Dalmácký pršut je vyhlášenou delikatesou, ale Chorvatsko ho před svým vstupem do Evropské unie nestihne zaregistrovat jako regionální specialitu. Mistři v dalmáckých konobách však o kvalitě své sušené šunky nepochybují.

4:03 18. června 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Musí se především správně uříznout. Na velmi tenké plátky. Máme na to speciální tenký rovný nůž. S ním by se dalo i oholit," říká majitel konoby ve vesnici Dol ve vnitrozemí ostrova Brač, Tonče Matulič.

„Když plátek uřízneš, hned ho otoč,“ dává instrukce. Nad hlavou mu přitom visí přibližně 20 uzrálých desetikilových kousků potažených plísní.

Dalmácký pršut, uzený na dubovém dřevě, sušený větrem zvaným bura, však v Bruselu nemá zastání, nemá registraci.

„Na Istrii se do toho pustili dřív a tu registraci mají. Dalmácie se musí hnout a i zdejší pršut pak bude mít místo v Evropě,“ říká šéf konoby.

A tak si ve věstníku Evropské unie přečtete: ‚Istarski pršut‘ je sušený masný produkt z vepřové kýty zbavené kůže a podkožní tukové tkáně, avšak obsahující pánevní kosti. Čerstvé kýty se nejprve nasucho naloží do mořské soli a koření a poté se usuší na vzduchu, nikoli uzením.

Přesto v Dalmácii stejně řeknou, že ten jejich je stejně lepší. „My z kýty na začátku kůži nestahujeme. Istarski je dobrý, ale mně je sympatičtější náš postup,“ dodává hostinský.

Martin Ježek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít