Boj o mešitu v čínském Wej-čou: velký muslimský protest donutil vládu vyjednávat
Obyvatelé města Wej-čou v Chuejské autonomní oblasti Ning-sia se bouří proti snaze vlády zdemolovat městskou mešitu. Kudy ven z patové situace, vyvolané „sinizací náboženství“?
Lidé se začali scházet kolem poledne. A pak už jich jen přibývalo, na tom rozlehlém náměstí pod kolosální bílou budovou korunovanou oblou kupolí a čtveřicí štíhlých minaretů. Když padla noc, bylo tu pořád plno: stovky shromážděných lidí, jedna obří stavba a mezi tím vším rozeseté černé dodávky s nápisem kung-an, veřejná bezpečnost.
Jejich posádka, podle očitých svědků zhruba stovka policistů, však nezasáhla. Spokojila se s dohledem, zatímco se jí před očima odvíjela nejspíš největší demonstrace čínských muslimů za několik posledních let – výjimečná jak svým rozsahem, tak tím, jak se odehrála. Namísto zásahu bezpečnostních jednotek, který tradičně provází veřejné protesty v Číně, se zde, ve městě Wej-čou v Chuejské autonomní oblasti Ning-sia, udržel klid.
Byla už bezmála půlnoc, když na náměstí dorazila vláda, přesněji hlava celého okresu. Běžte domů, vyzval šéf strany protestující; slibuji, že se jí vláda ani nedotkne, dokud neschválíte plán rekonstrukce. Čtvrtek se měnil v pátek a místní počítali přesně týden od pátku minulého. Ten den, 3. srpna, vydalo vedení města příkaz k demolici bílé budovy – Velké mešity Wej-čou.
Sinizace náboženství
Správní výbor mešity se z příkazu dozvěděl, že budovu postavili v podstatě nezákonně, rozuměj bez náležitých plánovacích a stavebních povolení, a proto se do týdne musí začít bourat. Je to přitom sotva rok, co byla dokončena a dva, co se začalo s její stavbou. Vystřídat měla svou starší předchůdkyni, náhradu 600 let staré wejčouské mešity, kterou, spolu s tisíci dalšími chrámy, smetlo obrazoborné běsnění Kulturní revoluce.
Chuejové, po nichž oblast Ning-sia nese své plné jméno, jsou jednou z 56 etnických skupin Číny a zároveň i jednou z nejpočetnějších. Dnes zhruba desetimilionová populace, státní mocí oficiálně pojmenovaná a vyčleněná až po komunistické revoluci v roce 1949, má své předky převážně v Chanech, kteří před mnoha staletími přijali islám. Její většinovou mateřštinou je standardní čínština a tradičním domovem provincie severozápadní Číny.
Při pohledu o něco dál na západ do Sin-ťiangu je patrné, že ve srovnání s Ujgury nechává vláda Chueje dýchat volněji. Nicméně také Chuejská autonomní oblast Ning-sia se pod tlakem mění. Především pak v uplynulých třech letech, kdy platí Si Ťin-pchingem vyhlášená politika „sinizace náboženství“ – rozuměj úsilí Komunistické strany Číny podřídit veškeré náboženské skupiny v zemi své absolutní autoritě.
Některým mešitám v Ning-sia už vláda zakázala vyučovat arabštinu a řada soukromých škol musela nadobro zavřít dveře. Zpravodaj hongkongského deníku South China Morning Post (SCMP) ze své dubnové cesty po oblasti přivezl zprávy o hromadném odstraňování islámských symbolů a arabských nápisů. Vládní restrikce dopadly vedle sekulárních staveb také na mešity. Nejméně dvěma z nich už letos zbourali kopule.
Patová situace
Teď se zdá, že by se mezi nimi mohla ocitnout i Velká mešita z Wej-čou. Pravda, místní vláda sice ustoupila tlaku čtvrtečního protestu a neuskutečnila svoji hrozbu, že jestli výbor k demolici do tohoto pátku nepřistoupí, sama stavbu „v souladu se zákonem zbourá“.
Ale zároveň se po dni vyjednávání s muslimskou obcí rozhodla odstranit celkem osm z celkových devíti dómů, jež se nad střechou budovy vypínají, řekl SCMP zdroj z řad oblastní vlády. Alternativní plán, který na první pohled může vypadat jako rozumný kompromis – až na to, že mnohé z těch, kteří se ve čtvrtek na náměstí před mešitou shromáždili, zřejmě jen sotva osloví. Navíc namítají, že pokud vláda chovala vůči mešitě výhrady, měla více než tři roky na to, aby proti ní včas zakročila.
Svědectví muslimů o převýchově v Sin-ťiangu: ‚Bůh neexistuje. Věřím v Komunistickou stranu Číny‘
Číst článek
„Teď jsme tak akorát v patové situaci. Veřejnost nenechá vládu na mešitu sáhnout, jenže vláda nehodlá couvnout,“ shrnuje lakonicky jeden z obyvatel Wej-čou, jehož jméno SCMP s ohledem na jeho bezpečnost neuvádí.
Kámen úrazu přitom tkví v tom, o které vládě muž mluví. Na mysli totiž má místní, provinční vládu – to ona podle něj viníkem současné patálie, neboť se neohlíží na politiku prosazovanou pekingským ústředím.
Takový pohled na věc ostatně není mezi Číňany nijak výjimečný. Z nepravosti, které se dějí v jejich obcích a okresech a proti nimž se někteří z nich odváží protestovat, mnohdy viní místní zkorumpované zastupitele, a v Pekingu naopak hledají pochopení a zastání.
Strach z nicoty
Na mešitě ve Wej-čou se ještě ve čtvrtek třepotaly vlajky Čínské lidové republiky a podél jedné z jejích zdí spadalo rudé plátno se sloganem „Rázně podporovat Komunistickou stranu Číny, bránit etnickou jednotu, zaštítit svobodu vyznání“.
Jen čas ukáže, jestli jí to pomůže přežít. Aspoň prozatím se ovšem zdá, že jí doba není příliš nakloněna. „Sinizace náboženství“ je v případě islámu dobře patrná také v dalších oblastech Číny – viz hned sousední Kan-su, kde se napříč provincií zakazují hodiny věrouky a reproduktory na mešitách nahrazují státní vlajky.
Čína staví devět krematorií pro půl milionu vězňů. Selhali jsme, děsí se autor Jatek
Číst článek
V kansuském regionu Lin-sia žije po staletí, bok po boku s Chany, početná chuejská komunita. Teď čelí stále silnějšímu asimilačnímu tlaku. Vedení oblasti letos v lednu vydalo příkaz, že žádný jedinec či organizace nesmí „podporovat, povolovat, organizovat nebo vést nezletilé, aby vstupovali do mešit kvůli studiu koránu nebo náboženským aktivitám“. Chujeským rodičům zároveň vzkázalo, že to pro jejich děti znamená víc času na domácí úkoly i na odpočinek.
„Bojíme se. Moc se bojíme,“ oponuje vládě pětačtyřicetiletá Ma Lan. Reportérovi AFP popsala, že místní mešitu každých pár dnů kontrolují vládní inspektoři, aby prověřili, zda v ní není žádné dítě. „Jestli to takhle půjde dál, za jednu nebo dvě generace naše tradice zmizí,“ říká Ma a tiše pláče do své nudlové polévky.
Není sama, koho svírají obavy. „Chtějí muslimy sekularizovat, odříznout islám od kořenů. V těchhle dnech už se dětem nedovoluje věřit v náboženství. Jen v komunismus a ve stranu,“ stýská si v reportáži AFP jeden z místních imámů. Od loňska se prý „věci změnily k horšímu. Mám velký strach, že u nás zavedou sinťiangský model.“
