Bude se Čína zodpovídat z rozšíření covidu-19? Vyhnuli bychom se tím další pandemii, říká aktivista
Čína se musí zodpovídat za rozšíření covidu-19 do celého světa. Na nezávislém serveru Hong Kong Free Press k tomu vyzývá lidskoprávní aktivista a zároveň bývalý kanadský poslanec i státní tajemník na ministerstvu zahraničí David Kilgour.
Jeden z kanadských průzkumů veřejného mínění už před pandemií v roce 2019 ukázal, že devět z deseti Kanaďanů hodnotilo negativně počínání vlády v Pekingu. A poté přišel nový koronavirus, kdy je podle Kilgoura veřejnosti v zemích s nezávislými médii jasné, že Čína více než měsíc tajila a falšovala informace o šíření covidu-19.
Podle německé rozvědky také čínský prezident Si Ťin-pching tlačil na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), aby varování před virem odkládala.
Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách. O vojenském puči v Barmě, pracovitosti prezidenta Joea Bidena, plánech Marine Le Penové na zákaz hidžábu a polském soudu s badateli o holokaustu
A americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti zase uvedlo, že Peking zamlčoval informace, aby měl dost času nakoupit si ve světě ochranné pomůcky a zdravotnické vybavení.
Když se covid objevil v čínském Wu-chanu, tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen už 31. prosince 2019 zastavila všechny lety z této čínské provincie, zakázala vstup obyvatelům Wu-chanu na Tchaj-wan, zahájila testování a trasování kontaktů a loni 6. února zakázala cestovat na ostrov všem Číňanům.
Kdyby členské státy Světové zdravotnické organizace převzaly tchajwanská opatření, vyhnuly by se mnoha úmrtím i nakaženým, myslí si Kilgour.
V jeho pohledu bylo největším zdrojem nákazy v Evropě zhruba 260 tisíc Číňanů, z nichž dvě třetiny cestovaly za prací do Itálie. Do 11. ledna 2021 bylo v Itálii dva a čtvrt milionu případů a více než 79 tisíc mrtvých.
Závislost na Číně
Spojené státy, Austrálie a členské země Evropské unie už delší dobu žádají o nezávislé vyšetřování, které by ukázalo, jak se covid-19 rozšířil do populace. Čínský prezident sice nabídl WHO příspěvek dvě miliardy dolarů, ale ještě v půlce letošního ledna bránil jejím odborníkům v příjezdu do samotného Wu-chanu.
Například ve Spojených státech se již objevily žaloby, jejichž cílem je získat odškodnění od čínské vlády. Obecně se nyní čím dál více množí hlasy, podle kterých by Peking měl nést následky za více než sto milionů nakažených po celém světě, za více než dva miliony mrtvých a za zhruba čtyři sta milionů ztracených pracovních míst.
Větší otevřenost, než čekali. Experty, kteří pátrají po původu koronaviru, překvapila vstřícnost Číny
Číst článek
Celosvětové ekonomické ztráty se dosud odhadují na asi šestnáct bilionů dolarů.
Pandemie rovněž podle Davida Kilgoura zdůraznila skutečnost, že Kanada i řada dalších demokratických zemí je na Číně v podstatě závislá, pokud jde o léky, ochranné zdravotnické pomůcky a další vybavení.
Kanaďanům také vadí takzvaná diplomacie pomocí rukojmí, kterou vůči nim Peking uplatňuje. Číňané už déle než dva roky vězní v těžkých podmínkách dva kanadské občany Michaela Kovriga a Michaela Spavora, které viní ze špionáže.
Dalším příkladem čínských praktik je úpadek demokratického vládnutí a vlády práva v Hongkongu. Peking je ale také už řadu desetiletí obviňován z nezákonného odebírání orgánů tisícům takzvaných vězňů svědomí – členům skupiny Fa-lun-kung, ujgurským muslimům, Tibeťanům, křesťanům a dalším.
Magnitského zákony?
Kanadský politik a právník Irwin Cotler a právník David Matas nedávno navrhli, jak by mělo být vůči Číně nyní postupováno. Podle nich by měl mít každý členský stát OSN možnost obrátit se na Valné shromáždění s žádostí o znalecký posudek v právní otázce u Mezinárodního soudního dvora a Čína by nesměla uplatnit veto.
Frustrující je ale i chování Světové zdravotnické organizace. Místo aby přiměla Čínu ke změně politiky, sama podle Kilgoura pozměnila přístup tak, aby to vyhovovalo Pekingu. Studie britské Southamptonské univerzity přitom došla k závěru, že kdyby Čína zasáhla proti nákaze o tři týdny dřív, omezila by šíření nákazy o 95 procent.
Takzvané Magnitského zákony, pojmenované po zavražděném ruském právníkovi Sergeji Magnitském, dnes umožňují zařazení porušovatelů lidských práv na černou listinu, zákaz jejich vstupu do země a zabavení majetku. Dnes má tuto legislativu řada zemí jako Spojené státy, Kanada, Evropská unie, Británie nebo Gibraltar. A ty by ho měly uplatnit proti těm čínským představitelům, kteří pandemii umožnili, píše David Kilgour.
Americký politolog a filozof Francis Fukuyama se nedávno nechal slyšet: „Dnes už nemáme co do činění s Čínou let devadesátých nebo po roce 2000, ale s úplně jiným subjektem, jenž představuje jasnou hrozbu pro naše demokratické hodnoty.“
Podle Fukuyamy je nutné držet Peking v patřičných mezích, dokud nezačne být normálnější autoritářskou zemí.
Odpovědné mezinárodní společenství musí dbát na ochranu celosvětového zdraví a zabývat se zanedbáním povinnosti či ještě horším chováním Číny, které má tak dlouhodobé následky. „Když teď Čínu poženeme k zodpovědnosti, vyhneme se další pandemii v budoucnu. Prvním krokem by mělo být odškodnění za rozšíření covidu-19,“ zdůrazňuje David Kilgour na serveru Hong Kong Free Press.
Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, který připravila Gita Zbavitelová.
Dozvíte se, proč je vojenský puč v Barmě krokem zpátky. Joe Biden je zatím nejpracovitějším prezidentem od velké hospodářské krize. Marine Le Penová se snaží zakázat hidžáb. A v Polsku se blíží ostře sledovaný soudní proces se dvěma badateli holokaustu.
