Čína se připravuje na první výročí střetů Ujgurů s Chany
Na západě Číny platí mimořádná bezpečnostní opatření. Blíží se totiž 1. výročí vypuknutí násilných střetů mezi Ujgury a Číňany v autonomní oblasti Sin-ťiang, při kterých oficiálně zahynulo na 200 lidí a na 1800 utrpělo zranění. Pod přísným dohledem byly hlavně páteční mše, kterých se účastní tisíce muslimů, v celém Urumči je pak instalováno na 40 tisíc kamer. Ve městě natáčel zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš.
Je pátek odpoledne a před mešitou ve čtvrti Tchien šan je zcela plno, bohoslužba začíná za malou chvíli. Hlavní branou i bočním vchodem do celého areálu proudí davy mužů, mne ale dovnitř pustit odmítají.
Ochranka mne vykazuje ven, prý ale čistě z náboženských důvodů. Postupně se kolem nás utvoří hlouček a já se jen mohu domnívat, kdo všichni ti lidé jsou. Navíc, zatímco se dohadujeme, cítím na sobě oči všudypřítomných policistů i kamer, které vše kontrolují z výšky. Jsou doslova na každém kroku.
Muslimské svatostánky jsou otevřené, na rozdíl od loňského července, kdy byly dočasně uzavřeny. Komunistická vláda ale neponechala nic náhodě a především v Urumči uvedla do pohotovosti tisíce plně ozbrojených příslušníků bezpečnostních sil.
Nad hlavami nám také občas přeletí vrtulník. Všichni se proto modlí pod přísným dohledem, což nikomu nemůže být příjemné. Krátce na to ke mně přistoupí civilně oblečený muž, představí se jako tajný policista a vyzve, abych okamžitě odešel. To, že byl obtěžkán knížkami s islámskou tématikou, byla jasná kamufláž.
„Moc dobře se necítím. Když vidíte všechna ta policejní auta, napadá vás, že násilnosti z předchozího roku se budou opakovat. Jaké máte z přítomnosti tolika mužů v uniformách pocity vy? Připadáte si bezpečně? Myslím si, že to vnímáme stejně,“ ptá se mne asi 35letý obchodník.
To už ale sedíme v nedaleké čajovně, venku totiž nelze mikrofon vůbec ukázat a především se místní Ujgurové bojí na veřejnosti cokoli říci. Úřady dávají vinu za rozpoutání etnických střetů jednoznačně islámským separatistům podporovaným ujgurskou opozicí ze zahraničí.
„Nikdo netouží po nějakých problémech, chceme žít v klidu. Hlavní je, abychom se dokázali uživit, abychom měli na jídlo. A co se týče loňských násilností, nevím, proč k nim došlo,“ odpovídá vyhýbavě další z muslimů.
Všichni se evidentně bojí. A není divu. Jak totiž říkají, bavit se o masakru, při kterém zahynulo nejméně 200 lidí, je totiž zakázáno. Jde prý o státní tajemství, soud by v případě trestního stíhání mohl využít i paragrafů o ohrožení národní bezpečnosti a podněcování k etnické nesnášenlivosti.
Ve všech případech za to hrozí vysoké tresty odnětí svobody. Ujguři proto na všechno odpovídají stejně, tedy že nic neví.
