I když jsme utekli, vláda nás tu sleduje, říká čínská křesťanka a žadatelka o azyl v Česku
Je jí pětadvacet let a pro účel rozhovoru pro Český rozhlas Plus vystupuje pod nepravým jménem Eliška. V únoru uplynou čtyři roky od chvíle, kdy přijela do České republiky a požádala tu o azyl kvůli náboženskému pronásledování. Ze 78 žádostí čínských křesťanů loni ministerstvo vnitra vyhovělo v osmi případech. Eliška mezi nimi nebyla. Co v Číně zažila a proč usiluje o azyl, vylíčila v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.
Proč myslíte, že jste azyl zatím nezískala?
Víte, v rozhodnutí jsou sepsány nějaké důvody, ale od jednoho právníka vím, že všechny případy čínských křesťanů jsou podobné. Přitom někteří azyl dostali, jiní byli odmítnuti. Takže přesně nevím.
Zpravodajka České televize o situaci v Hongkongu: Boj o univerzitu je ztracený, vypadá to tu jako po válce
Číst článek
Jak je to konkrétně s vaším případem?
Od ministerstva jsem obdržela negativní rozhodnutí a můj právník se obrátil na krajský soud. Ten ale ještě nerozhodl, takže stále čekám.
Můžete k soudu dodat ještě nějaké informace ve svůj prospěch?
Ptala jsem se právníka, protože pokud bych mohla něco udělat, tak to udělám, ale řekl mi, že informací o pronásledování je dost. Takže mi zbývá čekat a snažit se tu o pěkný život.
K jaké církvi jste se v Číně hlásila?
K protestantské církvi Ospravedlnění vírou. Sola Fide, pokud to znáte. (Název odkazuje na učení Martina Luthera, pozn. red.)
Čelila vaše rodina pronásledování?
Ano. Moje rodina, mí bratři a sestry. Byli jsme pronásledováni kvůli naší náboženské víře.
Co se dělo přímo vám, nebo vaší rodině?
Čínská vláda povzbuzuje lidi, aby udávali věřící, a zakazuje všechny náboženské aktivity ve školách, na univerzitách. Také vyšetřuje náboženský status - poměr k náboženství u každého studenta. Víte, když je v Číně někdo uvězněn, tak jeho rodina může využít kontakty, úplatky a korupci, aby dotyčného z vězení vyplatila. Ale u věřících lidí je to velmi těžké. Čínská vláda monitoruje obličeje všech lidí i na univerzitách. Takže když jsem studovala, cítila jsem ten tlak opravdu každý den. Musela jsem školu opustit.
Šla po vás či po vaší rodině policie?
Když zavřeli naše bratry a sestry ve víře, musely jsme s matkou utéct a schovávat se na různých místech. Stěhovaly jsme se pětkrát během pár měsíců. Ale i když jsme si dávaly pozor, tak v Číně fungují pouliční výbory, které obyvatele bedlivě sledují. Dvě sestry, které žily s mou matkou, byly uvězněny. Moje máma ne, protože ten den nebyla doma, ale o těch dvou sestrách jsme od té doby neměly vůbec žádné zprávy. A také znám sestru, která byla na policii mučena. Směla spát jen na zemi a dodnes má velké problémy se zády. S mámou jsme žily ve strachu každý den, že nemůžeme svobodně projevovat naši víru. Cítila jsem, že věřit v Boha v Číně je velmi těžké, tak jsem se rozhodla, že zemi opustím a odjedu do zahraničí.
‚Modlím se za ni každý den‘
A co vaše máma?
Máma ne.
Takže zůstala v Číně. Máte o ní nějaké zprávy? Nebo ví aspoň ona o vás?
Ne. Když jsem ještě žila v Číně, tak máma věděla, že jsem v pořádku. A doufá, že budu moci svobodně žít ve víře v demokratickém světě. Ale teď o ní žádné zprávy nemám. Moc mi chybí a modlím se za ni každý den.
Nemohla jste jí aspoň nějakým způsobem dát krátce vědět, že jste přijela do České republiky a jste v pořádku?
Ne, to není možné. Čínská vláda kontroluje všechny mobilní telefony, internet, poštu. A mnoho našich bratrů a sester bylo uvězněno kvůli monitoringu telefonů. Takže kdybych jí zkoušela volat, ohrozila bych ji na životě. Neodvažuji se to udělat.
Propekingské strany čelily před volbami v Hongkongu zastrašování, tvrdí čínská média
Číst článek
Jakou církev navštěvujete tady v Čechách? Chodíte do kostela, nebo se také obáváte?
Neobávám. Jsem šťastná a vděčná, že tady můžu svobodně vyznávat víru a navštěvuji evangelickou církev.
Jak vám jde čeština?
Učím se teď česky každý den a potřebuji tomu věnovat většinu času, protože čeština je důležitá pro práci. Ale zatím se učím. Potřebuji trénovat a poslouchat.
Když jste tu požádala o azyl, tak po půl roce jste mohla začít pracovat. Našla jste si nějakou práci?
Já sama ne, protože umím trochu anglicky a mí bratři a sestry mě potřebují pro překlady. Ale ostatní začali pracovat po šesti měsících.
Takže jste se v podstatě živila překládáním pro ostatní?
Živila? To ne. Jsme bratři a sestry a měli bychom si v cizí zemi pomáhat. Umím trochu anglicky mluvit, ale materiály si musím předem připravovat. Jsem šťastná, že to mohu dělat, že mohu pomáhat. Většinu času trávím studiem angličtiny a přípravou těch materiálů.
Jaké jsou to materiály?
Třeba než jdete do továrny, tak potřebujete pomoc s překladem dokumentů. Nebo před schůzkou s právníkem o azylové proceduře. Tam je spousta výrazů, kterým musíte porozumět.
Takže v podstatě komunikujete s českými lidmi přes angličtinu a přátelům to překládáte do čínštiny?
Ano, ze začátku jsem to hodně dělala, ale dnes už některé sestry mluví česky, tak mám víc času na vlastní studium češtiny.
Co byste tu ideálně chtěla dělat?
Jednou bych ráda učila čínštinu.
‚Jde především o strach‘
Řekla jste, že ostatní se po půl roce zaměstnali. Myslíte, že všichni ti, které znáte, se snaží integrovat do české společnosti?
Bratři a sestry, které znám, se velmi chtějí integrovat, chtějí něco udělat pro Čechy, pro tuto společnost. Chodí do kostela, učí se česky a navazují přátelství s místními lidmi.
Co dělají? Jaká mají zaměstnání?
Pracují třeba na zahradách, v továrnách, v kuchyních, nebo dělají úklidové práce.
Otázky a odpovědi k chaosem zmítanému Hongkongu. ‚Situace se může vrátit do stavu válečné zóny,‘ říká expert
Číst článek
Sedmdesát žádostí ministerstvo odmítlo. Co to pro vás znamenalo? Jak vám bylo?
Byla jsem velmi smutná a vystresovaná. Znamenalo to, že budu možná čelit deportaci zpět do Číny a dalším persekucím ze strany čínské vlády. Takže to pro mne byl velký stres, velká tíha.
A co ostatní bratři a sestry? Ti se cítili stejně?
Ano, byli velmi smutní. S příchodem do svobodné země jsme spojovali velkou naději. V Číně jsme byli pronásledovaní, a když jsme dostali negativní vyjádření, bylo to hrozné. Kdybychom byli posláni do Číny, byl by to návrat zpět do náruče našeho pronásledovatele.
Změnil se nějak váš život v Čechách právě v souvislosti s tím negativním vyjádřením?
Když jsem je obdržela, hlavní byl strach z návratu. A také to, že jsme neměli žádný jiný plán. Chtěli jsme se učit česky a začít tady pracovat, ale po odmítavém stanovisku jsme najednou nevěděli, co se stane, jaké další vyjádření přijde na druhý den. Takže jde především o strach.
Ten strach je pořád stejný, nebo se nějak mění?
Pořád máme největší strach z odmítnutí a z deportace. Vím, že v některých zemích křesťané hledali azyl, byli odmítnuti, pak vráceni do Číny a tam zmizeli. Někteří byli okamžitě zadrženi.
Když ale naopak přijdou pozitivní zprávy v podobě soudních rozsudků, znamená to pro vás a vaše přátele nějakou úlevu?
Ano. Protože Nejvyšší správní soud teď rozhoduje v náš prospěch, tak případy některých bratrů a sester jdou znovu na ministerstvo vnitra. Cítí se o trochu lépe. Doufáme, že úředníci, kteří s našimi případy nakládají, se dozvědí pravdu o pronásledování křesťanů v Číně a že jim to při rozhodování pomůže.
‚Stále mohu být sledována‘
Proč se pořád bojíte dávat rozhovory?
V Číně nemáme ani svobodu náboženství, ani svobodu slova. Takže když jsem přijela do Česka, chtěla jsem přes média dát lidem vědět o pronásledování křesťanů v Číně. O tom, že jím trpí stále více bratrů a sester. Ale bez ohledu na to, že se nám povedlo z Číny utéct, tamní vláda má dlouhé prsty a pozorně nás sleduje. Když jsem pobývala v uprchlickém táboře, zažila jsem některé divné Číňany a divné situace. Asi třicetiletý muž, nebyl to křesťan, řekl: když čínské vládě prodám všechny tvé informace, vydělám spoustu peněz. Takže pod tímto tlakem jsem velmi opatrná vystupovat jakkoli veřejně.
Takže sama osobně jste zažila sledování čínskými tajnými službami na našem území? Myslíte si, že to byli čínští agenti?
Je obecně známo, že čínská vláda posílá hodně agentů do jiných zemí. Setkala jsem se s divnými lidmi, kteří vůči čínským křesťanům vyslovovali výhrůžky, takže si myslím, že mohu být stále sledovaná čínskou vládou.
Zmínila jste více divných situací. Jaké byly ty další?
Vzpomínám si například, že jednou šly mé sestry ven na nákupy. A když se vrátily, nějaký Číňan se pohyboval kolem tábora s mobilním telefonem. Možná je fotil. Hned jsme to oznámily právníkovi tábora. Ten pravil, že je to divné, protože uprchlické zařízení není pro turisty. Je zvláštní, když se u něj objeví cizinec, který není žadatelem o azyl a přijde si něco fotit.
Správkyně Hongkongu připustila, že vysoká volební účast odráží nespokojenost. Ústupky nenabídla
Číst článek
Co vám tady teď nejvíc vadí, nebo co vás tu teď nejvíc trápí?
Hlavně to negativní rozhodnutí. Protože jsem azyl nedostala, někdy se bojím, že přijde další odmítavý verdikt. A řeším problémy související s tím, že tu chci studovat a žít, ale ten azyl nemám. Když nemáte pobytové povolení na delší dobu, tak vám lidé řeknou, je nám líto, ale studovat a pracovat u nás nemůžete. Setkala jsem se s takovými situacemi.
Co vás tu naopak těší, co vám dělá radost?
Nejvíc mne těší, že tu mám svobodu víry. Mohu jít do kostela, lidem mohu říkat, že jsem křesťanka. Není tu žádné pronásledování a nemusím se bát, že mě policie zatkne, kdykoli si vzpomene. Takže jsem Bohu velmi vděčná, že tu mohu žít, a také děkuji za to, že nám mnoho Čechů pomohlo. Když jsme se setkali s těžkostmi, lidé začali psát a podepisovat petice, účastnili se demonstrací za naše přijetí. Chci dělat maximum dobrých věcí a integrovat se v této zemi. Zároveň doufám, že se více lidí zaměří na porušování lidských práv a náboženské svobody v Číně.
