Lidskoprávní aktivita ruské úřady dráždí, tlačí i na tamní neziskovky, říká Pazderka o Člověku v tísni

Ruské ministerstvo spravedlnosti zařadilo humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam organizací, které mají v Rusku zákaz činnosti a jsou označeny za nežádoucí. Ačkoli ředitel organizace to nevnímá jako překvapení, ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) to považuje za absurdní. V rozhovoru pro Radiožurnál o tom mluvil šéfredaktor webu Aktuálně.cz a bývalý šéf humanitární mise Člověka v tísni v Čečensku Josef Pazderka.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Podle Pazderky zapadá označení české humanitární organizace za nežádoucí do paranoidního ruského prostředí | Foto: Jana Přinosilová | Zdroj: Český rozhlas

Proč se to stalo právě teď?
Ruským úřadům do hlavy nevidím, takže se můžeme jenom dohadovat. Těžko k tomu cokoli dodávat. Zákon, na základě kterého byl Člověk v tísni označen za nežádoucí, je z roku 2012 a je poměrně kontroverzní od samotného začátku. Už tehdy se na něj snesla kritika, mimo jiné protože velmi pravděpodobně odporuje ruské ústavě, minimálně z pohledu několika ústavních právníků.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s Josefem Pazderkou o zařazení organizace Člověk tísni v Rusku na seznam nežádoucích

To, že se do tohoto zákona, který byl pravděpodobně na začátku mířen především proti Spojeným státům, neziskovkám a je takovou odvetou i za Magnického zákon, tentokrát vešla i česká humanitární organizace Člověk v tísni, je divné, ale zapadá to do čím dál více paranoidního prostředí, které v Rusku vládne.

Ředitel organizace Šimon Pánek řekl, že Člověk v tísni v Rusku dlouhodobě podporuje občanskou společnost. Co si pod tím konkrétně představit?
Jenom připomenu, že Člověk v tísni byl registrován jako humanitární organizace v Rusku už od devadesátých let, minimálně od začátku druhé čečenské války, ve které působil zejména v humanitární činnosti. Já jsem tam tehdy pracoval jako šéf humanitární mise, která se primárně zaměřovala na pomoc lidem v nouzi v čečenském Grozném a dalších městech. Šlo o distribuci humanitární pomoci a ta šla po oslabení bojů dolů.

Na konci devadesátých let Člověk v tísni o registraci v Rusku krátce přišel, poté ji v roce 2009 obnovil. Myslím si, že typ její práce, která je víc lidskoprávní, ruské úřady velmi dráždí. Obecně se snaží vytlačovat nejen zahraniční aktéry, ale i vlastní domácí neziskovky, pokud mají jakékoli financování ze zahraničí. Velmi rychle jejich členy označují za zahraniční agenty a poté je buď stíhají, nebo na ně vytvářejí velmi intenzivní tlak, aby omezili svoji činnosti.

Rusko zařadilo organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích. ‚Čekali jsme to,‘ říká ředitel Pánek

Číst článek

Jak často se tohle v Rusku zahraničním vládním organizacím stává? Je to běžné, že jsou označeny za nežádoucí?
Neznáme přesně rozsah seznamu, který se vztahuje k tomuto zákonu. Podle vstupních informací tam bylo po přijetí zákona zařazeno zhruba 60 amerických občanů a poté byl doplňován i o některé neziskové organizace. Nejsou zatím dostupné přesnější statistiky toho, kolik organizací tam je, ale dlouhodobě se v Rusku na černé listině ocitají jakékoli zahraniční, ať už humanitární, nebo lidskoprávní organizace, které se věnují podpoře občanského aktivismu, lidským právům a snahy „zvedat“ v lidech témata, která jsou pro úřady nepříjemná, hlavně pokud se to týká korupce. Tyto šrouby se utahují v posledních letech velmi intenzivně. Dá se to datovat zejména od takzvané ukrajinské krize, která emoce uvnitř Ruska rozdmýchala velmi silně a hledání špionů a zahraničních agentů je ještě intenzivnější.

V jaké situaci jsou obdobné ruské organizace, které se zabývají tím, čím Člověk v tísni, tedy podporou nezávislých novinářů apod.?
Připomenu v Česku poměrně známou neziskovou a lidskoprávní organizaci Memorial, která se primárně starala zejména o historickou paměť a o pátrání v sovětských a ruských archivech po obětech stalinských čistek. Poté se začala věnovat i lidskoprávním aktivitám. I ta je dnes označena za zahraničního agenta, přestože jde o v Rusku registrovanou organizaci. Je to síť, a i oni jsou pod tlakem a pod tlakem se ocitá kdokoli, kdo se těchto lidskoprávních aktivit dotýká nebo se jim věnuje dlouhodobě.

Nejčastějším terčem jsou organizace, které se dotýkají tématu korupce, protože na to jsou ruské úřady citlivé. Znovu připomínám, že zákon, na základě kterého byl Člověk v tísni označen za nežádoucí, je de facto odvetou Spojeným státům za tzv. Magnického zákon, který s korupcí souvisel.

Ministr Petříček si chce kvůli zákazu organizace Člověk v tísni předvolat ruského velvyslance

Číst článek

Má vláda Vladimira Putina, který získal v prezidentských volbách přes 76 procent hlasů, důvod bát se nevládních organizací a občanských spolků?
Pokud byste se podívali na podstatu činnosti jednotlivých organizací, tak tam reálný důvod není. Ale atmosféra, kterou obecně Putinův režim v Rusku vytváří v zásadě od svého nástupu v roce 2000, je hysterie a hledání zahraničních agentů, kteří záměrně a dlouhodobě škodí Rusku.

Překrývá se to s teorií tzv. barevných revolucí, které Rusko vidí kolem sebe, tedy Gruzie, Ukrajina a tak dále. To znamená neziskovky, které jsou podle něj placené ze Západu, které mají svrhnout režim. Jsou to konstrukce, které ruské úřady a s nimi spojená média vykreslují kolem jakékoli neziskové organizace. Bohužel, veřejný prostor v Rusku vyplňují především státem ovládaná média a hysterie se velmi intenzivně šíří. Kontroverzní zákon, o kterém mluvíme, má podporu více než poloviny ruských obyvatel.

Věra Štechrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme