Co když Francie řekne euroústavě NE?

Průzkumy naznačují, že Francouzi dnes v referendu odmítnou ústavní smlouvu pro Evropu. Proč jsou obyvatelé této klíčové unijní země stále víc nepřátelsky naladění ke směřování evropské pětadvactíky? Jaké důsledky by mohlo mít jejich NE pro evropský projekt? Odpovědi na tyto otázky nejsou jednoduché.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

francouzské referendum o eurokonstituci | Foto: ČTK/AP

Averze na unijní nováčky

Obavy, frustrace, nespokojenost - to jsou pocity, se kterými se dnes ve Francii potkáte velmi často. Doslova strašákem je tzv. "délocalisation" - tedy přesouvání firem za lepšími podmínkami do východních zemí. A možná ztráta práce pro Francouze. Takový strach mají i pošťák André a pekařka Valérie ze severofrancouzské vesnice Hordain: "Ano mám, je tu dost firem, které zavírají. Odcházejí do ciziny, protože je to pro ně levnější. I tady u nás - u kruháku - byla jedna, nevím, jak se jmenovala, ale dělali nějaké kabely. Neměli zakázky, prostě ztratili trh, tak skončili," říká Valérie a stejné argumenty má i André.

Farmářka Ingrid, která je rozhodně proti ústavě, si nebere servítky. "My musíme u našeho mléka pořád dělat nějaké rozbory. A třeba Poláci ti vůbec nemají tak přísná pravidla." Přibírání nových členů do unie se jí prostě nelíbí: "Kde se zastavíme? Kde jsou hranice Evropy? To se rozšíříme až k Uralu? Nechci, aby vstoupilo Turecko. A to už je dost důvodů."

O čem to všechno svědčí? Lidé v tomto referendu dávají dodatečně politikům najevo, co si myslí o posledním velkém rozšíření unie - naznačuje pro Radiožurnál ředitel prestižní školy Sciences Po v Dijonu, politolog Lukáš Macek: "Určitě je strašně moc cítit deficit komunikace ohledně loňského rozšíření. Je naprosto evidentní, že jedna z motivací Francouzů, jestli hlasují ano nebo ne, se týká velmi úzce toho rozšíření. Mnoho Francouzů má prostě pocit, že to rozšíření bylo uděláno tak trochu za jejich zády."

Podobné nálady jsou přitom zřetelné i v Německu, kde referendum o ústavě nemají, říká ředitel hamburského Institutu pro politiku a hospodářství Petr Robejšek. "V Německu je politicky nekorektní kritizovat EU. Takže ten odpor je spíš skrytý. Německá politická třída se velice přesně domnívá, jak by asi dopadlo hlasování o evropské ústavě, a proto ani nedá Němcům šanci - a teď to říkám v uvozovkách - špatně se rozhodnout - a hlasovat proti."

Kde se stala chyba

Mnohé tyto obavy obyvatel západních zemí jsou neopodstatněné. Francouzský politolog Jacques Rupnik v listu La Libération píše: "Můžete odmítnout ústavu, ale i přesto bude docházet k odchodu firem ze lepšími podmínkami. Je to hra s přeludy a strachy." Rupnik přitom připomíná statistiky Evropské komise, které vypovídají o ztrátách pracovních míst v důsledky přesouvání podniků. Pro Francii to je 6500 pracovních míst. Obchodní výměna se zeměmi střední a východní Evropy v posledních letech ale přinesla podle Rupnika mnohonásobně větší počet nových pracovních míst.

Podle některých analytiků se Francouzi těžko adaptují na výzvy 21. století. Politici lidem neřekli, k čemu dochází - míní slovenský velvyslanec při Evropské unii Maroš Šefčovič. "Myslím si, že je to všechno způsobené přehnaným zveličováním toho, co přináší globalizace nebo rozšiřování unie. Bylo potřeba víc vysvětlovat, co znamenají tyto dva fenomény. A přinést střízlivější pohled na to, co souvisí s rozšířením a co ne, " řekl ambasador Radiožurnálu.

Exkomisař, dnes konzultant Pavel Telička připouští, že se komunikace s lidmi evropským lídrům vymkla z rukou. "Je to je určité selhání politické reprezentace. Je to krize politiky, což je fenomén, se kterým se dnes potýkáme v celé řadě zemí Evropy."

Problém je v tom, že politici jsou příliš odtržení od normálního života - míní politolog Petr Robejšek. "Bezesporu existuje něco takového, co jeden slavný politolog nazval jako systematicky indukovaná hloupost elit. Ty jsou vzdáleny od skutečného života lidí, pohybují se jenom mezi sebou a navzájem se potvrzují, nebo spolu soupeří - ale zkrátka žijí v jakési ponorce, nejsou schopni rozeznat, co se skutečně odehrává. Až když dojde na takové klíčové události, jako je referendum, tak najednou se probudí a dělají, že o tom nevěděli."

Krize Evropské unie?

Slovo krize se v poslední době objevuje stále častěji. Zatímco někteří unijní reprezentanti ho považují za příliš silné, Petr Robejšek si myslí, že je na místě: "Jde o krizi samotné EU, toho procesu evropské integrace. Je zřejmé, že se stoupajícím počtem nesourodých členů ubývá vnitřní soudržnosti a akceschopnosti i vzájemného porozumění uvnitř unie. Klesá šance dosáhnout společných rozhodnutí a pravděpodobnost jejich realizace. Proces evropské integrace už dávno není skutečné SJEDNOCOVÁNÍ. Je to opravdu jenom pouhé rozšiřování Evropské unie. Pokračování tohoto procesu vede logicky tam, kde se právě nacházíme - k rozpadu autority, rozpadu identifikace, k tomu, že nemáme ani vzdálenou šanci, aby vzniklo něco jako evropský patriotismus, sounáležitost s Evropou."

Plány B

To vše teď musí reflektovat unijní špičky v Bruselu. Už několik měsíců se v místních institucích a analytických pracovištích rozebírá, co se stane, když Francouzi řeknou NE. V tuto chvíli je prakticky nemožné to říct - naznačuje slovenský ambasador při EU Maroš Šefčovič. "Bude samozřejmě záležet na počtu lidí, na tom rozdílu, který nastane, na tom, jaká budou první vyjádření lídrů."

Co je tedy takzvaný plán B? Žádný skutečný plán v tuto chvíli podle unijních špiček neexistuje. V Bruselu se stále více začíná prosazovat názor, že ať francouzské referendum dopadne jakkoli, vlna referend by se neměla zastavit. To si myslí například premiér stávající předsednické země - Lucemburčan Jean-Claude Juncker. A také Pavel Telička. "Pokud nedopadne, tak já si myslím, že je zjevná jedna věc: ten ratifikační proces má pokračovat. A jakékoli další scénáře mají přijít potom."

Pod takovou úvahu by se podepsal i odpůrce stávající podoby ústavy, komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf. "Nepochybně ano, abychom zjistili, jaký je poměr sil i v dalších zemích - aby se nemohlo tvrdit, že Francie je výjimkou."

Důsledky případného NE

Z právního hlediska platí, že aby ústava mohla vstoupit v platnost, musí ji ratifikovat všechny členské státy. Zatím ale není jisté, že by svým NE Francouzi projekt ústavy definitivně pohřbili. Záleželo by na výsledcích hlasování v dalších zemích. A pak na politickém jednání evropských lídrů.

Každopádně dokud se vše nevyjasní, Evropská unie se bude dál řídit dosavadními smlouvami - ty ale podle mnohých nestačí k tomu, aby unie mohla dobře fungovat.

Důsledky případného NE shrnuje ředitel Sciences Po v Dijonu Lukáš Macek takto: "Myslím, že situace bude patová a v podstatě bude to znamenat, že se vrátíme zhruba do roku 2000 po neúspěchu z Nice. Evropa se bude dál několik let potácet ve sporech, jak sama sebe zorganizovat."

To ale nevidí negativně Petr Robejšek - Evropa by podle něj prostě získala čas na přemýšlení o své budoucnosti: "To je zásluha, kterou má Velká Británie o evropskou integraci - od té doby, co začala. Že nám vždycky dávala čas na přemýšlení, tím, že zaujímala nezávislou pozici. A teď možná získáme čas na přemýšlení díky Francouzům, což by bylo docela pikantní."

Tip: O důsledcích výsledku francouzského referenda budeme mluvit po jeho skončení - v pondělním Ranním Radiožurnálu v debatě, kterou vysíláme přímo ze studia v Bruselu. Našimi hosty budou francouzský politolog Jacques Rupnik, místopředseda Evropského parlamentu Miroslav Ouzký (ODS) a slovenský lobista působící v centrále evropských institucí Peter Bachratý. Český rozhlas 1 - pondělí 30. května - čas 8:35-8:55.

Pavla Kvapilová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme