Čtvrtina obyvatel Libanonu jsou syrští uprchlíci. Země je vyčerpaná a dochází jí trpělivost
Největší koncentraci uprchlíků na světě má Libanon. Celou čtvrtinu populace dnes tvoří syrští běženci. Domů se zatím nevracejí, mnozí ani nemají kam. Solidarita a trpělivost Libanonců se ale po šesti letech krize vytrácí. Přibývá dokonce varování před vznikem nepokojů.
Libanon si získal obdiv za svůj přístup k uprchlické krizi. Malá čtyřmilionová země otevřela brány milionu a půl Syřanů prchajících před válkou. Čtvrtina lidí v Libanonu jsou tak dnes syrští utečenci. Málokdo čekal, že konflikt v Sýrii potrvá tak dlouho. Po šesti letech krize jsou i Libanonci z masivní přítomnosti běženců vyčerpaní. Premiér Saad Harírí opakovaně varuje před vypuknutím nepokojů.
Syřan se Libanoncům nediví
„Já jsem Syřan. A vím, že se Libanonci bojí, a vůbec se jim nedivím,“ řekl Radiožurnálu syrský uprchlík Chálíl. Má malý koloniál v pohraničním městečku Madždal Andžar, pár set metrů odtud už je vidět hlavní silniční přechod do Sýrie. „Vždyť nás sem přišlo pomalu jednou tolik, kolik je Libanonců. Naši zedníci berou těm libanonským práci, naši kováři také berou práci libanonským.“
Syřan Chalíl se tu přitom kolegiálně baví na chodníku s Munírem, libanonským majitelem sousedního krámku s kosmetikou. „Ty obchody, které si tu Syřané otevřeli, hodně poškodily podnikání zdejších. Syřané si tu pronajmou obchod a zároveň v něm spí, bydlí, a navíc dostávají příspěvky od OSN. My Libanonci máme úplně jiné životní náklady a musíme si na ně vydělat,“ vysvětluje Munír.
Libanonci bez práce
Libanonec říká, že z přítomnosti syrských běženců mají užitek jen někteří místní, hlavně majitelé domů a pozemků. Od nich si totiž Syřané pronajímají byty nebo pole na výstavbu stanů. Madždal Andžar je jedním z měst, kde je koncentrace uprchlíků největší.
K patnácti tisícům zdejších obyvatel přibylo dalších patnáct tisíc Syřanů. „Těch pět, šest let syrské krize se tu samozřejmě hodně projevilo. Spousta libanonských dělníků teď sedí doma bez práce, protože syrští pracovníci dělají za méně peněz.“
Zastupitel Chálid Ghnejm má na zdejší radnici na starost právě agendu syrských běženců. Úřad s nimi dobře vychází, ale tlak na infrastrukturu je obrovský. „Zdejší Libanonec vnímá přítomnost syrských běženců jako velmi vážnou situaci. Skládky odpadků narostly do obřích rozměrů, zdroje pitné vody se vyčerpávají a uprchlíci se v táborech načerno připojují k elektřině, kterou neplatí.“
Nesmějí se usadit trvale
Chálid Ghnejm z místní radnice má pocit, že by se tu Syřané chtěli i usadit, protože jsou podnikaví a daří se jim tu. „Lidé v táborech mi říkají, že se do Sýrie vracet nechtějí. V Libanonu je pro ně ekonomická situace lepší. A jako uprchlíci tu mají spoustu pomoci, takže si tu žijí líp než mnozí Libanonci,“ tvrdí Ghnejm.
Vstřícný postoj malé arabské země k uprchlické krizi chválí také OSN. „Libanonci byli nesmírně milí v tom smyslu, že přijali tak obrovský počet syrských uprchlíků. Musím říct, že Libanon plní své mezinárodní povinnosti zřejmě víc než jakékoliv jiná země,“ řekl Radiožurnálu mluvčí bejrútské pobočky úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Scott Craigh.
Pobyt v Libanonu je ale pro Syřany každopádně přechodný. Budoucnost si tak v zemi budovat nemůžou. „Syřané se nesmějí v Libanonu trvale usadit. Jedinou možností pro ně tedy je odjet do třetí země anebo, až to situace dovolí, vrátit se do Sýrie,“ tvrdí Craigh. Podle něj ale vývoj událostí v Sýrii nedává moc naděje na brzký návrat běženců domů.
