Demjanjuk dostal pětiletý trest, do vězení kvůli věku nepůjde
Pětiletý trest vyměřil mnichovský soud Johnu Demjanjukovi za podíl na zavraždění bezmála 28 tisíc holandských Židů. Jednadevadesátiletý Američan ukrajinského původu, bývalý dozorce vyhlazovacího tábora Sobibor, ale do vězení nepůjde. Podle soudu je příliš starý a dva roky už strávil ve vyšetřovací vazbě.
"Pět let je víc, než jsem čekal. Nemůžu říct, že by mě to těšilo, ale dělá mi to dobře," shrnul pocity spolužalobců z řad holandských Židů jeden z nich, Marco de Groot.
Proces s Demjanjukem zhodnotil bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Německu Jiří Hošek
Několik hodin po verdiktu už by možná na stanici ARD mluvil jinak. Soudce Ralph Alt se Demjanjuka rozhodl okamžitě propustit. "Po dvou letech ve vyšetřovací vazbě je další pobyt za mřížemi nepřiměřený," řekl doslova soudce.
Podle Demjanjukova právního zástupce byl na jeho mandanta uplatněn princip kolektivní viny. "A to není slučitelné s naší ústavou," tvrdí Ulrich Busch, který se teď hodlá odvolat. Obžaloba naopak celý proces hodnotí coby historický milník.
"Je to nový skok v německé historii vyšetřování podobných zločinů a taky v právním odůvodnění," uvedl advokát spolužalobců Cornelius Nestler. Demjanjuk strávil většinu líčení na polohovatelném lůžku a vzdal se práva na poslední slovo.
Dnešním verdiktem zřejmě končí jeden z posledních procesů na území Německa, týkající se nacistických válečných zločinů. Rozetta Katsová z holandské Nadace Sobibor vidí jeho důležitost hlavně v tom, že v širší povědomí vstoupila méně známá kapitola holocaustu:
„Velká mediální pozornost je strašně důležitá, protože se svět konečně dozví příběh Sobiboru. Když byla řeč o holocaustu, existovalo dosud jen jediné slovo: Osvětim. Pro nás Holanďany je zvlášť významné, že existence tohoto tábora konečně vystoupí z temnoty.“
Zločincem z donucení
Podle publicisty Stanislava Motla, který se případem dlouhodobě zabývá, je rozdíl mezi válečnými zločinci, kteří páchali zločiny dobrovolně a těmi, kteří tak dělali z donucení.
„Demjanjuk jako voják Rudé armády padl do zajetí. Rudoarmějci byli v koncentračních táborech asi na stejné úrovni, jako Romové a Židé. Mohli tedy zemřít hlady nebo se nechat naverbovat. Patří tak mezi ty, kteří páchali zločiny z donucení, aniž by to ovšem jeho zločiny omlouvalo,“ říká Stanislav Motl.
Motl nezpochybňuje, že je takový proces nutný a důležitý, aby se ukázalo, co to byl holocaust a genocida. Na rozpacích je ale z důkazního materiálu.
„Nikdo ho nepoznal, jestli v Sobiboru byl a nikdo neviděl, že by lidi vodil na smrt. V těchto vyhlazovacích táborech vodili do plynových komor členové speciálního komanda a Demjanjuk nebyl ani voják,“ upozornil Motl.
„Zvláštní je, že v německé justici se vždy v minulosti musela člověku prokázat konkrétní vražda. Pokud se mu neprokázala, tak byl člověk obviněný z válečných zločinů propuštěn. Tady se stal tento precedens, který měl překvapil,“ dodal Stanislav Motl.
Podobný názor má na Demjanjuka i Jan Boris Uhlíř z Vojenského historického ústavu. „On se ocitl v určité mezní situaci a já odmítám soudit člověka, který dostane na výběr mezi vlastní smrtí nebo spoluprací," řekl Uhlíř.
