Deníky nejen o změně sil v americkém Kongresu
Američtí demokraté včera po dvanácti letech v opozici fakticky převzali kontrolu nad oběma komorami Kongresu Spojených států. Republikánský prezident George Bush se v posledních dvou letech v Bílém domě bude muset vyrovnat s opozičním parlamentem. Podle očekávání se stala předsedkyní Sněmovny reprezentantů stala šestašedesátiletá Nancy Pelosiová, která tuto třetí nejvyšší funkci ve státě převzala jako první žena v americké historii.
Světový tisk samozřejmě fakt, že se demokratka Nancy Pelosiové stala nejmocnější ženou Spojených států, nenechává bez povšimnutí. Jak ale hodnotí její politické vyhlídky? Např. britský list The Independent píše: "Co vlastně budou demokratí schopni udělat. Určitě ne všechno, co chtějí. S návrhem na zvýšení minimální mzdy souhlasí i prezident George Bush, byť se skřípěním zubů. Nová etická pravidla zakazující lobistům dávat poslancům dárky a stědré hostiny jistě také projdou. Osud dalších opatření je však problematický. Bush už jednou použil veto, aby smetl ze stolu například zákon o výzkumu kmenových buněk a třebaže je teď prezident oslabený, není důvod předpokládat, že to neudělá znovu," píše The Independent. Poznamenává k tomu, že demokraté mají přece jen daleko od dvoutřetinové většině, aby mohli prezidentské veto přehlasovat.
Německý Die Welt upozorňuje zase na to, že demokraté nejsou jednotní ohledně dalšího postupu v irácké válce. Pelosiová proto bude muset lavírovat i na tomto poli zahrnujícím domácí i zahraničně-politické aspekty. "Demokraté jsou kvůli válce v Iráku na nebezpečné cestě k rozštěpení. Stoupenci postupného zvyšování počtu amerických vojáků v Iráku, které Bush ohlásí příští týden, zastávají ve straně důležité pozice. Demokraté přitom vyhráli loňské volby do Kongresu slibem, že změní neúspěšnou Bushovu iráckou politiku.
I americký tisk je neméně kritický a skeptický jako tisk evropský. Z Washingtonu připojuje podrobnosti severoamerický zpravodaj Českého rozhlasu Alexandr Pícha.
Deník Washington Post se pozastavuje nad tím, co všechno chtějí demokraté otevřít ve Sněmovně reprezentantů v nadcházejících sto hodinách. Vypočítává, že to je národní bezpečnost, zvýšení minimálních mezd, vládní dotace na výzkum kmenových buněk, nižší ceny léků na předpis, snížení úroků z půjček na studium a ještě vyšší podpora alternativním zdrojům energie. Podle Washington Post ale už teď začíná mít Demokratická strana potíže to všechno stihnout a uspokojit vlastní voliče. Situaci jim totiž zkomplikuje to, co sami nastolili jako hlavní agendu. Budou se totiž muset konfrontovat s prezidentem Bushem v daleko hlubším a závažnějším problému války v Iráku a všeho komplikovaného, co s tím souvisí.
Deník USA Today připomíná, že demokratická předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi vyhlásila - jak říká - nejtvrdší etické reformy. Cituje ale kongresové lobbyisty, které to zjevně neznepokojuje. Naopak už mají tlusté seznamy svých recepcí a připravují si novou agendu a strategii.
Včera jsme si připomněli dnes už historický fakt, tedy 30 let od vzniku Charty 77. Věnuje se mu např. slovenský deník Sme, když analyzuje fakt, proč se na Slovensku neujalo chartistické hnutí tak jako v Čechách. Do pádu komunizmu podepsaly na Slovensku Chartu 77 jen dvě desítky lidí. Sme připomíná, že v české Chartě bylo mnoho komunistů vyhozených ze strany v rámci čistek po roce 1968. "Čistky na Slovensku i v rámci komunistické strany byly méně drastické než v Čechách. To znamená, že tu bylo méně ex-komunistů, kteří byli kromě vyhazovu ze strany potrestáni i ztrátou práce. Bylo tu méně lidí, kteří už neměli co ztratit, a přidali se proto k disentu. Právě oni totiž vytvářeli výraznou část českých chartistů.
S tím souvisel i další důvod slovenské zdrženlivosti. Většina slovenského protikomunistického disentu se rekrutovala z řad věřících a ti měli vůči českému disentu s výrazným zastoupením bývalých komunistů určitou nedůvěru," píše Sme.
