Deníky o násilí při fotbalových zápasech

Může násilí při fotbalových zápasech, které dosáhlo svého vrcholu minulý víkend při italském derby, zastavit ekonomický rozvoj prvního sportu na světě? Tak to je řečnická otázka, kterou si klade francouzský deník Le Figaro.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zahraniční tisk | Foto: Alena Palečková

Právě obava o bezpečnost na stadionech italskou vládu přiměla zpřísnit podmínky, které musejí italské kluby splnit. Času na to měly dost: celé 2 roky. Le Figaro dodává, že prezidenti klubů mají dnes největší obavy z poklesu návštěvnosti zápasů. Co se stane, když rodiny s ženami a dětmi přestanou chodit na fotbal ze strachu, že budou napadeny nebo dokonce zraněny? Jak na to budou reagovat sponzoři a média, když návratnost jejich investic bude nejistá? Všechny studie docházejí ke stejnému závěru: příjmy velkých klubů jsou přímo úměrné počtu diváků a míře zaplněnosti stadionů.

Pokud nejsou diváci, je zbytečné stavět restaurace a hotely nebo vyrábět propagační předměty. Příklad by si zástupci italského fotbalu měli vzít od kolegů z Velké Británie. Pochopili by, jak se soutěž v osmdesátých letech degradovaná násilím a obávanými "hooligans", dostala na výsluní prvního evropského šampionátu, co se příjmů týče. Jednoduše řečeno, nežádoucí fanoušci byli vytlačeni pryč. To ale asi neznamená, že úplně zanevřeli na fotbal a chuť ventilovat svou agresivitu na stadionech pověsili na hřebík...

Opustili sice první ligu, ale na mušku si vzali méně medializované nižší soutěže, nebo národní výběry v zahraničí. Každopádně ale Anglie dnes točí ve fotbalu miliony eur, přitahuje největší hvězdy planety a stále více miliardářů, kteří si chtějí připsat nějaký z klubů do svého portfolia. Otázkou je, zda jsou italští politici připraveni se definitivně rozloučit s obávanými italskými "tifosi" a čelit všem následkům tohoto rozhodnutí. Pořadatelství Eura 2012, na které Itálie kandiduje, bude jistě tuto oběť vyžadovat," uzavírá Le Figaro.

Šestistranné rozhovory o severokorejském nukleárním programu zřejmě spějí k dohodě. Kompromisní návrh zahrnuje především pozastavení provozu jaderných zařízení Pchjongjangu výměnou za energetickou pomoc. Konečný plán ale ještě není dojednán, navíc potíže při hledání konečné shody připustili i jaderní emisaři jednotlivých zemí. Jak na dosavadní vývoj reagují noviny, to zjišťoval východoasijský zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš:

Jihokorejský list Čoson Ilbo považuje dohodu za téměř hotovou věc, hlavním problémem podle něho teď bude, kdo a jak Severní Koreji pomůže s dodávkami topného oleje, který může okamžitě použít. Je jasné, píše deník, že se o celkové množství bude muset podělit všech pět ostatních zemí účastnících se šestistranných rozhovorů. Potíže jen zůstávají s Japonskem. Tokio totiž trvá na vyřešení otázky 13 občanů unesených v minulosti severokorejskými agenty. Severokorejská média už také v této souvislosti napadla Japonsko, že maří konečnou dohodu. Čínské deníky zase připomínají, že právě návrh Pekingu předložený při současných jednáních je prvním krokem k denuklearizaci Korejského poloostrova. V této souvislosti však prakticky všechna média citují slova amerického emisara Christophera Hilla, který je sice mírně optimistický, ale odmítá dohodu, v níž se Pchjongjang nezaváže k zastavení činnosti nukleárních zařízení. Jak dodává, Severní Koreou navrhovaný pojem "zmrazení" totiž znamená, že provoz v nich může být v budoucnu obnoven.

Francouzskému tisku vévodí už několik dní prezidentská kampaň. Le Monde si všímá toho, jakou pozornost věnují sdělovací prostředky oblečení uchazečů o prezidentský post a jejich politických stoupenců. "Co se týče oblečení mužů, je možno zmiňovat jen jediné, a to je barva kravaty.", píše Le Monde a pokračuje: "Kravata vždy dokáže přitáhnout pozornost, pokud je červená. Kravatou krvavě červené barvy prý podpořil Dominique de Villepin svůj kritický postoj. Jean-Marie Le Pen zas zvolil pro svůj výstup v jednom ze zpravodajských deníků nepřehlédnutelnou oranžovou. O Nicolasu Sarkozym víme, že nosí nejčastěji námořnickou modř (sladěnou se svým tmavomodrým oblekem). Pouze na cestu do Dánska si dovolil odstín světlejší jakousi evropskou modrou.", dodává Le Monde.

Martin Drtina, Jana Samková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme