Deníky o papežově cestě do Turecka

Návštěva papeže Benedikta 16. v převážně muslimském Turecku, příměří v Palestině nebo šance amerických republikánů na obhájení křesla prezidenta - to jsou některá témata, která dnes najdeme na stránkách zahraničních novin.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zahraniční tisk

Zahraniční tisk | Foto: Alena Palečková

Horkým tématem je teď pro novináře papežova návštěva Turecka, kterou Benedikt 16. zahájí zítra. V Istanbulu se už o víkendu proti přítomnosti hlavy katolické církve protestovalo. Zatímco velká část světových deníků se shoduje na tom, že protesty byly "silné" a "bouřlivé", například italské listy jsou zdrženlivější a mluví dokonce o "prohře organizátorů". "Procesí proti papežově návštěvě bylo fiaskem", píše například deník La Stampa. "Měla to být manifestace proti úternímu příjezdu papeže do Turecka a mělo se tu sejít milión lidí. Místo toho jich bylo jen několik tisíc. Není jistě nadnesené tvrdit, že manifestace organizovaná Islámskou stranou štěstí se změnila ve znamenitý propadák.", píše La Stampa.

Návštěvu papeže a její dopad hodnotí ve svém komentáři také francouzský deník Le Monde. "Půda v Turecku je pro papeže podminovaná ze třech důvodů. Prvním je vzpomínka na polemiku vyvolanou přednáškou papeže v německém Řezně letos v září. Ex-kardinála Ratzingera navíc v Ankaře předchází pověst odpůrce vstupu Turecka do EU. A nakonec, i pokud by konstantinopolský patriarcha zůstal, na rozdíl od toho moskevského, spojencem katolíků, ortodoxní svět se bude cítit oslaben a obnoví se jeho protiřímské reakce.", soudí Le Monde a uzavírá: "Cesta papeže do Turecka je rizikem zhoršení napětí. Ale je zároveň nadějí pro nové porozumění mezi křesťanstvím a islámem, v sekularizovaném muslimském státě, který, je navzdory krizím a represím schopen dosáhnout demokracie a laicizace."

Arabský tisk popsuje a rozebírá překvapivé příměří mezi Izraelem a pásmem Gazy. Zprávu přivítal Arabský svět a především Palestinci samotní. Na zastavení palby raket z pásma Gazy na izraelské území se dohodly všechny palestinské organizace, ale ozbrojená křídla tří z nich si kladou podmínku: zastavení operací izraelské armády také na Západním břehu Jordánu. Z dnešního vydání celoarabského deníku Haját cituje náš blízkovýchodní zpravodaj Jaromír Janev.

Jde o málo známé Brigády An-Násira Saláhuddína, dále Jeruzalémských rot Saráj Al-Kuds hnutí Islámský džihád a Brigády Al-Aksá hnutí Fatah. Píše deník Al-Haját a doplňuje, že příměří nově potvrdil znovu i palestinský premiér Ismáíl Haníja. Nové vyhlášení příměří přichází jako splnění jedné ze tří hlavních podmínek pro zrušení západního embarga od vytvoření vlády hnutí Hamás letos v březnu. Dalšími jsou dohoda o propuštění izraelského vojáka Gilada Šalita a současně 1500 palestinských vězňů a nakonec vytvoření vlády národní jednoty přijatelné pro arabský svět a mezinárodní společenství. List Al-Haját také rozebírá ohlasy samotných Palestinců na příměří. Obecně jej většina lidí přivítala a zavládlo všeobecné uspokojení z příměří, které oceňují především starší lidé a lidé středního věku. List cituje 50letého Abú Bišáru z pásma Gazy, podle kterého už bylo ostřelování izraelských obcí raketami místní výroby dost a příměří musí pokračovat. 28letá Dámina Nájif oceňuje vyhlášení příměří jako vynikající, protože krve viděli obyvatelé celé dny a noci více než dost. Osmnáctiletý Palestinec uvedl, že zásahy Izraele z Bejt Hanúnu zůstaly nepotrestané a 35letý Husajn Rijáda pochybuje, že Izrael příměří dodrží. Uzavírá dnešní vydání celoarabského deníku Haját.

Už teď po listopadových volbách do amerického kongresu se tamní novináři zaměřují na příští boj mezi republikány a demokraty o prezidentský úřad. Americký deník Washington post v dnešní analýze rozebírá, zda by mohl prezident George Bush i přes zjevný propad popularity pomoci své straně vyhrát příští prezidentské volby.

Podle Washington post není nic předem ztraceno. Stačí se totiž podívat na zkušenost někdejších prezidentů Ronalda Reagana a Billa Clintona, kteří byli v podobné situaci. "Historická srovnání jsou vždy ošemetná, protože každý z prezidentů musel řešit rozdílné problémy. Veteráni bývalých amerických administrativ však tvrdí, že naději má i tak oslabený prezident jako Bush.

Oba dva někdejší prezidenti - Reagan i Clinton využili jak politiku spolupráce, tak konfrontace. V některých otázkách se posunuli k názoru druhé strany. V těch, které se dotýkaly základních principů, však obhajovali pevné stanovisko.

Jestli se bude umět Bush řídit příkladem Reagana a Clintona je podle Washington post otevřená otázka. "Některé Bushovy kroky však naznačují, že se už vydal podobnou cestou - Příkladem je to, jak se zbavil ministra obrany Donalda Rumsfelda. A podobně jako Clinton se zaměřil na otázky, ve kterých se může shodnout s opozicí - jako je minimální mzda, vzdělání, imigrační či energetická politika a lobbying," připomíná Washington post.

Jana Samková, David Koubek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme