Desítky tisíc Syřanů se usadily v Egyptě. Chtějí se ovšem vrátit domů
S velkou skepsí sledují Syřané po celém světě krach klidu zbraní a mírových rozhovorů. Do Ženevy dnes přijede jen vládní delegace, opozice svou účast přerušila. Vládní letadla znovu útočí na povstalecké pozice a povstalci zase na Asadovu armádu. Podle některých diplomatů čeká Sýrii krutá fáze války. A zatímco Damašek slibuje třeba rekonstrukci Palmýry do pěti let, čtyři miliony uprchlých Syřanů tomu nevěří. Desítky tisíc jich našly útočiště i v Egyptě.
„Tohle jsou oříšky a dýňová semínka ze Sýrie. Dovážím si je, jsou lepší, než ty zdejší,“ říká Muhammad. Je z Damašku a do Egypta přicestoval před čtyřmi lety. Obchody s oříšky má už tři a dává tak práci 15 dalším Syřanům.
Desítky tisíc uprchlíků ze Sýrie se usadily v Egyptě. Natáčel mezi nimi blízkovýchodní zpravodaj ČRo Štěpán Macháček
„Chodí ke mně nakupovat i Egypťané. Zjistili, že mám oříšky dobré, zatímco egyptští prodejci, škoda mluvit! Všechno si raději pražím sám. V Damašku jsem měl obchodů několik. Všechno je ale pryč, všechno rozbombardovala armáda.“
Tomuto místu se říká Syrská ulička a nachází se v centru města 6. Října, což je takový pouštní satelit Káhiry. Právě tady se koncentruje syrská uprchlická komunita v Egyptě. Syřané tu mají své restaurace, cukrárny, mlékárny a další obchody s věcmi, na které jsou z domova zvyklí.
Když přijde řeč na uprchlictví, Muhammad naprosto odmítá, že by Syřané utíkali do Evropy za sociálními dávkami:
„My pracujeme, nechceme jen sedět se založenýma rukama. Syřané mají práci rádi, neumí se poflakovat. Ani v Sýrii nikdy nečekali, že je někdo zaměstná. Většina lidí si založila vlastní podnikání.“
Muhammad se sice v Egyptě zařídil, rodinu uživí, ale pořád je tu cizinec a egyptské úřady k Syřanům nejsou zrovna nejvstřícnější. Do Sýrie se chce vrátit za každou cenu.
„I kdybych si tam měl na ulici postavit stan, tak se vrátím. Víš, Egypt, jsou to sice Arabové jako my, ale není to tu dobré. Vláda nám dává najevo, že pobýváme v jejich zemi. Ale copak tu bydlíme u někoho doma? Pronajali jsme si prostory, které byly zavřené. Platíme daně, elektřinu, tak nevím, co se jim nelíbí. Mluvím o vládě. Osmdesát procent Egypťanů nás tu naopak vítá. A tak je to všude na světě. Přitom kam Syřan přijde, tam začne podnikat.“
Muhammad má příbuzné stále v Damašku, po většinu času prý nemají elektřinu ani vodu a provládní milice je prý neustále šikanují. Vrátit se sice Muhammad chce, ale až bude mír.
„Jedině až se vytvoří nová vláda a prezident Asad odstoupí. Do té doby mír nebude, lidé budou pořád proti režimu. Prezident a jeho vláda totálně selhali. Jak je možné, že se do země dostali teroristé? Spadli snad z nebe? Někdo je musel přes hranice pustit,“ myslí si Muhammad.
Za rohem mají obchůdek tři syrští kamarádi. Prodávají třeba typické syrské sýry, které v Egyptě neznají. Sami si je proto začali vyrábět.
„Nejdřív byli zákazníky hlavně zdejší Syřané, to je jasné. Tohle je totiž základ syrské snídaně - tvarohové labné, pařené sýry, tymiánové koření zátar, olivový olej, chalva. Ale Egypťané si na to začínají zvykat a kupují to také,“ ukazuje Zijád své syrské dobroty.
Jeho společník Ghatfán je ze syrského Dér ez-Zóru, o který bojuje syrská armáda s Islámským státem. Jeho dům už neexistuje, s manželkou teď v Egyptě čekají dítě.
„S tím, jak se problém v Sýrii protahoval, začali si tu Syřané otevírat malé podniky, podle toho, co sami dělali dřív doma. A tady ve městě 6. Října postupně vzniklo středisko Syřanů v Egyptě,“ říká Ghatfán a připravuje se, že v Káhiře už možná bude muset zůstat:
„Nevidím žádnou naději, že bychom se do Sýrie mohli brzy vrátit. I kdyby se situace uklidnila, bude trvat strašně dlouho, než se tam bude dát žít. Podle mě takových deset, patnáct let. Ale i když tady budeme pokračovat, budu chtít svou zemi aspoň navštívit.“
Ghatfán říká, že se mnozí Syřané, kteří se v zahraničí mezitím uchytí, do země už nevrátí. Zvlášť pak ti, kterým doma nic nezbylo. Pro odmítavý postoj některých Evropanů k uprchlíkům má pochopení:
„Každá země má nějaké možnosti. Německo, Španělsko, Nizozemsko, Švédsko, tyhle země dlouho uprchlíky přijímaly. Pak jich ale bylo už moc. Navíc té syrské krize začali zneužívat jiní, Iráčané, Afričané, Afghánci, a Evropa začala cítit tlak. I na evropské ulici panoval nejdřív duch solidarity. Pak ale s rostoucím počtem uprchlíků přestal. To je přirozené.“
Zdejší Syrská ulička se pomalu, ale jistě stává přirozenou součástí tohoto káhirského předměstí.
