Narodily se v severoruské tundře, od malička umějí lovit a se svými rodiči žít v divoké a drsné přírodě. Děti patřící k původnímu severskému etniku Něnců by své ruské i evropské vrstevníky mohly ledasčemu přiučit. I ony se ale musejí podřídit pravidlům moderní společnosti a volnost přírody úderem sedmých narozenin vyměnit za školní lavice. Jak se s životem v klasické ruské škole vyrovnávají, zjišťovala zpravodajka ČRo Lenka Kabrhelová.

Tento článek je více než rok starý.

9:42 24. října 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Po tundře se mi stýská," říká 14letý etnický Něněc Petr Pjan. Sedíme v tradičním čumu ve vesnici Charampur v Jamalo-něněckém okruhu na severu Ruska.

Kuželovitý stan, který v divoké subarktické přírodě slouží kočujícím rodinám honáků sobích stád coby jediné přístřeší, tu plní trochu jinou roli. Patří k nedaleké škole, kde děti původních sibiřských obyvatel tráví roky povinné docházky.

„Po rodičích je nám smutno, ale vídáme se s nimi docela často, každých 14 dní," říká o rok starší Petrova sestra Vika a dodává, že stesk zahání s pomocí koníčků.

Vrstevníci ze zbytku Ruska by jim v nich asi jen těžko mohli konkurovat: místní děti jsou přeborníky v jízdě na sobech, ale třeba i sněžných skútrech.

Jinak prý ale děti uvyklé od malička drsným severským podmínkám žijí jako všichni jiní ruští školáci, tvrdí Vika, která si na rozdíl od svého bratra není jistá, zda se jednou chce do tundry vrátit.

Ředitelka školy Ludmila Sucharovová si pochvaluje, že programy pro původní obyvatelstvo živící se rybolovem a chovem sobů a možnost, aby se děti učily něněčtině, podporují udržení tradiční kultury.

Původní obyvatele vyhání mrazy i průmysl

Těch, kteří svobodu a volnost subarktické přírody mění za život ve městech, ale přibývá. Za sovětských dob byli k přesídlení nuceni totalitním režimem. Dnes jsou důvodem nejen kruté přírodní podmínky, kdy mrazy během osmiměsíční zimy klesají až k padesátce pod nulou, ale i škody na životním prostředí.

Jamalský region je hlavní oporou ruského ropného a plynového průmyslu a pokračující industrializace podle ekologů komplikuje chov sobů a rybolov.

Jak ale říká jedna z chamanpurských obyvatelek, život se mění a s ním i něněcké etnikum. Nezbývá než věřit, že kultura lidí uvyklých nejtvrdším podmínkám, dál přežije.

Lenka Kabrhelová, Martin Hromádka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít