Online útoky na novináře sílí. Stopy často vedou do Ruska, na dezinformační mašinerii se však podílí víc aktérů, tvrdí švédský publicista Patrik Oksanen, který má s útoky osobní zkušenost. „Píšou mi, že bych měl dostat kulku do hlavy, pravidelně mě napadají na twitteru a také na facebookových skupinách, které jsou blízké ruské ambasádě,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz s tím, že hlavním cílem je kritiky zastrašit a otřást jejich důvěryhodností.

Praha/Stockholm 7:30 6. října 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

S ruskou informační válkou máte osobní zkušenosti. Jaké to je, když na vás útočí dezinformační servery, jako je Sputnik?
Ano, mám tyto zkušenosti, jsem ale jen jedním z mnoha. Hodně lidí ze západoevropských zemí se stává terčem trollů, ruských serverů, jako je Sputnik, a dalších aktivit, které mají tyto osoby pošpinit a nabourat jejich důvěryhodnost. Nejznámějším případem jsou útoky proti Jesikce Aro – investigativní novinářce finské veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti Yle. Jesikka také před nedávnem vydala knížku, kde celou škálu těchto praktik popisuje.

Co konkrétně o vás Sputnik píše?
Sputnik o mně psal před švédskými volbami (parlamentní volby se ve Švédsku uskutečnily v září 2018 – pozn. redakce) ve spojitosti s jedním mým sloupkem o ruském vměšování. Psal jsem ho několik měsíců předtím, oni z něj ale vzali citaci a zasadili ji do úplně jiného kontextu. To je jeden z příkladů, jak se Sputnik snaží útočit na kritiky ve snaze je pošpinit. Podobných útoků ale v posledních letech zažívám víc.

Snaží se vám trollové například také vyhrožovat?
Mám zkušenosti i se zastrašováním a výhrůžkami. Nelze ale říct, že by za tím stála jen Ruská federace – je tu víc aktérů, kteří působí podobným způsobem. Píšou mi například, že bych měl dostat kulku do hlavy, pravidelně mě napadají na twitteru a také na facebookových skupinách, které jsou blízké ruské ambasádě. Jeden z příspěvků mě dokonce obviňuje ze spáchání skutečně hrozného zločinu. Přesně tím chtějí lidi pošpinit, otřást jejich důvěryhodností a zastrašováním je přimět k tomu, aby se do kritiky příště nepouštěli.

Snažíte se těmto výpadům bránit soudní cestou?
Ano, chceme jít s tímto případem lživého příspěvku k soudu. Obecně ale platí, že pokud jste terčem útoků na sociálních sítích, je velmi těžké se bránit. Pokud se na sociálních sítích ocitnete pod palbou podobných příspěvků, nemůžete se bránit sami – musíte mít kolem sebe lidi, kteří se vás zastanou a pomohou vám tlak na sociálních sítích namířený proti vám omezit. To na vlastní kůži zažil i jeden ze švédských odborníků.

Jde o případ vedoucího Ruského a euroasijského programu na Švédském institutu mezinárodních vztahů Martina Kragha. Ruská státní média ho označila za agenta britské tajné služby MI6, což samozřejmě není pravda, tuto informaci ale začali šířit dál a ruská dezinformační kampaň zafungovala. Zprávu totiž převzal největší švédský deník Aftonbladet, který napsal, že Kragh je ohrožením demokracie a že by ho policie měla začít vyšetřovat. Naštěstí se Kragh dočkal obrovské podpory svých kolegů a dokázal se tak ubránit. Je tedy naprosto zásadní, aby se za osobu napadnutou ruskými dezinformacemi dokázali ostatní postavit.

Řekl byste, že jsou podobné útoky proti novinářům, odborníkům a dalším kritikům Ruska ve Švédsku všeobecný problém?
Problém nenávistných projevů namířených proti novinářům na internetu se neustále zhoršuje. Přibývá těch, kteří se dostávají pod palbu těchto útoků, a v některých případech lze vysledovat, že stopy těchto útoků vedou do Ruské federace. Podobné zkušenosti ale mají i v sousedním Finsku a dalších zemích Západu. 

Rusko chce být supervelmoc

Jak velkou hrozbou je tedy podle vás ruská informační válka pro Evropskou unii – pro její budoucnost a integritu?
Je to opravdu vážná hrozba a Rusové sami dokazují, jak moc to myslí vážně. Stačí se podívat, kolik do těchto aktivit investují. Musíme si ale uvědomit, že to nedělá jen Rusko samo o sobě. Je tu celá řada faktorů, které ruským snahám napomáhají. Prvním z nich je fakt, že naše společnost je v mnoha ohledech rozdělená, což se dá velmi snadno využít k tomu, aby se veřejnost ještě víc polarizovala.

Zadruhé je třeba pochopit model technologických firem, jejichž algoritmus sdílení zpráv spíš napomáhá šíření dezinformací a tím hněv ve společnosti dál rozdmýchávají. Dezinformace jsou navíc využívány soukromým sektorem – provozovatelé některých stránek, které šíří fake news, to dělají proto, aby na tom vydělali. Značná část těchto serverů operuje z Makedonie, kde se lidé psaním těchto zpráv živí. Makedonské servery se přitom zaměřují hlavně na americký trh – zlobu a nenávist se snaží šířit především mezi voliči Donalda Trumpa.

Novinářka popsala, jak funguje ruská továrna na fake news. ‚Smrtí mi pak vyhrožovali i přátelé,‘ vzpomíná

Číst článek

I u některých ruských firem si můžete objednat takovouto dezinformační kampaň namířenou proti konkrétní osobě – můžete například říct, že chcete zdiskreditovat vašeho protivníka, zaplatíte firmě až dva tisíce dolarů a očerňující kampaň může začít.  Na této mašinérii se tedy podílí celá řada aktérů, kteří mají nejrůznější zájmy. A vidíme, že se do toho zapojují i některé vlády a politické strany.

Naznačuje to nedávná zpráva výzkumníků z Oxfordské univerzity, kteří v loňském roce identifikovali 70 zemí, v nichž se politické strany nebo státní úřady snažily využít sociální sítě k manipulaci společností – to je dvojnásobně víc než před dvěma lety. Kromě toho analytici z Oxfordu identifikovali sedm zemí, které se tímto způsobem snaží manipulovat i lidi v zahraničí. A není to jen Rusko, stopy vedou například také do Číny. 

Nachází se některé tyto „nebezpečné“ strany i v Evropském parlamentu, do kterého proběhly volby letos v květnu?
Zpráva z Oxfordu hovoří také o stranách uvnitř Evropské unie, které se podobných aktivit účastní. Tyto síly se tedy objevují i v europarlamentu, ale to není nic, co by přišlo až s letošními volbami – už léta tu jsou zastoupeny strany krajní pravice i levice, které v žádném případě nehájí liberální parlamentní demokracii. Je ale pravda, že v mnoha zemích politická podpora těchto populistických hnutí roste – to je obecný trend v celé Evropě.

Co se těmito aktivitami Rusko podle vás snaží získat?
V první řadě to je samozřejmě posílit svou moc – informační válka je namířená hlavně proti lidem v samotném Rusku. Pokud se ale podíváte na ruské aktivity v zahraničí zejména po roce 2014, je zřejmé, že cílem Moskvy je být supervelmocí, kterou budou brát ve světě vážně. Ruská ekonomika je však srovnatelná s ekonomikou mnohem menších zemí, jako je Itálie nebo Španělsko. Proto se snaží oslabit ostatní hráče a rozložit Evropskou unii a NATO. Tyto organizace sdružují menší státy s těmi většími, což Rusku samozřejmě ztěžuje posilování jejich vlivu ve světě. 

Které státy jsou v největším nebezpečí? Jsou to hlavně státy Pobaltí, o kterých se v souvislosti s hrozbou ruské agrese hovoří nejčastěji?
Baltské státy jsou samozřejmě v první linii. Je ale nutné si uvědomit, že v každé zemi a regionu probíhají tyto aktivity trochu jiným způsobem. Pokud se snažíte vstoupit na cizí trh, musíte ho nejprve dobře zmapovat a zjistit, co tam může fungovat. A to, co funguje v České republice, nemusí fungovat ve Švédsku nebo ve Francii.

Cíle ruských operací se navíc mohou v jednotlivých zemích střetávat. Ukázalo se to během ruské anexe Krymu v roce 2014. Pokud totiž chcete ve Švédsku zastavit debatu o možném vstupu do Severoatlantické aliance, je anexe cizího území nejhorší věc, co můžete udělat. To se také ukázalo po okupaci Krymu, kdy ve Švédsku začaly sílit hlasy po zapojení do struktur NATO.

Jak je na tom Česko z hlediska ruských dezinformací?
Já nejsem ta správná osoba, která by to měla hodnotit. Vím ale, že v Česku probíhá šíření dezinformačních zpráv jiným způsobem než třeba ve Švédsku. Lidé si přeposílají emaily s dezinformacemi, kterým věří, ve Švédsku zase šíření fake news probíhá především přes facebook. 

Věříte, že tyto ruské aktivity – jako šíření dezinformací a propagandy – měly skutečně vliv na výsledek amerických prezidentských voleb nebo referendum o brexitu z roku 2016?
Jestli se kvůli tomu Trump stal prezidentem a Britové si odhlasovali odchod z Evropské unie, je velká otázka. Pro ruskou stranu už je nicméně úspěch i chaos, který tyto události způsobily.

Nejedná se ale o nic nového – příklady ruských dezinformací se objevovaly už během studené války. Tehdy KGB a Stasi šířily zprávy o tom, že virus HIV vyvinula americká armáda. A určité procento lidí v Americe tomu věří dodnes.

Dezinformace nejsou jen o politice, falešná zpráva o vakcínách vás může zabít, říká šéf evropských vědců

Číst článek

Může být jedním z problémů současné doby to, že lidé věří konspiračním teoriím stále víc?
Pravda je vždycky nudná. Lidé milují příběhy, konspirace jsou proto mnohem zábavnější. Už v době kamenné, když skončil lov, si lidé u ohně vyprávěli nejrůznější historky. Díky internetu a sociálním sítím se ale tyto historky šíří samovolně bez jakýchkoliv překážek. Dostat informace do veřejného prostoru je mnohem snazší a levnější. Jeden z příkladů, jak rychle se šíří dezinformace mezi jednotlivými státy, zná i Švédsko. Možná jste před pár týdny zaznamenala zprávu o tom, že Švédové zvažují pojídání lidského masa, aby tak bojovali proti změnám klimatu.

Ne, to jsem neslyšela.
Díkybohu. Tento příklad nicméně dobře ilustruje, jak se takovéto informace dokážou šířit. Začalo to tak, že jeden ze švédských profesorů marketingu plánoval seminář a aby na něj nalákal co nejvíce lidí, nazval ho poměrně provokativním způsobem: „Dokážete si představit, že byste jedli lidské maso?“

O semináři následně informoval veřejnoprávní rozhlas a komerční televize Channel TV4, která zprávu doprovodila trochu odvážnějším obrázkem, který měl pojídání lidského masa ilustrovat. Následující den se ale tématu chytily alternativní weby, které smysl zprávy výrazně posunuly a uvedly, že profesor s cílem bojovat proti klimatickým změnám navrhuje jíst lidské maso. Nakonec se toho chytil ještě Sputnik a další ruské servery, které napsaly, že obyvatelé země, odkud pochází Greta Thunbergová, chtějí jíst lidské maso, aby tak zastavili krizi spojenou s klimatickými změnami.

Na tomto příkladu je vidět, jak se informace během šíření překrucují a postupně získávají stále extrémnější vyznění. Podílí se na tom celá dezinformační mašinerie, kterou kromě botů a trollů pohání také užiteční idioti, kteří zprávu sdílí dál. Průzkumy přitom ukazují, že mezi těmi, kdo jsou nejvíce náchylní věřit dezinformacím, je věková skupina nad 55 let. Je to tedy problém hlavně starší generace, což opět podněcuje rozdělování společnosti.

Sociální sítě jsou k propagandě a dezinformacím využívány stále více, upozorňují analytici z Oxfordu

Číst článek

Vypijte sklenici vody

Jaké mají státy možnosti se ruské informační válce bránit?
Nejdůležitější je si uvědomit, že se věci změnily a že jednoduché řešení neexistuje. Věcí, co bychom měli dělat, je ale víc. Musíme se víc zaměřit na technologické společnosti a na to, jak se dezinformace prostřednictvím nich šíří. Není to o omezování svobody projevu, musíme se ale soustředit na to, jaké informace se objevují ve vyhledávání jako první – na Googlu, ale i na sociálních sítích jako Twitter a Facebook. Důležité je ale také vzdělávat společnost a mít odpovědné novináře, kteří se budou odlišovat od dezinformačních webů. Musíme také využívat stávající legislativu proti nenávistným projevům na internetu a zároveň sledovat finanční toky těchto sítí.

Boj proti informační válce není snadný, ale pokud ztratíme naději, že demokracie nakonec zvítězí, pak ten boj prohrajeme. 

Máte na závěr nějaké doporučení pro internetové uživatele, jak se chovat na sociálních sítích, aby se nestali součástí této dezinformační mašinerie?
Než se rozhodnete, že budete na internetu něco sdílet, vypijte sklenici vody a zkuste nad tím příspěvkem popřemýšlet. Rozzlobilo mě to? Snaží se někdo o to, abych se po zhlédnutí toho příspěvku cítil naštvaně? Vím, odkud ta informace pochází? A je tento zdroj spolehlivý? Omlouvám se, ale argument, že to sdílel váš soused, nestačí. Rada je tedy jednoduchá: než zprávu pošlete někomu dalšímu, nebo budete příspěvek sdílet na sociálních sítích, zkuste chvíli přemýšlet.

Eliška Orosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít