Buď jste člověk, nebo dobytek, popisuje zajetí ukrajinský voják z Azovstalu Mychajlo Djanov

Bojoval o ocelárnu Azovstal. Osadu Olenivku bombardovali, zatímco mu tam operovali otevřené rány. Skončil v ruském zajetí, kde ho krmili stravou pro prasata. Ukrajinský voják Mychajlo Djanov se po několika měsících bojů dostal zpátky na Ukrajinu, když armáda vyměňovala zajatce. „V zajetí je to úplně jinak než v bojích. Odhaluje se lidskost. Buď jste člověk, nebo dobytek,“ řekl v rozhovoru pro ukrajinský web Front 18.

Kyjev Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mychajlo Olexandrovič Dianov

Poslední dny zajetí Dianov strávil v dopravním letadle, kde přepravovali přes dvě stě válečných zajatců. Oči měl den a půl přelepené páskou | Zdroj: Profimedia

„Tak jsme přejeli do Azovstalu. Kluci se s námi setkali. V prvním bunkru jsem zůstal dva dny. Pak viděli, že hniju, a poslali mě do nemocnice. Jmenovala se Plechovka. Byl jsem tam asi týden. Opět obvazy, betadine, léky proti bolesti,“ vypráví Djanov o době strávené v bunkrech po útoku na mariupolskou nemocnici.

Právě v Mariupolu si zlomil ruku a byl postřelen do nohou a prstu, když jeho prapor vedl protiruský odpor.

Navzdory rozsáhlým poraněním se snažil být užitečný. V Azovstalu sbíral dřevo na topení v kamnech. V rozhovoru vzpomínal na bombardování železáren bitevníky a bombardéry. „Azovstal byl horor,“ sdělil ukrajinskému webu.

Djanova později převezli do kasáren v doněcké Olenivce, kde měli operovat jeho otevřené rány. V osadě se v tu chvíli začaly ozývat výbuchy. Po konci útoku se v nemocnici objevili obyvatelé Doněcku, kteří za výbuch vinili ukrajinské vojáky a americké rakety.

Podle Djanova internovaní v místní nemocnici tvrdili, že bomby na osadu nikdo neshodil, ale že šlo o předem nastražené výbušniny.

‚Moc se upínáme k věcem‘

Zajatci v Olenivce trávili dny hovory o možné výměně rukojmích, ale i hrou šachů, kostek a domina. Knihy se získávaly stěží.

„Abyste si mohli od někoho půjčit knihu, museli jste mít tak neuvěřitelnou věc, jako jsou cigarety, nebo si vzít bochník chleba. A pak jste dostali knihu maximálně na dva dny,“ popsal Djanov v rozhovoru.

Rusko propustilo 215 Ukrajinců zajatých po bitvě o Mariupol včetně velitelů pluku Azov, hlásí Kyjev

Číst článek

Hodinky, které prošly válkou v Afghánistánu a Iráku, boji se separatisty a ruskými útoky vyměnil za krabičku cigaret. „Tam jsem se naučil jednu věc. K věcem se příliš upínáme,“ tvrdí Djanov. „Když jsem klukům rozdával cigarety, v jejich očích bylo vidět štěstí.“

Pro Djanova a ostatní zajatce však primární byla strava. Aby dostali vodu, stříleli do trubek. V zajetí je krmili stravou pro prasata. „Neviděl jsi svou rodinu, bylo ti to jedno, jestli je Ukrajina svobodná, nebo ne. Viděl jsi jídlo,“ řekl Djanov webu Front 18.

Nejde o národ, ale o občanství

Přestože Djanov má ruské doklady a bulharské kořeny, identifikuje se jako Ukrajinec. „Cítím se být Ukrajinec. Mám pas s trojzubcem. Narodil jsem se v této zemi. Kým tedy mohu být? Národnost jako pojem by měla být odstraněna. Jaký je rozdíl v tom, jaká krev mi koluje v žilách, jaký je rozdíl v tom, kdo mě porodil?“

Ukrajinské úřady evidují zhruba 7200 pohřešovaných vojáků. Velká část z nich je naživu, ale v zajetí

Číst článek

Poslední dny v ruském zajetí Djanov strávil v dopravním letadle, kterým přepravovali přes dvě stě válečných zajatců. Oči měl den a půl přelepené páskou.

„Byl jsem poslední, za mnou už byla kabina. Ty si sedneš na zadek, roztáhneš nohy, další si sedne zády k tobě. Před vámi je spousta lidí, tlačí vás na hrudníku, nemůžete dýchat, máte rozdrcená žebra – a ještě do vás kopou další lidi,“ líčil cestu Djanov.

Na konci cesty byl společně s ostatními zajatci přesazen do autobusu. Doufal v to, že se dostanou do Běloruska. 

„Rozjíždíme se – a já znovu koukám pravým okem. Pochopil jsem, že je asi pět hodin a světlo je na mé pravé straně. Podle toho je na levé straně východ, na pravé západ, tam je slunce, takže jdeme na jih. Myslím, že z Běloruska určitě pojedeme na Ukrajinu. Autobus zastaví, vojenští řidiči vystoupí. Slyším, jak někdo nastupuje do auta a volá: ‚Sláva Ukrajině‘,“ končí Djanovova cesta zpět na Ukrajinu.

pat Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme