Diktátor Franco rozděluje Španěly i 36 let po své smrti

V neděli uplyne 36 let od smrti španělského diktátora Franciska Franka. Období jeho vlády, při níž nechal zlikvidovat na 100 tisíc svých odpůrců, i po tak dlouhé době rozděluje španělskou společnost. Někteří dokonce volají po tom, aby byl Frankův hrob otevřen a jeho ostatky převezeny na jiné místo.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kříž vysoký 152 metrů. Dnes se k němu nesmí, oficiálně z bezpečnostních důvodů | Foto: David Koubek

Občanská válka ve Španělsku, krvavý konflikt probíhající v letech 1936–1939, stála život půl milionu lidí. Následný režim Franciska Franka pak nechal popravit nebo jinak zlikvidovat nejspíš na 100 tisíc republikánů, tedy zástupců poražené strany. Země se však s oběma érami dosud nevyrovnala.

Přehrát

00:00 / 00:00

V Údolí padlých, kde jsou pohřbeny desetitisíce obětí španělské občanské války, natáčel reportér David Koubek

Údolí padlých má připomínat mrtvé na obou stranách občanské války. Je pusté, ale o to působivější. Z rozlehlé plochy na úpatí pohoří Guadarrama je výhled do údolí, na konci esplanády žulový kopec a na něm monumentální, 152 metrů vysoký kříž.

Pod křížem se nachází vstup do mohutného podzemního kostela, jedné z největších bazilik na světě. Jsou tu pohřbeny desetitisíce mrtvých – frankisté i republikáni.

Smí tam jen lidé mířící na mši, které se konají skoro každý den. Za oltářem je mramorová deska a na ní květiny – hrob Francisca Franca. Jako generál stál v roce 1939 na vítězné straně občanské války, pak se chopil moci jako vůdce z milosti boží čili diktátor.

Spor o památník

Zvláštní komise zřízená vládou teď rozhoduje, jestli se mají Frankovy ostatky 36 let po jeho smrti odvézt z památníku Údolí padlých.

„Chci, aby ho zbořili. Aby ho zbořili, nebo aspoň postavili jiný, který bude připomínat republikány,“ říká odpůrkyně monumentu Carmen Garcíová. Franco je pro ni stejný zločinec jako Hitler. „Ten památník postavili zajatci, zaplatili jej životem,“ dodává Garcíová.

Valle de los caídos - Údolí padlých. Místo, které má připomínat mrtvé na obou stranách občanské války | Foto: David Koubek

Dědeček Pabla Linarese byl republikán. Na stavbě památníku pracoval, přesto i proto vede jeho vnuk Asociaci na obranu Údolí padlých. Je prý třeba vyvracet i mýty, například že se v Údolí padlých zajatci mučili a zabíjeli.

„Je smutné, že musí existovat organizace na obranu monumentu, ať už je jakýkoliv. Musí to být symbol toho, co se stalo v jisté době ve Španělsku. Aby další generace věděly, co se stalo. Něco, co se nesmí opakovat. Nejhorší válka je válka mezi bratry,“ říká

Dědeček Emilia Silvy na stavbě památníku nepracoval. Zabili ho coby civilistu frankisté za občanské války a zakopali ho bez pohřbu. Jeho vnuk proto založil Asociaci pro obnovu historické paměti, která hledá masové hroby obětí frankistů.

Symboliku údolí padlých vidí podobně jako Pablo Linares, ale jinak se s ním rozhodně neshoduje: ostatky diktátora Franka musejí z Údolí padlých rozhodně pryč. „Měla by tam být stálá expozice, která vysvětlí, co je to za monument. Proč ho postavili, kdo ho postavil. Teď tam přijedete, a nic takového se nedozvíte. V průvodcích je frankistická verze,“ zlobí se.

Tlustá čára nefunguje

„Máme paměť, chceme spravedlnost,“ volají na hlavním madridském náměstí účastníci protestu proti beztrestnosti Frankovy diktatury. Tlustou čáru, která měla být způsobem, jak se s obdobím po diktátorově smrti vyrovnat, ale lidé udělat neumějí.

I Carmen Garcíová měla dědečka. Byl důstojník republikánské armády a frankisté ho popravili. „Španělsko je jedinou zemí, kde se neučinilo spravedlnosti zadost. Povedlo se to třeba v Argentině nebo v Chile. Chceme, aby se zločiny soudily jako genocida a zločiny proti lidskosti, které se nepromlčí. Jenže ve Španělsku je u moci mnoho lidí, co vyšli z frankismu, a ti jsou proti.“

Carmen Garcíová protestuje i za svého děda, popraveného na začátku Frankovy diktatury | Foto: David Koubek

Málokdo se k Frankovi veřejně hlásí, kromě jeho otevřených příznivců. Ti dříve demonstrovali na výročí Francovy smrti v Údolí padlých. To zakázal zákon o historické paměti, který před pár lety prosadila vládní socialistická (za Franka zakázaná) strana.

Měl také finančně podpořit hledání masových hrobů s oběťmi frankistů. „Máme 14 000 osob, které chtějí jejich rodinní příslušníci najít. S penězi od vlády podle zákona můžu na rok zaměstnat archeologa. To ale nestačí, nadále se musíme spolehnout na dobrovolníky,“ říká Emilio Silva z Asociace pro obnovu historické paměti.

Stejnojmenný zákon mu nestačí. A úplně se nelíbí vlastně nikomu. Pablo Linares z Asociace na obranu Údolí padlých mluví o „hřbitovním byznysu“. Některé skupiny prý díky zákonu neprůhledně utrácejí veřejné peníze.

„Rány z občanské války byly skoro zahojené. Ten zákon je čistě stranický,“ myslí si Linares. Podle něj se musí mluvit o všech obětech, jak z doby občanské války – republikánů i falangistů-frankistů, i o obětech frankistické diktatury.

Údolí padlých zůstává pro návštěvníky kromě mší zavřené. Někteří se k bolestné historii chtějí po desítkách let vracet, jiní velí hledět hlavně do budoucna. Nejen Španělé mají temné kapitoly své minulosti, v těch jejich ale proti sobě stáli lidé z jednoho národa. I proto je tak těžké se s nimi vyrovnat.


Zvětšit mapu

David Koubek, Mirko Kašpar Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme