‚Smrt nepříteli, sláva Česku, sláva Ukrajině,‘ zní z místa, kde v Dnipru pomáhají armádě i uprchlíkům
Celý civilizovaný svět pomáhá Ukrajině přežít nejtěžší chvíle v její novodobé historii. Ani sami Ukrajinci ale doma nesedí se založenýma rukama. Pomoci se snaží každý. Je problém, jak tuto vlnu solidarity správně usměrnit. Ve městě Dnipro – bývalém Dněpropetrovsku – se proto za pochodu rodí centra pomoci armádě i civilistům.
Do centra Dněpropetrovsku, kde stojí tři rakety na památku zdejšího raketového průmyslu a vývoje lidé přijíždějí s tím, co mají doma. Přivážejí pytle brambor, přivážejí třeba uniformy z army shopu.
Věci, které budou potřeba na frontě. Hlavně jídlo, léky. Co může každý koupit nebo má doma. Všechno to tady organizují dobrovolníci, zadarmo od prvního dne, co začala ruská agrese na Ukrajinu.
Sergej Sergejevič, který je ředitelem tohoto centra, kde přijímají pomoc od občanů pro armádu a uprchlíky, mi teď právě ukazuje, že kolem například projelo auto s kovovými traverzami, které veze někam, kde je svaří a budou z nich protitankové zátarasy.
„Smrt nepříteli, sláva Česku, sláva Ukrajině.“ Velké poděkování, vzkazuje Sergej. Ví, k čemu u nás došlo v roce 1968, ale také ve Vrběticích, a upozorňuje mě na to, že tady bylo také centrum náboru dobrovolníků, ale z důvodu obrovského zájmu lidí ho museli přesunout jinam. Teď tu přijímají jenom pomoc vojákům, uprchlíkům a lidem v nouzi.
Dobrovolníci tady zpracovávají „objednávky“, tedy seznam toho, co armáda a lidé potřebují a rozdělují to do jednotlivých balíků. Jsou tu potraviny, benzin, zásoby na delší pobyt v těžkých podmínkách a nesmíme zapomenout na prací prostředky, které jsou také nesmírně důležité a málokdo si s sebou bere prací prášek, když utíká.
Pytlují písek, rozdělují materiál. Ukrajinci pomáhají vojákům s přípravami na střet s Rusy
Číst článek
Také tady mají jídelnu pro ty, kteří sem přijedou odpočinout z fronty, nebo pro běžence, kteří potřebují naléhavou pomoc. Káva, čaj, chlebíčky, dorty, jablka, salám, pizza...
Distribuční centrum
Za těmito skleněnými dveřmi se nachází mozek celého tohoto centra, dobrovolníci tam pracují na počítačích, zpracovávají všechno v digitální podobě. Registrují, přijímají objednávky.
Vidím také rozbrušovačky a nářadí, které už bylo používané, ale nějací lidé je měli doma zbytečné nebo je chtějí prostě věnovat armádě. Přinesli vařiče, hasicí přístroje, olej do aut, radiátory, různé prodlužovačky, kabely. „Karimatky nikomu nedávejte, ty jsou pro vojáky,“ říká tato paní.
Vypadá to jako velké mraveniště, ale každý tu má svůj úkol. Jekatěrina říká, že ona a její kamarádky, asi čtyři nebo pěti lidí, to tady začaly organizovat první den války. Nejdřív přišlo pár lidí, potom sto, dvě stě a teď už jich je tu obrovské množství.
Začal další ze vzdušných poplachů, musíme tuto reportáž ukončit tím, že všichni sejdeme dolů do podzemí do krytu.
