Dniprovské centrum se stalo terčem ruského útoku. Rodiny se schovávají v metru
Rusko-ukrajinská válka stihla dorazit i do relativně klidného východoukrajinského města Dnipro, dřívějšího Dnětropetrovsku. V pátek ráno do průmyslové čtvrti dopadly tři ruské letecké bomby, zasáhly továrnu a poškodily bytové domy v širokém okolí.
Krátce po páteční šesté hodině ráno probudily obyvatele Dnipru děsivé exploze. Stály za nimi rakety nebo letecké bomby a poprvé dopadly tak blízko městského centra. Jsou tady staré továrny, ale také obytné domy. Ve všech budovách v okruhu asi 500 metrů vyrazila tlaková vlna výbuchů okna. Silně poškodila také vchody do stanice metra Metalurgů, které jsou tady čtyři.
Dnipro zasáhl ruský útok. Zničil budovy v centru a vybil okna v rádiu půl kilometru
V širokém okolí nejsou vidět žádní vojáci ani vojenské vybavení, které by mohlo místo před bombardováním či útoky chránit. Jde o napůl opuštěnou, napůl rozpadlou čtvrť poblíž nádraží. To je taky důvod, proč jsou zde továrny. Některé z nich dokonce pamatují dobu ‚předbolševickou‘.
Ptám se jednoho ze záchranářů, který právě vylézá z trosek zasažené budovy, co nese v ruce. Vypadá to jako kus zbraně nebo rakety. Říká mi, že je to „důkaz“, a ty že shromažďují na jednom místě, aby je v budoucnu mohli předložit u mezinárodního soudu pro válečné zločiny.
Přišel jsem k zasažené budově z opačné strany, odkud se mi na ni otevírá hrozivější pohled. Hasiči stále hasí dohořívající trosky, kolem se válejí kusy plechu, na stromech visí části oplechování raket. Budově hrozí zřícení.
Na místě je tiskový důstojník armády Jermolenko. Velice děkuje za podporu zahraničí, zejména Evropy a Spojených států. Je přesvědčený, že Ukrajina zvítězí. Děkuje také novinářům, že jsme neutekli a dokumentujeme ruské zločiny.
Válka na Ukrajině stála život už 78 dětí, informovala ukrajinská ombudsmanka
Číst článek
Pohyb po raketami zasažené části Dnipra stále není bezpečný. Může tu být nevybuchlá munice. Vojáci a záchranáři snad vědí, kam mohou a kam ne. Už se tady pohybují hodinu a my, novináři, chodíme v jejich stopách.
Poplach a sirény
Zatímco jsme natáčeli dohořívající zbytky továrny na obuv, záchranáři začali křičet „pozor, letecký poplach“. Všichni jsme utekli do metra, které je poměrně hluboké a tím pádem i bezpečné. Jedeme dolů po eskalátorech.
Společně s námi je tady také pár desítek místních, kteří si stačili sbalit do plastových tašek nejnutnější věci a teď tu sedí i se svými dětmi.
4:16
‚Tady je ticho a mohli jsme se i projít.‘ Uprchlíci z východu Ukrajiny nacházejí azyl v milionovém Dnipru
Číst článek
Do metra přichází stále víc lidí. Mají s sebou igelitové tašky a domácí zvířata.
V krytu sedím s paní Natašou. Ta bydlí kousek od vchodu do stanice Metalurgů. Ráno je probudil obrovský výbuch, sirény neslyšeli. Vyrazilo jim to všechna okna. Na nic nečekali, pobrali, co měli a vyrazili se schovat do hlubokého podzemí. Momentálně čekají, co bude dál. Domů se ale vrátit nechtějí. Bojí se. Až se situace trochu uklidní, pojedou do jiné části Dnipra k příbuzným. S sebou mají jen malého pejska v přepravním boxu.
Nataša smutně dodává: „Rusko nám nikdy nic dobrého nepřineslo. A teď je to snad to nejhorší, co nám mohli ‚věnovat‘.“
