Jak se rodí Tóra? V malé dílně v ukrajinském Dnipru přepisují svitky svatého židovského písma
Jedním z největších východních center židovské kultury bývala Jekatěrinoslav, dnešní ukrajinské velkoměsto Dnipro, dříve také Dněpropetrovsk. A zůstává jím i nadále, funguje tam například dílna, ve které přepisují svitky svatého židovského písma Tóry, a to pro zákazníky na celém světě.
Jednou z dominant města Dnipro je Menora – komplex sedmi moderních výškových budov. Nejsou to ale žádné kancelářské ani obytné „věžáky“. Jde o největší židovské centrum na světě a sedm věží symbolizuje právě sedmiramenný svícen menoru.
V komplexu najdeme několik hotelů různých cenových kategorií, školu, muzeum, impozantní synagogu Zlatá růže a s ní spojenou nenápadnou dílničku. Reportéra Martina Dorazína do ní zavedl učitel Tóry Jákov Siňakov.
„Tohle je centrum safrutu, hebrejské kaligrafie. Centrum je naprosto unikátní a znají ho na celém světě – právě teď tady přepisují další svitek Tóry, který stojí nejméně třicet tisíc dolarů,“ vysvětluje pan Siňakov.
3:49
Manžela pohřbila v den narozenin jejich dcery. Paní Ala popisuje život v dnes již osvobozené Pavlovce
Číst článek
„Svitky odsud putují do celého světa, protože naše obec je nesmírně respektovaná, vede ji rabín Šmuel Kaminěckij, velmi vlivný člověk a přítel prezidenta Volodymyra Zelenského. Jsou v neustálém kontaktu,“ dodává učitel.
Nad Tórou se právě sklání kaligraf pan Jicchak Vajcer a bez okolků začíná vysvětlovat, že práce na jednom svitku může trvat od šesti měsíců do jednoho roku.
„Nejtěžší na této práci je čekání. Celý den sedět za stolem je velmi namáhavé, protože pořád musíte trpělivě na něco čekat. Vidíte, včera jsem udělal chybu, musel jsem počkat, až písmo uschne a pak to opravit,“ říká pan Jicchak.
„Někdy se ale chyba nedá opravit, protože byste tím porušili pravidla. Je to hrozně těžké, protože po takové neopravitelné chybě vyjde celá práce nazmar.“
Důležitá posloupnost
Co může být při přepisování Tóry osudovou chybou?
„Jsou takové věci jako mezuzy – trubičky se svitky se dvěma pasážemi z Tóry, které se připevňují na zárubně. Tam musí být všechno napsáno popořádku. Pokud jste chybu udělal někde v polovině textu, nemůžete ji vymazat a opravit. Musíte vymazat všechna písmena předtím, abyste neporušil posloupnost,“ upřesňuje kaligraf.
4:02
‚Teď se tady třesou i stěny.‘ Poslechněte si reportáž přímo z válečné linie na Ukrajině
Číst článek
„A existuje ještě horší chyba: Pokud jsem se spletl v textu, na jehož konci je jedno ze jmen Všemohoucího, už se to nijak opravit nedá. V Tóře ale pravidlo posloupnosti není a tam opravovat můžete,“ podotýká pan Jicchak, který platí za zkušeného kaligrafa.
„Máte různé úrovně tohoto řemesla. Dá se to naučit třeba za půl roku, ale už předtím musíte znát pravidla psaní každého písmena a všechna obecná pravidla. Navíc je tu ještě požadavek, aby to bylo nejen správně, ale i krásně. Jinými slovy – pořád je co zdokonalovat,“ uzavírá pan Jicchak.
3:04
Balíčky s olejem, masem v konzervě nebo rýží. Část Ukrajinců je závislá na humanitární pomoci
Číst článek
V této dílně také opravují tfiliny, modlitební řemínky s krabičkami z kůže, které také ukrývají maličké pergamenové svitky Tóry. Pobožní Židé si tyto krabičky řemínky upínají k čelu.
Odněkud ze stropu se snese oblak vodní rosy. Není to ale proto, aby se tu lidem v letním horku lépe pracovalo.
Jeden z dalších kaligrafů mi vysvětluje, že je to kvůli materiálu, se kterým pracují, tedy pergamenu. Vydělaná hovězí kůže nesmí vyschnout, aby nepopraskala. V místnosti proto musí být neustále šedesátiprocentní vlhkost.
Pokud klesne, čidla okamžitě zapnou zvlhčovače vzduchu. Pak ale zase čerň na přepisech Tóry schne pomaleji. Teď už ale, zdá se, uschla, a pan Jicchak se může vrátit ke své práci.
