Do olympiády v Soči zbývá půl roku. Tisíce lidí kvůli ní musely přesídlit
Přesně za půl roku začnou XXII. Zimní olympijské hry v Soči. Federální vláda se chce pochlubit moderními a drahými sportovními komplexy. Jejich stavbu ovšem provází ekologické a ekonomické potíže. Mnozí obyvatelé se navíc nesmířili s nuceným přestěhováním.
Přímo na břehu Černého moře i v horách vyrostly olympijské haly, vesnice, lanovky, hotely a nová dopravní infrastruktura. Rusko vložilo do přípravy her značné prostředky. Celý projekt ale poznamenaly spory s ekology, bojovníky proti korupci i místními starousedlíky.
Kvůli výstavbě velkého olympijského areálu musely úřady v Soči vystěhovat tisíce rodin z území podél moře. Někteří si stěžují, že kompenzace v podobě nových domů a pozemků neodpovídá hodnotě jejich původního majetku. Jiní získali naopak více.
„U nás je všechno v pořádku, jsme spokojení. Dům máme dobrý a suchý. Nic nám nechybí. No ale někdo se cítí poškozený,“ říkají obyvatelé typizovaného nového domku Marie Trofimovna a Vladimir Grigorjevič.
Zpravodaj Českého rozhlasu v Rusku Martin Dorazín informuje o přípravách na olympiádu v Soči i o souvisejících problémech
„Všechny strčili do jednoho pytle,“ vysvětluje Vladimir, proč jsou někteří přesídlenci nespokojení a protestují. „Je jasné, že ten, kdo bydlel v rozvalinách, je teď rád, protože si polepšil, a ti, kteří si postavili nové domy, se cítí podvedeni.“
„Kdo se dostal do první vlny náhrad, měl štěstí, na ostatní už mnoho peněz nezbylo, protože je rozkradli. Mým známým nezaplatili za dům, takže se teď soudí, ale soudy jejich stížnosti odmítají,“ dodává Vladimir.
Problémem přesídlenců je také to, že mnozí neměli správné doklady ke svému pozemku. Někteří neměli dokumenty vůbec žádné, jejich domy tedy stály načerno. Část z nich si takto postavila dokonce celé hotely. Vše teď muselo pryč a lidé jsou rozzlobení. Problém dosídlenců, přesídlenců a olympiády se ale prý táhne už od poloviny 80. let.
Domy se prý stavěly navzdory zákazu
„Problém olympijských her vznikl ještě za komunistů. Snili jsme o olympiádě v Soči, ale jediným místem, kde se daly postavit stadiony a haly, byla dolní Imretinská blata. Vysušili je ještě ve 40. až 50. letech, aby zlikvidovali ohnisko malárie, což se podařilo. Blata zůstávala prakticky neobydlená a poslední boudy zbořili v roce 1986. Pobřežní pásmo bylo k olympiádě připravené,“ vzpomíná místní starousedlík a podnikatel Jurij Alexandrovič Zacharčenko.
„Po zemětřesení ve Spitaku v roce 1988 nás zaplavila vlna přesídlenců z Arménie a ti začali nelegálně zabírat pozemky. Nejprve si postavili malé domky a potom pěti až šestipatrové hotely přímo na břehu moře, v prvním ochranném pásmu, kde je zakázáno stavět,“ upozorňuje.
„Potom začali tyto lidi vysídlovat, což se jim nelíbilo. Stěžovali si všude, dokonce i v OSN. Stát jim nabídl náhradní pozemky i peníze na stavbu nových domů, přestěhování jedné rodiny stálo rozpočet 10 až 12 milionů rublů. Tito lidé ale zůstávají krajně nespokojení a olympiádu upřímně nenávidí.“
S velkými stavbami bývají spojeny potíže, korupční možnosti, spory nebo kontroverze. Problém přesídlenců v Soči je ale pouze jedním z mnoha.
