Do třetího světa se vracejí tradiční plodiny. Lidé tak čelí rostoucím cenám potravin
Proso se vrací do jídelníčku. I u nás lze při troše snahy najít v obchodě zapomenuté suroviny, jako jsou třeba jáhly. Zatímco v Evropě jde spíše o módní trend, který upřednostňuje zdravý životní styl, v zemích třetího světa jde o mnohem víc. Ceny potravin na světových trzích rostou a návrat k domácím a levnějším surovinám je jediný způsob, jak zajistit dostatek potravin.
Mohammed vytahuje z pece křupavé voňavé housky. Ve srovnání s pečivem z pšeničné mouky jsou trochu tužší, ale o to trvanlivější.
Ještě horké pečivo skládá Mohammedův bratr do pytle a obejde s nimi okolní vesnice. Večer se pak bratři rozdělí o výdělek. Mohammed je zkušený pekař se skoro dvacetiletou prací. Posledního půl roku začal experimentovat s moukou z prosa.
„Dříve jsem dělal chleba jen z pšenice, ale teď jsem se naučil používat i proso. Je mnohem levnější. Jen se musí smíchat s kukuřičnou a pšeničnou moukou. Z čistého prosa se pečivo obtížně vyrábí," posteskne si muž.
Proč se Senegalci chtějí vrátit k tradičním potravinám, zjišťoval redaktor ČRo Jaromír Marek
Jsme ve vesnici Mekhé v západoafrickém Senegalu. Tady proso nejen pěstují, ale i zpracovávají. Proso bylo na zdejším jídelním stole odedávna.
Pak je ale vytlačily nové plodiny: pšenice a rýže. Jídlo z nich je samozřejmě chutné i oblíbené, příprava je hotová raz dva. Je tady ale jeden velký háček. Jak rýže, tak pšenice se musejí do Senegalu dovážet, a jsou proto podstatně dražší.
„Základem naší výživy bylo tradičně proso. Postupně je ale nahradily dovozové plodiny. Cena rýže prudce roste, zatímco cena prosa je stále stejná. Pomalu se nám daří lidi přesvědčovat, aby se k prosu vraceli," říká Falilou Diagne šéf sdružení farmářů, kteří návrat tradičních plodin do Senegalu prosazují.
Není to vůbec jednoduché. Na původní plodiny lidé zapomněli. Platí to u nás i v Senegalu. Kdo si dnes vzpomene na pohankovou nebo jáhlovou kaši?
„Z prosa můžeme připravit čtrnáct různých pokrmů," říká mi žena, která se sklání nad velkým hrncem. Ptám se, jestli by ale takové jídlo nabídla návštěvě?
„No…. Je to složitější,“ odpovídá rozpačitě Binata, „Lidé si odvykli tradičním jídlům, ani dětem moc nechutná. Existuje taky řada předsudků. Tradiční jídlo je považováno za podřadné.“
Senegal je chudým africkým státem. Byť je zemí převážně zemědělskou, v produkci potravin ale není ani zdaleka soběstačný.
Nahradí domácí plodiny, na které mnozí hledí s despektem, drahé dovážené suroviny? Pár vesnic ve středním Senegalu je příkladem toho, že cesta zpět k tradičním pokrmům je možná. A perspektivní.
Zvětšit mapu
