Kousek od českých hranic, ve slovenské vesničce Rudník u Myjavy, se dnes scházejí čeští a slovenští košíkáři. Jsou to nadšenci, kteří se řemeslu věnují často ještě při jiném zaměstnání.

15:13 17. března 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Cechmistr Česko-slovenského cechu košíkářů Ján Zeman připomněl, že dříve existovaly i košíkářské školy. Dodnes podle jeho slov existuje košíkářské učiliště v Ostravě-Porubě, které nabízí čtyřletý učební obor s maturitou, a na Slovensku Ústav pro slabozraké a nevidomé, kde se také věnují košíkářství. Přál by si, aby košíkářských škol bylo víc.

„Bylo by to krásné, kdyby se takovému řemeslu dalo vyučit na zemědělských školách. Zemědělec by pak mohl využít čas, kdy v zimě nemá tolik práce a mohl by si přivydělat takovou krásnou košíkářskou činností,“ řekl Ján Zeman.

Z důležité pro košíkářství považuje trpělivost a pokoru před tímto krásným řemeslem.

„Naši předkové dokázali z toho, co našli, vyrobit krásnou nádobu, která i po skončení své činnosti nebyla odpadem, ale tak klidně se rozpadla,“ uvedl cechmistr.

Připomněl, že košíkáři pořádají od roku 2004 kursy a každoročně vyškolí 40 až 50 lidí. Košíkáři, kteří se „chytí“, pak podle něj mají tak velký odbyt svých výrobků, že si dokážou i slušně přivydělat.

„Samozřejmě to není na nějaké zbohatnutí, spíš na uplatnění své tvořivosti, a když se k tomu přidruží nějaká hodnota peněz, tak to vůbec nezaškodí,“ sdělil Ján Zeman.

Jan Pokorný, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít