Dobře už bylo. A ani to nestálo za nic, říkají v obyčejné ruské domácnosti

Rusové do nového roku vstupují s velkými obavami, zvláště starší generace většinou jen živoří a od budoucnosti už nic dobrého nečeká. Dobře už prý bylo, i když ani to nestálo za moc.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rusko, lidé, Ruska | Zdroj: Reuters

V běžném ruském bytě se rodina a přátelé scházejí v kuchyni, obývací pokoj totiž většinou slouží jako ložnice a často v něm bydlí rodina dětí, která nemá na vlastní byt. Paní Jelena Viktorovna Pletněvová v kuchyňce o ploše asi šesti metrů čtverečních připravuje novoroční salát Olivier, poslouchá rádio a přemýšlí o životě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zpravodaj ČRo Martin Dorazín se vydal do obyčejné ruské domácnosti, aby zjistil, co si lidé myslí o současné situaci

„Máma a táta byli slušnými lidmi, pracovitými a skromnými. No, otec byl trochu jankovitý, asi jako tuhle můj manžel Voloďa. Vzdělání sice neměl, ale hlava mu fungovala. Do práce nikdy nepřišel pozdě, a pořádku naučil i nás děti. Jsme zvyklí pracovat,“ říká paní Jelena.

Vystudovala módní návrhářství a donedávna v oboru pracovala. Pak ale salon kdosi koupil, zavřel a zaměstnance propustil. „My chceme pracovat, ale nemáme možnost. K moci se dostali kapitalisté - nic proti nim, ale proč zavřeli fabriky a to, co fungovalo? Odkud se u nás vzali v 90. letech, to jsem nepochopila. To teď máme jít krást?“

Do krize to prý šlo

Jelena pobírá měsíční důchod v přepočtu dva a půl tisíce korun. Má štěstí, že bydlí ve vlastním, ale i tak dvě třetiny vydá za plyn, elektřinu a vodu. Dcera jí pomoci nemůže, protože už dva roky nemá práci, přestože vystudovala dvě vysoké školy. Nechtěli ji přijmout ani jako uklízečku. Do krize to prý ještě šlo.

„Lidé si začali brát půjčky a hypotéky, začalo se jim lépe žít. Z Evropy k nám vozili zboží, třeba i nekvalitní, ale my jsme jiné neznali, a dokonce i chudí jezdili do zahraničí na dovolenou,“ doplňuje.

Mnozí Rusové podobně jako paní Jelena proto s dojetím vzpomínají na sovětské doby: „Za Brežněva bylo víceméně normálně. Žili jsme s vědomím, že budoucnost je stabilní, děti budou studovat a pracovat. Tahle stabilita nás psychicky uklidňovala, věděli jsme, že zítra půjdeme do práce a že nám stát něco dá. Dnes je to jinak. Dnešek nějak přežiješ, ale nevíš, co bude zítra.“

'Zločin organizovaný státem'

Změny byly příliš rychlé, obyčejný člověk jim nerozuměl a majetků i moci se chopili ti nejbezohlednější, říká Jelena: „Naše státní podniky se dostaly do rukou jednoho, dvou lidí, kteří skoupili akcie. A jak k tomu došlo? Víte, my jsme v zemi sovětů neměli pračky, pralo se v rukách. Národu pak rozdali akcie a národ si za ně běžel koupit pračky. Naše podniky ale stavěli naši rodiče.“

Paní Jelena to považuje téměř za zločin, organizovaný státem. „Je to nespravedlivé, protože nás všechny vychovali stejně a mysleli jsme si, že bude líp. Řekli nám, že když se budeme dobře učit, budeme mít dobrou práci - sice za málo peněz, ale dostaneme zadarmo bydlení. Pro obyčejné lidi to bylo dobré. Teď jsou jedni pány a druzí otroky.“

'Národ zahynul v roce 1917'

Jelena Viktorovna přitom není voličkou komunistické strany ani zastánkyní sovětského socialismu. „Nemůžu říct, že za komunismu bylo skvěle. Mně se to nelíbilo. I tehdy existovali hloupí ředitelé a neschopné vedení. Zdá se mi ale, že jsme příliš rychle vyměnili komunismus a nevytvořila se střední třída. A současný režim ji nepotřebuje a nechce.“

Vysvětlení je podle paní Jeleny jednoduché: „Oni chápou, že vzdělaní a zajištění lidé by okamžitě odstranili ty, kteří nám teď vládou a kradou. Oni ale takový převrat nepotřebují. Chtějí, aby lidé byli jako dobytek.“

V 90. letech panovala sice ještě horší bída než dnes, ale jakási naděje na změnu existovala, teď je situace beznadějná, tento režim se jen tak nevzdá, rezignovaně dodává Jelena Pletněvová.

Její manžel po celou dobu našeho rozhovoru mlčel, vypadal trochu jako starý Brůna a nakonec pronesl několik šťavnatých vět, ze kterých se dá citovat pouze jedna: „Normální ruský národ zahynul v roce 1917.“

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme