V Pensylvánii Trump bojuje o každého voliče. Mezi jeho tamější příznivce patří synovec Andyho Warhola

Americké volební modely se snaží určit i to, který stát bude letos tím zlomovým, co vychýlí prezidentské volby ve prospěch republikána Trumpa, nebo demokrata Bidena. Na přední pozici se často objevuje Pensylvánie, v posledních desetiletích spolehlivá bašta demokratů, kterou jim ale v roce 2016 Donald Trump uloupil. Vyhrál tam ovšem jen o 44 tisíc hlasů a teď potřebuje každý z nich. Může se spolehnout i na ten od synovce umělce Andyho Warhola.

Seriál Pittsburgh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V plechovém hangáru v Pittsburghu, kde provozuje firmu na výkup kovového šrotu, mě vítá šedovlasý muž s bradkou a nejdřív je to on, kdo se vyptává. Jaké je u nás nejoblíbenější jídlo nebo jak daleko je to z Prahy do Mikové na severovýchodním Slovensku, zajímá Martina Warholu. Právě tam se narodila jeho babička, matka Andyho Warhola. Pokrevní spojení se nezapře, Martin si svou plechárnu vyzdobil tak, že připomíná spíš galerii obrazů a užitého umění. Živí ho ale nákup a prodej kovů k recyklaci.
Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž o volbách z Pittsburghu. Natáčel Jan Kaliba

„Trumpova obchodní válka s Čínou můj byznys určitě poškodila. Důležitá je pro mě výkupní cena kovů. Z dlouhodobého hlediska to ale považuju za správný krok. Bylo potřeba vůči Číně přitvrdit. Na tom, že jsme ji nechali zajít příliš daleko, se shodnou republikáni i demokrati. Biden je podle mě s Čínou kamarád, Trump ji donutí k obchodním dohodám, které pomůžou Americe i světu,“ myslí si Martin Warhola a nenechává mě na pochybách, že se odklonil od rodinné tradice, volí republikány a před čtyřmi roky i letos to znamená Donalda Trumpa. Považuje ho za výjimečného prezidenta, říká o něm, že je jedním z miliardy.

„Všichni víme, že jeho osobnost je velkým záporem. On je ten nejhorší. Jeho komentáře jsou tak daleko za hranou… Ale každý musí mít dost rozumu na to, aby tohle přešel. Demokrati ho nenávidí víc než cokoli a celou dobu je pod tlakem. Obviňují ho ze špinavostí, které nejdou dokázat. A ještě si za kandidáta vybrali Bidena, který už je podle mě mentálně trochu mimo, až je mi ho líto. Další čtyři roky s Trumpem budou v pohodě.“

„Řekl bych, že je to v rodinných genech. Můj táta vozil Andymu věci odsud ze šrotoviště až do New Yorku a on to miloval.“ | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas
Warhola nepatří k těm prezidentovým stoupencům, kteří se s ním ztotožňují až nábožně a stoprocentně. Varuje například před frakováním, tady v okolí Pittsburghu rozšířenou těžbou plynu hydraulickým štěpením, kterou Trump obhajuje.
 
„Mně osobně se to nelíbí, protože to ničí půdu a nevíte, co to za několik let udělá na povrchu,“ vyjádřil svůj názor Warhola.
 
Nejmladší ze sedmi dětí Paula Warholy, staršího bratra slavného výtvarníka Andyho Warhola, na druhou stranu ale velmi oceňuje základní linii Trumpovy politiky. Nejdůležitější jsou pro něj témata imigrace a pořádku. Říká, že policie potřebuje reformu, ale v kontrastu s požadavky demonstrantů proti policejní brutalitě chce naopak více finanční podpory pro policii a její výcvik. A Trumpovi dává plusové body třeba za boj s drogami.
 
„Mám to tu z první ruky, v Pittsburghu máme hodně drogově závislých a je teď pro ně těžší sehnat heroin. Slyšel jsem, že sem toho díky Trumpovi teď proudí míň. Pokud jde o imigraci – soucítím s uprchlíky. Třeba co se děje na Blízkém východě, to je kvůli nám a kvůli tomu, že Bush tam začal válku. Ale země, která otevře své hranice, už není zemí, zahltí jí to. I proto podporuju Trumpa a stavbu hraniční zdi. Ale měl by změnit svůj přístup k legální imigraci. Spousta Američanů je líných a my potřebujeme pracovní sílu. Mexičani, se kterými pracuju, jsou dříči a skvělí lidi, miluju je.“

Warholova dílna

Martin Warhola tenhle byznys kdysi převzal po svém otci Paulovi, starším bratrovi Andyho Warhola. Že nejde o obyčejnou sběrnu, vidíte na první pohled. Sudy a kontejnery plné mosazných trubek a dalších kusů mědi či hliníku stojí mezi stěnami z vlnitého plechu, které hrají všemi barvami. Mezi malbami a cedulemi tu najdeme třeba i portrét Andyho Warhola v jeho vlastním stylu.

Proměňovat staré harampádí v uměleckou výzdobu, v tom se Martinovo pokrevní spojení se strýcem Andym Warholem nezapře. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas
„Když jsem se téhle budovy ujal, byla to stará, rezavá hala – a já jsem si ji vybarvil po svém. Nechal jsem lidi nastříkat na vnitřní stěny graffiti, a jak můžete vidět, sám jsem to tu vyzdobil malbami a jiným uměním. Použil jsem, cokoli se dalo pověsit na stěnu, protože se radši dívám na pěkné barvy než na rezavou,“ popisoval Warhola pro Radiožurnál.
 
Při čekání na zákazníky nebo naopak na zástupce firem, kterým staré kovy prodává dál, se Martin Warhola rád zavírá ve své kanceláři či spíš předměty obsypané a plakáty polepené dílně v rohu haly – a tvoří. Proměňovat staré harampádí v uměleckou výzdobu, v tom se jeho pokrevní spojení se strýcem Andym Warholem nezapře.
 
„Řekl bych, že je to v rodinných genech. Můj táta vozil Andymu věci odsud ze šrotoviště až do New Yorku a on to miloval. Jsem nejmladší ze sedmi dětí, takže jsem se strýčkem nestrávil tolik času, ale on bydlel se svou mámou, mojí babičkou, a tak jsme k nim jezdili několikrát do roka. Moje oblíbená historka je z jeho večeře v Bílém domě na pozvání od prezidenta Cartera. Andy seděl u stolu se šéfem Amerických oceláren. Bylo to v době, kdy byl tento průmysl na ústupu – a strýc mu řekl, ať udělá z továrny zábavní park. Andy tyhle věci říkal s vážnou tváří a lidi byli konsternovaní, protože nevěděli, jestli si z nich dělá legraci. Ne, smysl pro humor mu nechyběl.“
V tomhle případě to ale od Andyho Warhola nebyl tak úplně vtip. Pittsburghu se ne nadarmo přezdívalo ocelové město. Nebo taky kouřové – ještě v 70. letech tu kvůli znečištění z továren ani během slunečných dní nebylo pořádně vidět. Ovšem dnes už je situace jiná, a výtvarník Warhol, který zemřel na srdeční problémy relativně mladý v roce 1987, se co do proměny města ukázal být prorokem.

Sudy a kontejnery plné mosazných trubek a dalších kusů mědi či hliníku stojí mezi stěnami z vlnitého plechu, které hrají všemi barvami. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas
„S Andym jsem se bavil o svém byznysu a jeho úskalích. Na začátku 80. let začaly zdejší ocelárny zavírat, výroba se stěhovala do Japonska, teď je to Čína. Ale on říkal, že Pittsburgh bude v pohodě, že se zaměří na počítače a robotiku. Nechápal jsem, o čem to mluví, ale měl pravdu, měl na tohle čich,“ vyprávěl Warhola.
 
Výkupna kovového šrotu Martina Warholy úpadek ocelářského průmyslu ve zdejším regionu přečkala. Lidé prý chodí jak do zavedeného podniku, tak i za slavným jménem majitele. Ovšem – jeho příjmení zní Warhola. Andy Warhol, tedy bez písmene „a“ na konci, tohle umělecké jméno prý vzniklo, když šel Martinův strýc prezentovat své výtvarné dílo jakémusi uměleckému řediteli.
„A když otevřel svou brašnu, vyskočil z ní šváb. Strýc ho praštil, z jeho jména na ukázce odpadlo poslední písmeno příjmení – a tak se zrodil Warhol. Tak mi to vyprávěl můj táta,“ odříkává Martin Warhola historku tradovanou v rodině potomků rusínských přistěhovalců, kteří do Ameriky přišli před sto lety z území dnešního Slovenska. 

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme