Dopady ropného embarga EU na Írán budou značné, tvrdí expert
Írán od 1. července čelí ropnému embargu Evropské unie. A těžkou hlavu si z toho alespoň oficiálně nedělá. Evropa je po Číně druhým největším odběratelem íránské ropy.
Příjmy země tvoří z 80 procent právě příjmy z ropy. Podle íránského ministra ropného průmyslu i guvernéra centrální banky je ale země na evropské i americké sankce dobře připravena. Polštář devizových rezerv je údajně vycpán ve výši 150 miliard dolarů.
A Írán nemá nouzi ani o zákazníky - ropu od něj stále nakupují Indie, Čína, Japonsko nebo Turecko.
EU kvůli pochybnostem o zaměření íránského jaderného programu zakázala k 1. červenci uzavírání nových kontraktů na nákup ropy z Íránu a zrušeny jsou i dosud platné smlouvy. Podle britského ministra zahraničí Williama Haguea jde o nejtvrdší sankce, jaké unie vůči Íránu přijala.
Situaci kolem protiíránských ropných sankcí komentoval ve Světě o deváté Josef Kraus z brněnské Masarykovy univerzity
Evropské sankce pocítí především Řecko, které od Íránu odebíralo třetinu svých zásob. V důsledku už platných amerických sankcí se íránský export ropy snížil z loňských zhruba 2,5 milionu barelů denně na maximálně 1 milion 800 000 barelů denně. Podle odhadů má Írán třetí největší zásoby ropy na světě.
„Navzdory tomu, co Teherán oficiálně říká, tak výpadek 15 procent exportu je pro íránskou ekonomiku značný. Není samozřejmě devastující, není smrtící, to znamená, nepoloží to íránský režim, nezničí to íránskou ekonomiku, na druhé straně ten políček je natolik silný, že skutečně může donutit teheránský režim k nějakým větším ústupkům, větší ochotě k vyjednávání. To samozřejmě ukáže čas,“ shrnul situaci kolem ropného embarga Josef Kraus z Masarykovy univerzity a pokračoval:
„Není úplně pravda, že by Írán dokázal vykompenzovat tuto ztrátu tím, že ropu začne vyvážet na další trhy, protože i ty asijské se začínají krátit. Čína začala v tomto roce dovážet méně ropy, než se očekávalo, Jižní Korea před několika dny vyhlásila, že nebude z Íránu importovat vůbec žádnou ropu. Takže pro Írán to začíná být velice těžká situace.“
Podle Josefa Krause je ropné embargo silnou motivací k tomu, aby Teherán v dalších jednáních minimálně ukázal vlídnější tvář. Nějaký zlomový krok v podobě odstoupení od veškerého jaderného programu, který je důvodem sankcí, ale od Íránu neočekává.
„To se pravděpodobně nestane, to by ten režim musel padnout sám o sobě,“ poznamenal Kraus ve Světě o deváté.