Druhé kolo prezidentských voleb v Libérii provázejí násilnosti
Libérie, jeden z nejchudších státu světa, volí prezidenta. Druhé kolo voleb, ve kterém se letošní nositelka Nobelovy ceny míru Ellen Johnsonová-Sirleafová pokouší o druhý prezidentský mandát, ale provázejí krvavé násilnosti a bojkot opozice. Největší vyzyvatel Sirleafové Winston Tubman totiž označil první kolo voleb za zmanipulované a odmítl se dnešních voleb účastnit.
Libérie se jen pomalu vzpamatovává z občanských válek, které během 15 let dokonale poničily infrastrukturu země. Podle prezidentky Sirleafové pokračuje sice obnova země pomalu, období občanských válek ale prý definitivně skončilo.
„Nemůžu říct, že by všichni složili zbraně. Ale už jsem se vydali na tu dlouhou cestu transformace od násilností k míru a prosperující společnosti. Liberijci řekli jasně, chceme mír. Touží po tom, žít zase v míru, být součástí normálního světa, žene je touha po tom mít k dispozici základní služby,“ řekla čerstvá nositelka Nobelovy ceny míru v rozhovoru pro televizní stanici Al-Džazíra.
Do spekulací o legitimitu voleb se už vložil i americký prezident Barack Obama a vyzval voliče k účasti ve volbách. Sílí totiž obavy ze vzniku politická krize.
Další vývoj v zemi lze ovšem jen velmi těžko předvídat, myslí si Tomáš Lindner z časopisu Respekt, který byl v zemi přítomen v době prvního kola voleb. Většina Liberijců sice chce žít v míru a bez válek, uvědomují si ale prý, že situace je stále velmi nestabilní.
Současná prezidentka má i kritiky
„V zemi žije hodně mladých mužů, kteří byli dětskými vojáky. Jsou to desítky tisíc mladých mužů, kteří od svých čtrnácti patnácti let bojovali během dlouhých občanských válek. Většina z nich tehdy nezískala žádné vzdělání. Potom, co odevzdali zbraně, dostali jen poměrně krátké praktické školení, které jim mělo pomoct najít zaměstnání, ale to se nepovedlo,“ vysvětluje.
Většina bývalých dětských vojáků je proto stále bez práce a někteří z nich by možná byli ochotni znovu bojovat. Podle Lindnera se tedy další občanská válka nedá vyloučit.
„Někteří bývalí bojovníci přiznali, že kdyby jim někdo nabídl peníze, tak by klidně začali pro někoho bojovat o politickou moc,“ dodává.
Zatímco v zahraničí je Ellen Johnsonová-Sirleafová velmi populární, její pozice v Libérii je navíc poněkud sporná, myslí si Lindner:
„Potkal jsem spoustu lidí, kterým se daří vcelku dobře, kteří ji vychvalují, pochvalují si investice do infrastruktury, přilákání zahraničních investorů a další její kroky, ale potkal jsem taky spoustu lidí, kteří zase patřili k těm chudším a nezaměstnaným a mladším, kteří jí vyčítali právě to, že nedokázala nabídnout pracovní perspektivu bývalým bojovníkům, že za její vlády bují korupce jako za předchozích diktatur, že upřednostňuje své známé z úzkého kruhu elity.“
