Duka se případy obtěžování snaží ututlat, tvrdí bojovník proti zneužívání v církvi
Katolická církev musí začít důsledně a otevřeně bojovat se sexuálními agresory ve svých řadách. Někteří kardinálové přitom před případy zavírají oči a zlehčují je, vzkazuje americká organizace SNAP, která oběti sdružuje. Mezi ty problematické řadí i Dominika Duku.
Organizace existuje od roku 1988, takže je nejstarší tohoto druhu ve Spojených státech. Po celém světě sdružuje na dvanáct tisíc členů, kteří se stali obětmi zločinů v církvi.
Ve SNAP pracuje více než dvacet let i David Clohessy. Sám se jako teenager stal na přelomu šedesátých a sedmdesátých let obětí kněze.
Promluvil o tom až po čase, ale od té doby je jedním z nejhlasitějších kritiků církve. Vystupuje v pořadech Dobré ráno Ameriko, 60 minut nebo v Show Oprah Winfreyové.
„Nejsme proti církvi, ale proti popírání a zatajování těchto problémů,“ říká Clohessy. „Nikdo z nás přece neříká, že biskupům jsou zneužité děti jedno. Proto nás uráží, když biskupové říkají, že se oběti snaží z církve vytáhnout peníze.“
Touto činností se zabývá už čtyřiadvacet let na plný úvazek, za tu dobu mluvil už s několika tisíci muži, ženami i teenagery, kteří byli znásilněni a sodomizováni.
„Každá oběť - takřka bez výjimky - mi řekla, že chce hlavně to, aby se tyhle věci nemohly opakovat. Takže když vidím církevní představitele, jak zpochybňují motivaci lidí, které kněží sexuálně napadli a jiní kněží je zradili, jsem velmi zklamaný,“ vysvětluje.
Duka se zastával irské církve, vzkazuje Clohessy
Organizace SNAP proto sestavila seznam dvanácti kardinálů, kteří podle jejího názoru nemají morální právo účastnit se konkláve, natož se stát papežem. Mezi nimi se ocitl i kardinál Dominik Duka.
„Znepokojilo nás několik věcí, které řekl. Zastával se církve v Irsku, která nedokázala zabránit případům zneužívání v katolických školách,“ vypočítává Clohessy.
„Prohlásil také, že jen velmi málo těchto obvinění se zakládá na pravdě,“ dodává.
Některá svědectví se ale u soudu opravdu ukázala jako falešná.
Jen další jitření ran
Clohessy však oponuje, že počet falešných obvinění je velmi nízký: „Právník, který v těchto případech obhajoval církev, řekl New York Times, že z více než pěti set kauz, kterými se zabýval, bylo nejméně deset případů falešného obvinění."
Biskupové, kteří se zločiny v církvi snaží ututlat, tím podle Clohessyho vytvářejí dva zásadní problémy.
Za prvé tím působí dodatečnou bolest obětem zneužívání a zrazeným katolíkům.
Dál pak tím, že tyto případy bagatelizují nebo jinak interpretují, vyvolávají u obětí pocit právní bezmocnosti a u pachatelů beztrestnosti. V konečném důsledku to prý vede k tomu, že ve školách budou zneužity další děti.
Clohessy ale pochybuje, že by jejich protesty přímo ve Vatikánu měly mít nějaký vliv na průběh konkláve.
„Jediné, co můžeme dělat, je pomoci lidem, kteří se jako děti stali oběťmi sexuálního násilí ze strany duchovních a kteří dodnes bojují s depresemi, sebevražednými myšlenkami a závislostmi,“ vzkazuje.
