Dva roky nedostal za práci zaplaceno. Ze zoufalství teď řecký řidič drží hladovku
V Řecku bylo zvykem, že dané slovo platilo. Lidé na to nepotřebovali žádné složité smlouvy ani razítka. Jenže krize finanční s sebou přináší i tu morální. V Řecku tak začal boj o přežití. Svoji zkušenost má i řidič autobusu, kterému zaměstnavatel druhým rokem neplatí jeho mzdu. 47letý Nikos Pangalis už 14 den drží protestní hladovku.
Za protestujícím Nikosem se vydala spolupracovnice ČRo v Řecku Pavla Smetanová. U přístavu v hlavním městě ostrova Korfu visí na sloupu veřejného osvětlení veliká cedule: ‘Držím hladovku, protože mi můj šéf nezaplatil to, co jsem si odpracoval. Moje děti hladovějí. Pracuji v Corfu trans‘.
Naproti ceduli sedí zarostlý hubený muž ve stínu stromu a kouří. K hladovce přistoupil jako k poslednímu kroku ze zoufalství.
Spolupracovnice ČRo v Řecku Pavla Smetanová se vydala za řidičem, který drží hladovku, protože mu prý šéf odmítá zaplatit za práci.
Přepravce Corfu trans totiž oficiálně zkrachoval, ale jeho majitel má údajně další a další podniky napsané na své děti a příbuzné. Nikos teď sedí přímo naproti kanceláři, kde jeho šéf denně úřaduje. Ten však dělá, že ho nevidí.
„Letos mi nezaplatili vůbec a loni taky ne. Nemám z čeho živit své tři děti a jedno vnouče. Pomáhají nám příbuzní a přátelé," vysvětluje mi Nikos, kterého si pamatuji z minulých turistických sezón jako slušného a sympatického muže. Teď je vyhublý, zestárlý a vypadá velmi unaveně.
„Teď držím hladovku 14. den. Udělali na mě boudu a odvezli mě násilím do nemocnice, protože měla přijet zaoceánská loď, tak mě chtěli uklidit. Poté, co odjela loď, tak mě pustili. Piju vodu, kafe a snažím se přežít. Budu držet hladovku až do konce. A vyzývám k odpovědnosti za to všechny. Ten člověk mi dluží 19 tisíc eur,“ pokračuje svým rozhodným hlasem.
Vypráví, že si ho nevšímají ani místní média, která jeho šéf platí na reklamě, ani starosta, který okolo něj nedávno prošel bez povšimnutí.
Na otázku Českého rozhlasu, jak dlouho chce v hladovce pokračovat, odpovídá: „Není možné, abych odešel, jsem rozhodnutý tady vydržet až do konce. Tihle lidi jsou ekonomičtí kriminálnici a kvůli nim mají moje děti hlad.“
Společnost, pro kterou pracuje, dostává prý zaplacené své zakázky, jenže dále svým zaměstnancům už neplatí. Podle Nikose má jeho šéf nezměrné bohatství a když ho prosil o své peníze, protože má rodinu, které nemůže dát najíst, odpověděl mu, že nejen v Řecku, ale i na celém světě je spousta lidí, kteří trpí hladem, takže v tom prý není sám...
O pár metrů dál pije kávu ten, o kterém je řeč - Nikosův šéf Kostas Adiechos. V kavárně u jeho stolku sedí s několika kumpány a čemusi se hlasitě smějí. Celou dobu mě pozorovali, jak se bavím s hladovějícím Nikosem. Když se blížím k jejich místu, Kostas bere do ruky mobil a předstírá, že pilně telefonuje. Já však trpělivě čekám. Chtěla bych totiž slyšet i jeho verzi.
Jeho chladnokrevnost mi však bere připravená slova z úst: „Jen dva poslední měsíce jsem loni nezaplatil, už jsem to ale vyrovnal. Letos to byl jen měsíc a deset dnů- všichni dostali 2,5 tisíce, jenže tenhle chtěl 4,5 tisíce. Chtěl jsem mu něco dát a poslal mu to po právníkovi, ale nevzal si to,“ samolibým hlasem mi s nezájmem oznamuje šéf donedávna jedné z největších turistických firem na Korfu.
Zjišťuji, zda se ho celý případ s hladovkářem nějak dotýká. Co budě dělat, když Nikos zemře? „To není moje věc, jestli umře nebo ne.“ Za hlučného smíchu svých kumpánů tvrdí, že prý Nikos jí, odjíždí v devět večer, a vrací se v sedm ráno. Je jim prý tedy jasné, že večer spořádá alespoň tři steaky.
Řeckem zmítají protesty proti úsporám i násilné akce neonacistů
Číst článek
Nikdo z nich to ale přímo neviděl. Ani Nikos nevypadá na to, že by hladovku porušoval. Za posledních 14 dní zhubnul asi 7 kilo, což je na člověku jeho postavy opravdu znatelná změna.
Jdu ještě zpět rozloučit se s člověkem, který nechce být hrdinou své doby, chce jen dát najíst svým dětem a dostat zaplaceno za práci, kterou odvedl. Nic více, nic méně. Řeckým soudům nevěří a tak zvolil ze zoufalství tuhle metodu. Nezbývá mi, než mu popřát, aby za své počínání nezaplatil cenu ze všech nejvyšší.
