Dvacet let po rozdělení Česko a Slovensko zase srůstají. Aspoň na hranicích
Dvacet let po zániku federace byste leckde na hranicích ani nepoznali, že se něco rozpadlo. Naopak to vypadá, že Česko a Slovensko pořád více srůstají. Dobré vztahy nezničily ani národnostní emoce ze začátku 90. let ani někdejší celní kontroly. Spíš než jako na hranicích to tu vypadá jako u sousedů.
„Byli jsme mnoho let spolu, takže něco nás spojuje. To jen tak lehko nejde rozdělit, hlavně k Moravákům máme velmi blízko,“ říká jeden z obyvatel vesnice Pruské, 30 kilometrů od Trenčína a 15 kilometrů od hranice s Českem. Zrovna tu zabíjejí obecní prase.
Do Pruského často jezdí návštěvy z Valašských Klobouků, ze Vsetína i z menších českých obcí.
Na česko-slovenskou hranici se v reportáži Zblízka podíval zpravodaj Vojtěch Berger
Na přeshraniční spolupráci se dají získávat štědré granty a z nich už v Pruském opravili třeba školku nebo víceúčelové hřiště. Starosta Viliam Cibík se ale na české sousedy nedívá skrz obecní kasu.
„Spolupráce s Moravou a Čechy není o penězích. My to nevnímáme ani jako samostatné dva státy, protože přes kopec je Morava, hodně lidí odtud má kořeny i na druhé straně hranice,“ potvrzuje starosta.
Česko-slovenská hranice je po 20 letech atraktivním místem. Někde se staví společné rozhledny, jinde cyklostezky.
Hraniční přechod nad vesnicí je opuštěný, pomyslný poslední celník tu ale přeci jen zbyl. Důchodce Ivan Hasidlo dělá vrátného v továrně u silnice. Neunikne mu žádné auto, které projede kolem. A když se řekne rozpad Československa, hned má po ruce historku.
„Dokonce mě mrzí, že jsem si zařizoval nový řidičský průkaz, který mi vystavili v Ústí nad Orlicí v roce 1960. Dneska, když jsem si ho byl vyměnit za nový, tak mi ho prodloužili na traktor jenom na Slovensku. V Česku teď nemůžu s traktorem jezdit,“ konstatuje smutně slovenský důchodce.
To už je česká strana hranic, vesnice Nedašov. Po hranicích se tu roky toulá zdejší myslivec Jozef Dubčák.
„My se Slováky velice kamarádíme jako myslivci, to jinak nejde. Čtyřicet roků jsme chodili spolu na stejnou honitbu,“ říká.
Z nepříjemných celníků zůstala jen vzpomínka
Dneska už se myslivci z obou států zase scházejí na schůzích i na guláši. První dny po rozpadu federace byly ale nepříjemné, hlavně kvůli celníkům. Když se přejížděla hranice, bylo potřeba improvizovat.
„Když jsme jeli na hon třeba do Červeného Kameňa, tak já jsem jel autem, kamarád přenesl tři flinty přes mostek a 200 metrů za hranicí je naložil. Jenže když jsme jeli ve dvě hodiny v noci zpátky, tak nám celníci vyhrožovali, že nám je seberou,“ vzpomíná Jozef Dubčák.
Celníky už dávno vystřídal Schengenský prostor a sousedi z Česka to dnes na obecní zabíjačku do Pruského mají jenom pár minut autem. Zrovna na jelítka a prejt ale letos Čechy nikdo nepozval. Zabíjačka měla první ročník a českou návštěvu prý pozvou teprve, až se vychytají všechny mouchy.
