Měl uklidnit Slovensko a sjednotit středopravici, nakonec ale končící premiér Heger kolosálně neuspěl
Sice slušný a prozápadní, na druhé straně ale příliš měkký a neschopný řešit politické problémy. Končící slovenský premiér Eduard Heger nesplnil ani jeden ze svých úkolů. Měl zemi uklidnit po chaosu svého bývalého šéfa Igora Matoviče, jenže kabinet se mu rozpadl pod rukama. A měl i vybudovat silnou stranu a sjednotit kolem ní rozdrobenou středopravici, jeho Demokraté jsou ale trvale pod pětiprocentní hranicí a přišli o vládní posty.
„Slovensko je ve vážné krizi, je v krizi chaosu. (…) Chaos jsme přinesli i my. Ano, přiznávám, že na chaosu mám nepochybně svůj podíl viny i já. Díval jsem se na hádky Matoviče, Sulíka a ostatních. Kousl jsem si do jazyka a trpěl jejich hádky a konflikty. Dělal jsem to proto, abych udržel shodu ve vládní koalici a předešel nestabilitě. Dnes vím, že to naopak přispělo k většímu chaosu. (…) Promiňte mi to,“ řekl minulý čtvrtek končící slovenský premiér v projevu v RTVS.
Tehdy ještě Heger prosil, aby jeho kabinet mohl dovládnout a varoval před úřednickou vládou. Prezidentka Zuzana Čaputová ale žádný z jeho návrhů na řešení krizové vládní situace nepřijala a rozhodla se pro úřednickou vládou.
„Ukázalo se, že vláda Eduarda Hegera nevyužila několika různých šancí, aby vydržela minimálně do konce volebního období ohraničeného předčasnými volbami,“ vysvětlil politolog Grigorij Mesežnikov.
Úspěšný slovenský ekonom i pragmatik. Ódor bude v čele kabinetu liberálních i konzervativních odborníků
Číst článek
První taková možnost byla už loni v létě, kdy vláda ztratila většinu v parlamentu odchodem liberálně pravicové SaS. Především kvůli sporům jejího předsedy Richarda Sulíka s expremiérem Igorem Matovičem (OĽaNO).
V prosinci vládě parlament vyslovil nedůvěru, a přestože prezidentka čelila výzvám, aby už tehdy jmenovala kabinet odborníků, neudělala to a pověřila dosavadní vládu.
Káčerův odchod
Poslední pohromou se pro Hegera a tím pádem i pro Demokraty nakonec paradoxně stal právě minulý čtvrtek jeho televizní projev.
Po něm totiž na facebooku ministr zahraničí a člen předsednictva Demokratů Rastislav Káčer napsal, že premiér zbabraným vystoupením prezidentce ulehčil rozhodování. „Strašné babráctvo,“ uvedl a po pár dnech opustil i stranu, do níž vstoupil jen pár týdnů před tím.
Podle Aktualit.sk byl Káčer už delší dobu nespokojený s tím, jak vláda ztrácela důvěryhodnost a jeho jednoznačně prozápadní zahraniční politika proto přicházela o podporu.
Drtivá kritika
Jak popsal šéfredaktor Denníku N Matúš Kostolný, když v prosinci Matovič vytrhl pracovníkovi prezidentské kanceláře papír se svou demisí na post ministra financí a zachoval se jako „děcko, které neumí přiznat porážku“, v té době ještě Heger vedle něj mohl působit jako hlas rozumu.
Nakonec to ale bude nejspíš tragická postava soudobých slovenských dějin a velmi slabý premiér, který podle něj nemá osobnostní výbavu pro vládnutí. „Je to člověk z plastelíny, ne lídr,“ mínil.
Slovensko hledá cestu z chaosu. Čeká ho bitva pěti expremiérů
Číst článek
Komentátor deníku SME Peter Tkačenko dosluhujícího premiéra popsal jako politicky neschopného. „Myslel si, že lze politické problémy ignorovat, zavírat oči, tlačit před sebou a realita se přizpůsobí jeho přáním,“ zkritizoval jej.
Martin M. Šimečka z Denníku N jej připodobnil k Donu Quijotovi: „Tato postava uvěřila tomu, že je rytířem na krásném koni, což nebyl. Trochu to připomíná Hegera, který si také myslel, že je někým, kým nebyl. I premiérem se stal jen díky tomu, že byl Matovičův náhradník a jen díky jeho volebnímu výsledku je v politice. Heger žil v iluzi.“
Politolog Jozef Lenč se domnívá, že po událostech posledních dní dnes nemá Hegerova strana prakticky žádnou šanci na samostatný vstup do parlamentu.
V tom je v souladu s Tkačenkem: „Demokraté nemají pořádně navázané voliče, nestihli nic pořádného udělat a už se štěpí. Prezentovali se jako velká síla, která tu má být desetiletí, ale z mého pohledu teď jejich šance na parlamentní budoucnost výrazně klesly.“
Neradostná čísla
Na začátku března vznikli Demokraté jako subjekt pěti členů vlády s ambicí vybudovat platformu pro integraci menších středopravých subjektů a osobností. Dnes je již jasné, že projekt Hegera, ministra obrany Jaroslava Naďe, ministra průmyslu Karola Hirmana, životního prostředí Jána Budaje a zahraničí Rastislava Káčera neuspěl.
Za dva měsíce existence se objevil v devíti průzkumech renomovaných agentur. Namísto toho, aby kolem sebe podporu koncentroval, jeho preference spíše klesají.
Nakonec může být reálný scénář, že se tato „premiérská strana“ samostatně do parlamentu vůbec nestane. Sice vznikla proto, aby kolem sebe sjednotila podporu středopravicových subjektů, ve výsledku ale bude ráda, pokud se bude moci s někým spojit a díky tomu klíčovou pětiprocentní hranici překonat.
‚Vlekař a erotoman‘ Kollár jako nejmocnější muž slovenské politiky. Jeho Sme rodina je klíčem k vládě
Číst článek
Automaticky by se nabízelo spojenectví s tradiční stranou Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), jemuž v posledních dvou volbách unikla parlamentní účast o pár tisíc hlasů. Heger je věřící křesťan a KDH už mu před několika měsíci, když se ještě rozhlížel po odchodu z OĽaNO, nabízelo druhé místo na kandidátce do voleb.
Jeden z nových členů Demokratů, který k nim přestoupil ze strany Za ľudí, Juraj Šeliga, se domnívá, že je společná kandidatura obou subjektů stále reálná.
„Spojení s KDH se jeví být nejracionálnější, ale nepříliš pravděpodobné. Nemyslím si, že se to stane. Politici se nepříliš často rozhodují racionálně,“ myslí si naopak politolog Lenč.
A souhlasí s ním i Šimečka: „KDH je v tuto chvíli poslední, kdo by chtěl s Demokraty vytvářet předvolební koalici. Nanejvýš si může vybrat pár jejich lidí na svou kandidátku, ale teď může mít oprávněný pocit, že je oproti Hegerovi na koni.“
Ohrožení slovenské orientace
Hegerův končící kabinet, který nahrazují úředníci, vládl v unikátním období jednoznačného zahraničněpolitického souladu, kdy měli prezidentka, premiér, ministr zahraničí i předseda parlamentu prozápadní smýšlení a podporují pomoc napadené Ukrajině. Vláda to potvrdila například předáním stíhaček MiG-29 ukrajinské armádě.
„Největší riziko je, že kdyby příští vládu vytvářel Robert Fico, tak se tato zahraničněpolitická orientace změní. Šéf Smeru dnes chce, aby mělo Slovensko přátelské vztahy s Ruskem, je proti dodávání zbraní na Ukrajinu, sankce podle něj nefungují a je potřeba je zrušit. Nevypadá to, že by měl zájem vyvést nás z EU a NATO, ale velmi silně ovlivňuje vystrašenou část společnosti,“ popsala před časem pro iROZHLAS.cz politoložka a socioložka Soňa Szomolányi.
Smer nyní vede průzkumy a míří k volebnímu vítězství v zářijových předčasných volbách. Jistotu, že se mu podaří sestavit většinovou koalici, ale nemá.
„Momentálně jsme před předčasnými volbami a existují i takové scénáře, které se Slovenskem počítají jako se zemí, která bude pod vedením populistických nacionalistických sil,“ varuje politolog Mesežnikov s tím, že na této vyhlídce má nemalou vinu i Heger.
