Egyptští žáci tento týden zamířili do škol. Gramotnost v zemi stoupá, vzdělání má význam i pro rodiče

Pětina Egypťanů je negramotných. Ukazují to údaje statistického úřadu této země. S generační obměnou ale negramotnost postupně klesá. Tento týden se do škol vydalo na 22 milionů egyptských žáků a studentů. Rodiče mnohých z nich neumějí číst ani psát. Egyptské úřady doufají, že to byla poslední generace bez alespoň základního vzdělání.

Od zpravodaje z místa Káhira Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Egypt, Káhira | Foto: Štěpán Macháček | Zdroj: Český rozhlas

„Musel jsem nakoupit učebnice a školní uniformy. Ale byl to krásný pocit. Byl to ten nejkrásnější pocit, když šly do školy, aby se vzdělávaly,“ říká třicetiletý Júsuf. Je v našem káhirském činžáku domovníkem, takže už šestým rokem sleduju, jak jeho dvě děti rostou, a teď najednou šly do školy.

Jsou to totiž dvojčata, holka Heba a kluk Muhammad. A Muhammad, klučičím jménem Hamáda, nadšeně odříkává arabskou abecedu a anglické číslovky, které se za první den naučili.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž Štěpána Macháčka o egyptských prvňáčcích

„Já jsem základní školu nedokončil. Číst a psát ale umím. Samozřejmě chci, aby moje děti školu měly, aby studovaly medicínu, inženýrství, cokoliv pořádného,“ dodává Júsuf. 

Stejně jako všichni káhirští domovníci pochází i on z daleké vesnice v Horním Egyptě. A vyskakovat si zrovna nemůže. Žije z toho, co mu nájemníci každý měsíc dají. V přepočtu tak tři tisíce korun. Se ženou Hebou a malými dvojčaty mají k dispozici stísněnou přízemní místnost bez oken. Takový prostor mívají domovníci v Káhiře vyhrazený k životu.

„Já jsem do školy nechodila vůbec. Psát a číst umím jen trošku. Ale už než začaly chodit do školy, táta tady děti něco učil. A já jsem je zase vedla k trpělivosti, aby vydržely sedět u stolu a dávat pozor,“ říká Heba.

V Káhiře spáče stále budí ponocní. Pracují jen o ramadánu, s bubínkem se do ulic vrátí opět za rok

Číst článek

Přestože je nevzdělaná, svým dětem se úžasně věnovala. Často jsem ji vídával, jak si na chodník před domem postavila stolek a s malou Hebou nebo Hamádou u něj něco prohlížela nebo kreslila.

Dvě děti stačí

„Na jednu stranu jsem měla radost, že jdou do školy, na druhou stranu jsem se o ně bála. Nevím proč. Bála jsem se, že je to pro ně úplně nové prostředí. Ale už to ze mě opadlo,“ popisuje Heba své pocity z prvního školního dne.

Sama je z devíti dětí, její muž Júsuf má sedm sourozenců. Touhle cestou ale už jít nechtějí, na tom se shodnou: „Dvě děti stačí, takhle je to perfektní. Zvládnu je dobře uživit, můžu je poslat do školy. S kupou dětí bych si tohle dovolit nemohl,“ vysvětluje Júsuf.

Heba s dětmi pomalu mizí v jejich domovnickém příbytku. Teď už jim nastal přísnější režim, zítra se totiž zase vstává do školy!

Štěpán Macháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme