Egyptští žáci tento týden zamířili do škol. Gramotnost v zemi stoupá, vzdělání má význam i pro rodiče
Pětina Egypťanů je negramotných. Ukazují to údaje statistického úřadu této země. S generační obměnou ale negramotnost postupně klesá. Tento týden se do škol vydalo na 22 milionů egyptských žáků a studentů. Rodiče mnohých z nich neumějí číst ani psát. Egyptské úřady doufají, že to byla poslední generace bez alespoň základního vzdělání.
„Musel jsem nakoupit učebnice a školní uniformy. Ale byl to krásný pocit. Byl to ten nejkrásnější pocit, když šly do školy, aby se vzdělávaly,“ říká třicetiletý Júsuf. Je v našem káhirském činžáku domovníkem, takže už šestým rokem sleduju, jak jeho dvě děti rostou, a teď najednou šly do školy.
Jsou to totiž dvojčata, holka Heba a kluk Muhammad. A Muhammad, klučičím jménem Hamáda, nadšeně odříkává arabskou abecedu a anglické číslovky, které se za první den naučili.
„Já jsem základní školu nedokončil. Číst a psát ale umím. Samozřejmě chci, aby moje děti školu měly, aby studovaly medicínu, inženýrství, cokoliv pořádného,“ dodává Júsuf.
Stejně jako všichni káhirští domovníci pochází i on z daleké vesnice v Horním Egyptě. A vyskakovat si zrovna nemůže. Žije z toho, co mu nájemníci každý měsíc dají. V přepočtu tak tři tisíce korun. Se ženou Hebou a malými dvojčaty mají k dispozici stísněnou přízemní místnost bez oken. Takový prostor mívají domovníci v Káhiře vyhrazený k životu.
„Já jsem do školy nechodila vůbec. Psát a číst umím jen trošku. Ale už než začaly chodit do školy, táta tady děti něco učil. A já jsem je zase vedla k trpělivosti, aby vydržely sedět u stolu a dávat pozor,“ říká Heba.
V Káhiře spáče stále budí ponocní. Pracují jen o ramadánu, s bubínkem se do ulic vrátí opět za rok
Číst článek
Přestože je nevzdělaná, svým dětem se úžasně věnovala. Často jsem ji vídával, jak si na chodník před domem postavila stolek a s malou Hebou nebo Hamádou u něj něco prohlížela nebo kreslila.
Dvě děti stačí
„Na jednu stranu jsem měla radost, že jdou do školy, na druhou stranu jsem se o ně bála. Nevím proč. Bála jsem se, že je to pro ně úplně nové prostředí. Ale už to ze mě opadlo,“ popisuje Heba své pocity z prvního školního dne.
Sama je z devíti dětí, její muž Júsuf má sedm sourozenců. Touhle cestou ale už jít nechtějí, na tom se shodnou: „Dvě děti stačí, takhle je to perfektní. Zvládnu je dobře uživit, můžu je poslat do školy. S kupou dětí bych si tohle dovolit nemohl,“ vysvětluje Júsuf.
Heba s dětmi pomalu mizí v jejich domovnickém příbytku. Teď už jim nastal přísnější režim, zítra se totiž zase vstává do školy!
