Egypťané si připomínají čtyři roky od revoluce. Často se smíšenými pocity
Lidé v Egyptě si o víkendu připomenou výročí revoluce, která vedla k pádu tamního vůdce Husního Mubáraka. Po čtyřech letech se však řada z nich na tehdejší události dívá se smíšenými pocity.
„Před revolucí jsme vydělávali víc než teď. Teď to jde všechno z kopce dolů. Tím nechci říct, že to za Mubáraka bylo dobré, to ne, také to nestálo za nic. Teď je to ale horší,“ stěžuje si třicetiletý káhirský taxikář Hasan.
Za 75 liber za denní směnu si pronajímá taxík. Teď má vyděláno 60 a zbývá mu už jen hodina. Pak musí auto vrátit. Hasana však netrápí jen těžké živobytí.
O tom, jak Egypťané zpětně hodnotí pád Mubárakova režimu, natáčel zpravodaj ČRo Štěpán Macháček
„Vláda nemá k lidem respekt. Naopak. Lidé jsou teď pod útlakem. Když dneska řekneš něco, co se vládě nelíbí, označí tě za teroristu. Svoboda slova? Jaká svoboda? O té tu nemůže být ani řeč. Dřív se lidé nebáli tak jako teď,“ dodává Hasan.
Z úplně jiného sociálního prostředí je egyptský bohemista a vysokoškolský učitel Chálid Biltágí, revoluci však hodnotí podobně.
„Myslím, že se nic nezměnilo. Možná i dneska s velkým odstupem, když se dívám na to, co se stalo v roce 2011, tak výsledky nebyly takové, jaké jsem osobně očekával,“ říká Chálid, který se protimubárakovských protestů aktivně účastnil.
„Jestli jsou změny, tak k horšímu. Ta agresivita státních úřadů, režimu je mnohem silnější než předtím. Za bývalého Mubárakova režimu byla situace možná trochu volnější,“ líčí Chálid.
Nesvoboda, ale i stabilita
Podle něj dnes vláda Egypťanům upírá některá základní práva. „Práva svobodného slova, právo kritizovat. To je právo, které je, myslím, samozřejmé, a před revolucí bylo. Ale když o tom mluvím, mluvím o mladší generaci, která je zklamaná. Moje děti jsou zklamané,“ říká Chálid.
Určitá pozitiva však na současné egyptské situaci přece jen vidí. Zvlášť ve srovnání s tím, co se děje například v Sýrii nebo v Libyi.
„Na druhou stranu je dnešní režim zárukou nějaké stability. Já s tím také souhlasím, že je třeba, aby byla silná vláda. Ale silná vláda nemusí být vojenská,“ naznačuje jiné možnosti bohemista Chálid.
Taktéž skepticky, ale z úplně jiného úhlu, posuzují revoluci stoupenci bývalého režimu. Radovali se například po loňském Mubárakově osvobození soudem.
„Nevina pro Mubáraka znamená nevinu pro Egypt jako takový. Arabské jaro je ve skutečnosti jarem americkým nebo izraelským, ale rozhodně ne jarem egyptským. Celá revoluce byla spiknutím dvanácti zemí proti Egyptu. Byly to země evropské, Amerika, Izrael, Katar a Turecko,“ vysvětluje svůj pohled na revoluci doktor mezinárodních vztahů Šaríf Háfiz.
Názorů na revoluci v roce 2011 je dnes mezi Egypťany celá řada. Ať jsou však takové či onaké, většinou se podobají v tom, že se čtyřletým odstupem hodnotí převrat poněkud rozpačitě.
