Egypťané sledují Al-Džazíru. Místní novináři jsou zatím opatrní
V ulicích egyptských měst se shromáždilo dosud nejvíce demonstrujících proti režimu prezidenta Husního Mubaraka, který se již třicet let drží u moci i díky rozsáhlému aparátu státní propagandy a médií. Stovky provládních novinářů teď stojí na rozcestí: držet dosavadní linii, nebo se přidat ke svým sousedům a také vyjít do ulic?
„Nejsem provládní novinářka, ale jen vládní novinářka. Teď tu však musím být s lidmi. Pracuji ve státních médiích už 25 let, nikdy jsem ale vládu nepodporovala. Jen jsem to nemohla dávat najevo. Teď jsem na naše lidi velmi hrdá,“ říká ve skandujícím davu paní Manal.
Je šéfredaktorkou časopisu Rozhlas a televize. Říká, že zatímco do novin sázela články na podporu režimu, ve skutečnosti prý proti němu vždy bojovala. Alespoň v duši.
Blízkovýchodní zpravodaj ČRo Břetislav Tureček natočil v Káhiře reportáž o situaci místních novinářů
Pokud říká pravdu a nesnaží se jen na poslední chvíli naskočit do vlaku jménem „revoluce“, je spíš výjimkou, tvrdí profesor Galál Amín z americké univerzity v Káhiře.
„Novináři, kteří pracují pro vládní tiskoviny, se na protestech nepodílejí a nepodporují je. Možná jeden nebo dva se mezi nimi najdou, ale jsou opatrní pro případ, že by se něco zlomilo. To ale není jejich skutečný postoj,“ vysvětluje.
„Jsou tu ale i opoziční média, která směla v posledních pěti letech publikovat velmi kritické věci. V době listopadových voleb ale vláda některé zakázala a ostatním hodně znepříjemňuje život.“
Kritika Džazíry vládě patří, tvrdí Egypťané
Chaos v zemi zasáhl i do vydávání novin, jediným zdrojem informací zůstává televize. Státní televize je však předmětem stále většího pohrdání ze strany Egypťanů.
„Pokud se chci něco dozvědět, jdu do ulic a lidé mi to řeknou. Televizi nesleduji a rádio neposlouchám. Egyptská televize nepřináší pravdivé informace. Je to propaganda, vládní nástroj, který jde proti lidem, nikoli s nimi,“ říká protivládní aktivista Hišám.
Podle profesora Amína je mezi miliony Egypťanů velmi populární katarská stanice Al-Džazíra. „Státní televizi poslouchají, když se chtějí dozvědět, jaké prohlášení zase vydala vláda. Pokud ale chtějí slyšet realistické zprávy a skutečné analýzy, přepínají na Džazíru. Ta je dlouhodobě ke káhirské vládě velmi kritická, lidé však říkají, že si to zaslouží,“ shrnuje Amín.
Novinářka Manal je velmi aktivní demonstrantkou: „Už se ničeho nebojím, máme tohoto režimu po krk. Vidím, že i policisté mají jiný názor než jejich velitelé. Dá-li Bůh, režimu se zbavíme.“
