V ulicích egyptské Káhiry došlo o víkendu k násilnostem mezi tamními křesťany a muslimy, podle pozorovatelů nejhorších od pádu režimu bývalého prezidenta Husního Mubaraka. Do střetů se zapojily i vládní bezpečnostní složky.

8:44 11. října 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V násilnosti přerostla původně poklidná demonstrace koptských křesťanů, pořádaná na protest proti vypálení kostela v provincii Asuán koncem září. Při srážkách zahynulo podle agentur 26 lidí, vláda vyhlásila zákaz vycházení.

Podle arabisty Jaroslava Bureše jsou za současným konfliktem sociální problémy, ale i předsudky vzniklé po revoluci v roce 1952. „Koptové patří k nejvzdělanější a nejbohatší vrstvě egyptské společnosti. Hodně podnikají, mají vlažný vztah k panarabským záležitostem včetně arabsko-izraelského konfliktu a jsou podezíráni, že jsou špiony Západu, nebo že pracují pro Izrael,“ vysvětluje Bureš.

Evropští politici naléhají na Káhiru, aby zajistila svobodu vyznání. Postavení koptských křesťanů ale zatím výrazněji ohroženo není. „Měli problémy po Násirově revoluci v roce 1952, kdy jim byl konfiskován majetek. Nešlo ale o náboženské rozpory mezi nimi a státem, křesťanská komunita je uznávána a má ochranu muslimů, není segregovaná,“ uvádí arabista.

Problémy podle Bureše vyvrcholily v 70. letech za vlády prezidenta Anvara as-Sádáta. „Snažil se antagonismus radikální větve muslimů a koptů trochu vyhrotit, aby odvrátil pozornost od svých vazeb na Izrael. Za Mubáraka byla situace daleko lepší – nevznikaly takové konflikty, prezident se snažil usmířit komunitu a koptové byli několikrát zvoleni i guvernéry,“ popisuje Bureš.

Nyní se však koptští křesťané obávají chaosu i vítězství Muslimského bratrstva ve volbách a následného zavedení prvků islámského práva. Bojí se i izolacionismu země v případě nástupu islamistů a zpřetrhání svých vazeb na Evropu a Ameriku či zákazu stavby křesťanských kostelů.

Podle některých názorů může být za nepokoji i snaha zabránit porevolučním změnám a destabilizovat či rozdělit Egypt. Arabista Jaroslav Bureš tyto spekulace spíše odmítá. „Tohle tvrdí především prozatímní vojenská vláda, není to tak zcela pravda. Srážky mohou posílit i roli armády, která řekne, že je garantem klidu v Egyptě a může vyhlásit výjimečný stav a tím i potlačovat opozici,“ dodává Bureš.

Tomáš Pavlíček, Mirko Kašpar Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít