Elitní biker Kulhavý si občas v tréninku vyjede jen tak na projížďku
Biker Jaroslav Kulhavý vyhrál v loňském roce snad všechno, co šlo. A teď se chystá na olympiádu. Nedávno se vrátil ze soustředění v Severní Americe, kde jel dva velmi náročné závody Světového poháru a mezi nimi měl jeden trénink za druhým. Amatérským cyklistům to možná přijde zvláštní, ale součástí takové dřiny je i něco, co se dá označit za běžnou "projížďku".
Špičkový český biker vytáhl na začátku obrovský cestovní pytel a začal si skládat své supermoderní horské kolo. „Na co mám čas, potřebuji opravit, tak to si udělám. Ale hlavně to dávám na starosti mechanikům,“ vysvětlil.
Vyráží se ze Strahova, odkud se sice musí jet po silnici, Jaroslav Kulhavý ale jako by všude kolem sebe viděl technické úseky. Jako neposedný kluk skáče, hledá možnost, jak vyjet na obrubník a co nejlépe se vydovádět.
K tomu má dobrou příležitost, když se přijede na pole. „Žádná velká technika tady není, ale myslím, že na to, že jsme kousek od centra Prahy, tak je to asi to jediné, co se tady dá,“ říká Jaroslav Kulhavý, který se tentokrát rozhodně netrápí plněním ostrých tréninkových dávek. Je prostě na projížďce.
Na jeden z volných tréninků bikera Jaroslava Kulhavého se s ním vydal i reportér Martin Charvát
„Člověk to potřebuje pro tu hlavu projet nějakou větší část krajiny, aby se mu to neopakovalo a nebyl to takový stereotyp,“ popisuje. ‘Obyčejný‘ cyklista si jede většinou na kolo vyčistit hlavu od běžných povinností. O čem ale přemýšlí elitní biker, pro kterého je to každodenní práce?
„Myslím, že je to zhruba stejné jako u normálního člověka. Akorát ten možná trochu víc přemýšlí o výkonu, protože to cítí. Ale já když jedu trénink, a ten není nijak fyzicky těžký, tak to beru stejně, jako když člověk dělá osm hodin u pásu a o něčem přemýšlí. Stejně tak já automaticky jedu na kole. Samozřejmě tam musí být nějaký spád, rytmus, ale to už si člověk ohlídá,“ říká Kulhavý.
Dřina se musí kompenzovat
Rodák z Ústí nad Orlicí si po svých téměř domácích Orlických horách nedává odmala jen tvrdé tréninkové porce. Potřebuje náročnou dřinu i kompenzovat, jen tak si vyjet. Jak říkají cyklisté ‘vytočit nohy‘. Takže se běžně proplétá volným tempem mezi amatérskými bikery.
„Když jedu volný trénink, tak mě ti lidé dojíždí, normálně mě předjedou a ujedou mi. Pak si jedu zase svoje,“ popisuje. Někdy se ale snaží amatérští cyklisté za mistra světa ‘zavěsit‘.
„Občas, když si jedu svůj trénink, nechci se někde honit, ohlížet se a mít někoho za zadkem, tak je to trošku nepříjemné. Takže člověk se musí ‘zvednout‘ a třeba odjet. Protože když vím, že mám někoho půl metru za sebou, tak je to takové nervóznější. Člověk se nemůže vysmrkat, skočit si kanál nebo cokoli,“ konstatuje.
Na konci volného tréninku už nechává Jaroslav Kulhavý svůj stroj v celku, pouze sundá sedlo a zastrčí kolo do auta. Navíc nevypadá, že by se tentokrát na zhruba deseti kilometrech alespoň trochu zadýchal.
