Erdoganova čistka v médiích. Svobodná žurnalistika je tu na vymření, říká novinářka z Istanbulu

V Turecku přišlo o licence 25 rozhlasových a televizních stanic. Je to jeden z vládních kroků po nezdařeném vojenském převratu. Uzavřená média byla údajně napojená na hnutí duchovního Fethullaha Gülena, které podle vlády převrat organizovalo. Podobně ale úřady postupovaly i v minulosti. Podle mnohých se vládnoucí strana AKP nepřímo zmocňuje největších tureckých médií, aby jí věrně sloužila.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Většinu největších tureckých deníků skoupili podnikatelé napojení na prezidenta Erdoğana. Všechny teď píší o vládě jen pochvalně a kritika a novinářské řemeslo se vytrácejí | Zdroj: Reuters

Od soboty oslavují na istanbulském náměstí Taksim den co den přívrženci prezidenta Erdoğana potlačení puče. Těmto lidem žádné čistky nebo odebírání licencí médiím rozhodně nevadí. Naopak ti, kteří mají výhrady, se stále více uzavírají doma nebo se ubírají do virtuálního světa sociálních sítí.

„Na začátku jsem se bála, že když se převrat povede, začne pronásledování soudců, novinářů nebo médií. No a převrat se nepovedl a vidíte, stejně přišly přesně tyhle věci, kterých jsem se bála,“ říká Elif Akgülová, editorka Bianetu, internetového magazínu se zamřením na lidská práva.

Jako elektronický magazín s poměrně malým dosahem prý Bianet zatím problémy nemá. Velká mediální scéna je na tom ale prý podstatně hůř.

„Začalo to v roce 2011 po druhém vítězství Erdoğanovy strany AKP. Tehdy začala vláda úplně měnit vlastnickou strukturu tureckých médií. Vytvořil se takový sdílený účet, podnikatelé napojení na stranu na něj vložili prostředky. Za ty pak koupili některé deníky, které předtím převzala vláda na základě daňových nebo finančních prohřešků,“ popisuje Elif Akgülová.

V důsledku těchto kroků mají dnes největší turecké deníky stejná témata, stejné titulky a nakonec i stejné reportéry.

„Noví majitelé, napojení na stranu AKP a Erdoğanovu rodinu, začali vyhazovat kritické nebo liberální novináře. Sám Erdoğan neváhá šéfům těchto deníku zavolat, a když se mu něco nelíbí, změní třeba titulní stránku, vymění články a podobně,“ vysvětluje editorka.

Deníky podle ní začaly informace přebírat výhradně od státní tiskové agentury Anadolu. Teď už mají jen minimum reportérů. Podle Elif Akgülové je dnes standardem autocenzura i v denících, které vládní klice nepatří. Nezávislá svobodná žurnalistika je tak v Turecku prý na vymření.

Štěpán Macháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme