‚Chaos a střelba na letišti.‘ Velvyslanec Baloun popsal, jak probíhala evakuace lidí z Afghánistánu

Český velvyslanec v Afghánistánu Jiří Baloun byl jedním z hlavních koordinátorů evakuace zaměstnanců ambasády i afghánských spolupracovníků z Kábulu. Ve čtvrtek po mimořádném jednání vlády novinářům popsal, jak probíhaly poslední dny, hodiny a minuty před jeho odletem ze země. Server iROZHLAS.cz přináší jeho svědectví v plném znění.

Dokument Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Velvyslanec Jiří Baloun vystoupil společně s Jakubem Kulhánkem (ČSSD) a premiérem Andrejem Babišem (ANO) na tiskovém brífinku po mimořádném jednání vlády o situaci v Afghánistánu. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

„Měli jsme evakuační plány. Samozřejmě jsme počítali s tím, že se něco může zvrtnout a může být něco špatně.

Když jsem byl v červenci v Česku, říkal jsem, že můžeme ten zlom očekávat někdy koncem srpna. Měli jsme s panem ministrem (zahraničí z ČSSD Jakubem) Kulhánkem na 2. září naplánovanou poradu. Jenže predikce byly původně na měsíce, potom na týdny, na dny, na hodiny. A nakonec se na letišti všechno samozřejmě řešilo v minutách.

Hejtman Kuba: Jednání o pomoci krajů afghánským přesídlencům by se měla vést za zavřenými dveřmi

Číst článek

Když jsme měli jednání NATO, vypadala situace ještě na měsíce. Potom následovalo další jednání minulý týden, kdy Američané řekli, že budou snižovat počty a tím i úroveň bezpečnosti takzvané green zóny, kde sídlila většina mezinárodní komunity.

Následně jsme si tak začali upřesňovat naše plány, protože jsme věděli, že máme jen několik dní. Druhý den bylo mimořádné jednání, kde se řeklo, že budeme muset odletět do 31. srpna. A možná dříve. Další den ráno - v sobotu - přišel bezpečnostní důstojník americké ambasády a řekl, že to bohužel bude asi jenom do 20. srpna.

Odešel a třicet minut na to jsme dostali urgentní zprávu, že ten večer se zavírá bezpečnostní brána, která byla asi dvacet metrů od naší brány, a ochrana ji bude opouštět. Zároveň jsme zjistili, že náš soused odjel z domu. Přišli jsme tak o veškerou bezpečnost, protože i jeho dům byl plný ozbrojenců, tím pádem pro nás určitá úroveň bezpečnosti zmizela a museli jsme všechno předělat s tím, že máme jen několik málo hodin.

Premiér Andrej Babiš (vlevo), velvyslanec v Afghánistánu Jiří Baloun (uprostřed) a ministr zahraničí Jakub Kulhánek (vpravo) | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Zaměstnanci ambasády a ochranný tým začali s evakuačními pracemi ve dvou fázích. V první začala evakuace zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí. Druhá, která následovala později, byla evakuace spolupracujících Afghánců.

Byli jsme tam dva - já a paní hospodářka, která v nejhorším okamžiku nezačala panikařit, naopak začala vykonávat úplně všechno přesně podle plánu, což byla vynikající pomoc. Tím bych jí chtěl také poděkovat za vynikající a vysokou úroveň, jak bych řekl, pevnosti nervů.

Za bránou letiště jako jedni z prvních

Někdy v noci před půlnocí jsme odjeli na letiště a kluci z ochranného týmu se vrátili a začali nakládat svůj materiál a zároveň ničit určitý materiál, aby tam nezůstal těm, kteří na místo potom vniknou. Nad ránem přijeli.

Nejen Česko. Kvůli evakuaci Afghánců čelí kritice vládní politici i v Nizozemsku či Švédsku

Číst článek

My jsme během noci dostali informaci, že letadlo je v Baku a přiletí. Proto jsme informovali všechny místní, že mají ráno přijet na letiště s rodinami. Nakonec se to všechno - přes různé organizační a provozní problémy - povedlo. Naše místní jsme jako jedny z prvních dostali přes bránu na letiště a začalo jejich procesování, aby mohli do letadla. Situace se ale rychle začala horšit, brány se začaly uzavírat. Ale v tu chvíli už naši místní pracovníci s rodinami naštěstí byli uvnitř.

Naše letadlo ovšem nemohlo odletět ve stanoveném termínu, nakonec mělo asi devět hodin zpoždění a odletělo až večer.

My jsme si tak samozřejmě oddechli, že první část lidí, která byla k dispozici okamžitě, byla pryč. Mezitím začalo další plánování.

Chtěl bych poděkovat panu ministrovi Kulhánkovi za rychlou reakci při řízení krizového štábu, který se sešel a vyhodnotil situaci. Když schůze skončila, tak jsem panu ministrovi oznámil druhou informaci: že už to není o dnech ale o hodinách. A pan ministr za několik desítek minut svolal další jednání krizového štábu. Potom následovala bezpečnostní rada státu.

Lidé se snažili dostat na Mezinárodní letiště Hámida Karzaje v Kábulu i přes vysoké zdi | Zdroj: Reuters

V pondělí se bohužel situace vyhrotila, kolem letiště se začaly shromažďovat desetitisíce lidí, střílelo se. Určitě víte, že bylo několik mrtvých, ze strany mezinárodního štábu států a zaměstnanců NATO byla čtyři střelná poranění.

Zachránili jsme všechny, které jsme zachránit chtěli, řekl Babiš k evakuaci z Afghánistánu

Číst článek

Letiště bylo zavřené, dráha byla zavřená, brány byly zavřené, takže naše letadlo ani nemohlo přistát. Museli jsme ho nechat odletět zpátky s tím, že bude vyčkávat na vývoj situace.

Postupovali jsme podle seznamů lidí, které je potřeba evakuovat. Přitom jsme kooperovali s příslušníky vedení letiště, Turky, potom Američany, ale v poslední fázi i bohužel s Tálibánem.

V noci se situace zlepšila, brány se otevřely a ranvej byla provozuschopná, všechny systémy začaly pracovat a naše letadlo mohlo přistát v úterý dopoledne. Postupně jsme začali cestou ústředí operačního štábu armády obvolávat spolupracovníky s jejich rodinami.

Díky vynikající práci našeho ochranného týmu na místě jsme nakonec postupně všechny lidi dostali na letiště. Zase se ale situace zkomplikovala tím, že venku před branami stály tisíce lidí a před nimi - mezi bránou a těmito lidmi - několik set tálibánců u každé brány, kteří kontrolovali každého, kdo na letiště přicházel.

Člen Tálibánu střeží vchod na Mezinárodní letiště Hámida Karzaje v Kábulu | Zdroj: Reuters

Chaos, střelba, vrtulníky

Představte si situaci, kdy na terminálu jsou tisíce chaoticky pobíhajících lidí, mezitím chodí stovky amerických mariňáků s ostře nabitými zbraněmi a nějakým způsobem to organizují. To bylo v poslední fázi, předtím to byli turečtí vojáci. Do toho tam jsou naši vojáci, kteří zároveň dopravují lidi z brány na terminál, což je asi kilometr a půl nebo dva kilometry, podle brány.

Do toho samozřejmě chaos, střelba, létající vrtulníky a zajišťování provozu letiště... Navíc velice slabé telekomunikační sítě. To znamená, že každý druhý hovor neproběhne a ten první je přerušovaný, takže informace jsou velice kusé.

Stávalo se kolikrát, že lidi samovolně bez vyzvání zamířili k letišti a potom se nějakým způsobem snažili spojit s příslušnými orgány nebo na naše telefonní čísla, což se některým podařilo, některým ne. Jak říkal pan ministr Kulhánek: evakuování byli někteří, kteří na seznamu nebyli.

Prioritní ovšem byli naši lidi, naši lokální zaměstnanci a usnesení vlády a potom ti další. Takhle probíhala kolečka ověřování a v těchto podmínkách jsme všechno ověřovali cestou krizového štábu a cestou velitelství pro operace.

Museli jsme to mít všechno potvrzené, protože jsme si nemohli dovolit na letiště vzít někoho volného z terminálu, protože jakmile si stát nějakou rodinou k sobě vzal, byl za ni automaticky zodpovědný. A kdybychom ji neměli kam posadit, rodinu bychom tam museli nechat a ztratili tím kredit u vojáků.

Americký armádní speciál odletěl z Kábulu s asi 640 pasažéry na palubě, což je několikrát víc než je běžná kapacita | Foto: Defense One | Zdroj: Reuters

A to je jeden z důvodů, proč jsme měli s Američany i Turky výbornou spolupráci. Protože všechny, které jsme tam dovezli, jsme posadili do letadla a odletěli, na rozdíl od jiných států.

Stávalo se potom i to, že mi v noci volali, že jsou na terminálu dvě rodiny odkazující se na Českou republiku. Přijel jsem tam v doprovodu tureckých vojáků těsně před odletem prvního letadla a zeptal jsem se těch lidí, kdo je tam přivezl. A oni na to, že Češi. Já odvětil, že jsem český velvyslanec a nedovezli jsme je sem.

Tak se ptám znova ještě jednou, kdo je sem dovezl. A oni na to: „No, my jsme na bráně řekli, že patříme k Čechům a oni nás sem přivezli.“

Pak jsem se ptal druhé rodiny, od koho jsou, a přišel Ital a řekl, že jejich. Ale, že se dostali dovnitř „na Čechy“. Takže i díky rychlé spolupráci a kontaktu s lidmi, kteří byli zodpovědní za všechny procedury na letišti, jsme dokázali spoustu věcí, které třeba jiné státy nedokázaly.

Nemáme se za co stydět

Sice tady nejsou, ale musím poděkovat i managementu letiště, který tu situaci pochopil a nechal naše letadlo zůstat déle, byť trvali jednoznačně na tom, že po nějaké době letadla musí odletět, aby neblokovala místo dalším. Takže i díky tomuto pochopení a určitého tlaku z naší strany tam letadlo zůstalo zhruba do páté hodiny, i když mělo původně odletět kolem půl jedné.

‚Přišel jsem o nohy zbytečně? Vypadá to tak.‘ Váleční veterání se ptají, zda měly boje v Afghánistánu smysl

Číst článek

Měli jsme všechny lidi, kteří v té době byli podle seznamu k dispozici. S tím, že jsem odletěl i já a ochranný tým. Podle toho, jak se situace vyvine, byl pak plán poslat nové letadlo s čerstvými silami.

Samozřejmě to není informace, která je podstatná, ale protože jsme byli čtvrtý den na nohou, tak i fyzické vyčerpání bylo značné a proto bylo lepší, když tam dorazí nový tým. To nebyl jen plán nás, ale byl to plán i jiných států.

Když hodnotím samotný proces evakuace, ne co k ní vedlo, tak Česká republika se rozhodně nemá za co stydět. Vzala maximum lidí, které mohla, včetně veškerých místních spolupracovníků, místních sil a spolupracovníků armády, které v usnesení vlády jsou.

Ještě bych chtěl dodat: tady mám u sebe českou vlajku, že všechny vlajky NATO, Evropské unie, české, včetně znaků České republiky a mosazné cedule Embassy of the Czech republic jsou v mém osobním zavazadle na úkor mých osobních věcí. (smích)

piv Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme