Evropa si připomíná masakr v bosenské Srebrenici
Před patnácti lety dobili srbské jednotky bosenskou Srebrenici. Okamžitě poté, co získali Srbové kontrolu nad městem, začali vyvražďovat muslimské muže a chlapce. Oficiálně si etnická čistka vyžádala 8372 obětí.
Je to největší evropský masakr od konce druhé světové války. Dnes si ho přímo v Srebrenici připomene mimo jiné i nizozemský ministr obrany Eimert van Middelkoop. Nizozemské jednotky totiž před patnácti lety nedokázaly ochránit civilisty před srbským běsněním.
Nizozemská posádka čtyř set modrých přileb se vzdala prakticky bez boje. Vystřelili jen několik světlic a pár varovných výstřelů do vzduchu.
Generál Ratko Mladić slíbil, že zaručí bezpečný odchod všem civilistům i jednotkám OSN. Dohodu Mladić zapil s nizozemským plukovníkem Karremansem, který velel základně u vesnice Potočari.
Mezitím už srbští vojáci v davu civilistů před základnou vyhledávali a popravovali bosňácké muže. Ratko Mladić nebyl dodnes dopaden a ti co přežili masakr v Srebrenici-Potočari se snaží domoci alespoň náhrady škody na nizozemské vládě a OSN, které neochránili muže, ženy ani děti před srbským vražděním a znásilňováním.
Přesný počet obětí se už asi nezjistí
Přesný počet zavražděných ve Srebrenici pravděpodobně nebude nikdy znám, protože těla jsou pohřbena v mnoha masových hrobech o kterých si nikdo nevedl žádné záznamy.
„Nemyslím si, že se všechna těla najdou. Krajina se rychle mění. Svědek třeba ví, že na tom místě někde byl masový hrob, vy kopete a nic nenajde. Když takhle ukáže desetkrát, tak už tam pak nekopete,“ vysvětlil genetik Daniel Vaněk, který se v Bosně a Hercegovině tři roky podílel na identifikaci těl z masových hrobů.
Jeho slova potvrzuje i nedávný náhodný objev dalšího masového hrobu. Při stavbě vepřína nedaleko chorvatského Vukovaru vykopali dělníci stovky lidských kostí.
„Ty kosti nemají jména. Genetici chtějí alespoň identifikovat ostatky a pozůstalým umožnit, aby si své milované mohli pohřbít,“ pokračoval Vaněk.
Jak mravenčí práce to je dokazuje i fakt, že během Bosenské války zemřelo nebo zmizelo na sto tisíc lidí. Při masakru Bosňáků v Srebrenici zahynulo podle oficiálních čísel přes osm tisíc civilistů. Jen ale dvě třetiny z nich se zatím podařilo objevit a identifikovat.
Hrůzy srebrenické tragédie jsou na místě masakru neustále cítit.
„Projíždíte mezi kopci a vesničkami, prostě klasický Balkán, a najednou přijedete do toho údolí, kde vás to úplně vysává. Místo je nabité hrozně negativní energií. A ono není divu,“ popsal své pocity genetik.
Přestože v České republice pracoval s kriminální policií a byl zvyklý na ledacos, na peklo masových hrobů se podle jeho slov zvyknout nedá:
„Představte si letištní halu a tam máte vyskládáno čtyři sta těl vedle sebe. Je to dost děsivý pohled. V Čechách se nepřipravíte na to, že vám za jeden den z jedné jámy vytáhnou padesát těl, které mají ránu do týla.“
Přes veškerou hrůzu genocidy, kterou si země bývalé Jugoslávie a obzvláště Bosňáci museli vytrpět, vidí Daniel Vaněk šanci alespoň na úspěšné dohledání všech obětí:
„Bude to asi nekonečný příběh. Ale ta první část, tedy získání vzorků žijících osob, už byla udělaná, což je důležité. Nalezené ksoti teď budeme schopni přiřadit.“
