Češi mohou vyhošťovat, když nechtějí uprchlíky, vzkazuje v rozhovoru ‚migrační car EU‘ Schinas

Unijní státy se uprostřed pandemie pouští do dlouhého vyjednávání o novém pokusu odblokovat reformu azylové politiky v Evropě. „Spor o uprchlické kvóty před čtyřmi lety Evropu rozdělil. Chceme se pokusit ji znovu spojit,“ říká ve společném rozhovoru pro Český a Polský rozhlas místopředseda Evropské komise Margaritis Schinas.

Praha/Brusel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Místopředseda Evropské komise Margaritis Schinas | Foto: Stephanie Lecocq | Zdroj: Reuters

Nacházíme se uprostřed druhé vlny pandemie a hluboké recese, kterou způsobila. Lidé po celé Evropě včetně Česka kvůli tomu žijí v podmínkách nejistoty. Proč Evropská komise právě v této době zahajuje nový pokus o reformu azylu?
Pandemie je pochopitelně velmi problematická situace, je to asymetrický šok, ale za žádných okolností se nemůže stát důvodem pro globální paralýzu při rozhodování o zásadních věcech. Evropa migrační politiku nemá a nastal nejvyšší čas, abychom přestali žít v domě postaveném jen z poloviny, ve směsici různých přístupů, které mají rozdílné výsledky. Cítíme, že je čas pokusit se o nový začátek, proto jsme v září představili náš návrh.

Na migračním paktu je dobré, že neobsahuje kvóty, řekl Babiš. Chce prosadit ochranu vnějších hranic

Číst článek

Proč se Evropská komise pouští do nových dohadů se členskými státy Evropské unie v době, kdy musíme řešit pobrexitová vyjednávání s Velkou Británií, kdy prožíváme pandemii a s tím spojenou krizi? Nemáme teď dost jiných problémů k řešení?
Dovolte mi nejdříve zpochybnit tvrzení, že kdykoliv potřebujeme řešit migraci, že se o ní musíme dohadovat. Tím jsme si prošli v letech 2015 a 2016. Šlo o mimořádnou situaci, kdy do Evropské unie přišlo více než milion lidí a tehdy to bylo pochopitelné. Situace je teď odlišná, zažíváme výrazně nižší příliv migrantů a máme příležitost vystavět migrační politiku za normálních okolností, v době, kdy se nenacházíme pod tlakem. Myslím, že je nejvyšší čas, aby migrace přestala být tak polarizujícím a tak toxickým tématem. Náš návrh je výsledkem vůbec nejširších konzultací o migraci, které jsme v dějinách Evropské unie podnikli. Navštívili jsme všechna hlavní města, týdny jsme vše konzultovali také s europoslanci a musím říct, že jsme během toho nevnímali žádnou negativitu. Proto velmi doufám, že uzrála doba pro střízlivý, pragmatický, ba dokonce až nudný přístup k migrační politice.

‚Žádný stát už nebude nucen přijímat uprchlíky.‘ Evropská komise představila migrační pakt

Číst článek

Když mluvíme o toxických tématech, vybaví se nám samozřejmě povinné relokace žadatelů o azyl. Evropská komise se je rozhodla tentokrát vynechat. Ale když se do vašeho návrhu podíváme pozorně, nejsou tam vlastně trochu schované?
Nebylo by fér návrh posuzovat způsobem, kdy si vyberete jen dvě nebo tři malé komponenty. Velmi rád kvůli tomu používám přirovnání k domu se třemi patry. Solidarita, o které mluvíte, představuje třetí patro. Nesmíme ale zapomenout na první patro, což je mnohem ambicióznější a robustnější systém vnějších vztahů v oblasti migrace, který zahrnuje readmisní dohody pro návraty a silnější propojení se třetími zeměmi. Druhé patro návrhu je asertivní kontrola vnějších hranic Evropské unie. To je něco, co teď skutečně můžeme dělat na rozdíl od roku 2015, kdy jsme na to neměli nástroje. Teď jsou k dispozici, máme například nový reformovaný Frontex a více spolupracujeme. Takže než se vrhneme do debat o solidaritě, nesmíme zapomenout na další elementy návrhu.

Potvrzeno. Švýcaři v referendu odmítli větší kontrolu migrace z Evropské unie

Číst článek

Dobře víte, o jak citlivé téma jde, pojďme si něco vyjasnit. Když si podle vašeho návrhu budou moci státy vybrat mezi relokacemi nebo vyhošťováním. Znamená to, že tím definitivně padají pod stůl úvahy o povinných kvótách nebo finančních trestech pro ty, kteří je neplní?
V našem návrhu jsme se cíleně snažili opustit tuto falešnou dichotomii povinnosti versus dobrovolnosti, která zabila předchozí pokusy. Přicházíme se systémem, kterému můžeme říkat třeba efektivní solidarita. Ten umožní, aby se žádosti o solidaritu mohly kdykoliv propojovat s nabídkami solidarity. Ano, relokace zůstávají součástí tohoto mixu. Ale od teď k nim budou vždy patřit alternativy. Takže žádné povinné přemisťování uprchlíků jako v roce 2016. Nabízíme alternativy, které budou smysluplné a umožní vypustit ze systému významným způsobem tlak, tedy právě patronáty nad návraty. V žádném případě tím neopakuje kroky z roku 2016.

Vyhošťovat je bez reformy obtížné

Pokud si tedy státy jako Česko nebo Polsko vyberou možnost patronátu nad návraty, tedy že budou organizovat vyhoštění migrantů bez práva na azyl. Co přesně to bude obnášet?
Patronáty nad návraty považuji za inovativní a myslím, že taky velmi moderní myšlenku. V praxi by to znamenalo, že v případě nutnosti by stát byl požádán, aby do čtyř měsíců spustil návratové operace jménem Evropské unie. Ty by umožnily uvolnit tlak ze systému, který by za jiných okolností řešily relokace, ale v tomto případě půjde o vyhošťování. Stát, který si tuto možnost zvolí, nezůstane osamocený. Pomůže mu Frontex, ze kterého se stane naše nová návratová agentura, pomohou nové návratové procedury, v Evropské komisi vznikne také koordinátor, který bude vždy připravený asistovat.

Nový návrh na reformu migrace v Evropské unie: Státy jako Česko by mohly pomáhat s deportacemi

Číst článek

Skutečně jde o úplnou novinku, která počítá mimo jiné s tím, že by státy financovaly, vyjednávaly a organizovaly vyhošťování na dálku, zatímco migrant čekající na návrat zůstává na vnějších hranicích Evropské unie. Může něco takové prakticky fungovat?
Ano, myslím, že to může v praxi fungovat. Ale dovolte mi opět říci, že to je součástí celého mixu solidarity a ta je zase součástí oné metaforické budovy, takže bych si dovolil poradit, abyste se nedíval na jednotlivé komponenty návrhu bez pohledu na celkový koncept. V něm je vše provázáno, je to sepnutý elektrický obvod. Proto si myslíme, že patronáty nad návraty fungovat mohou.

Co se ale stane, když státy, které si vybraly patronáty nad návraty, nedokážou vyhoštění zajistit a budou muset migranty bez práva na azyl přemístit na svou půdu a o vyhoštění se pokoušet ze svého území? Neobáváte si, že tam začnou problémy?
Když jsem náš návrh představoval v září v tiskové místnosti Evropské komise, řekl jsem vašim kolegům, a mnohým se to nelíbilo, že na rozdíl od převažujícího přístupu uvnitř bruselské bubliny já patřím k myšlenkové škole uplatňující optimismus. Pokud jde o návrhy politik, vždy usiluju o pozitivní scénář. Nevidím důvod, proč by to nemohlo fungovat. Právě naopak. Jde o nový začátek, jehož součástky nás posouvají za rok 2016 a je větší šance, že bude fungovat než, že nikoli. Samozřejmě pod podmínkou, že se stanou součástí celého systému.

Německo se chystá přijmout 1500 migrantů z řeckých ostrovů. Dohodli se na tom Merkelová a Seehofer

Číst článek

Rád bych sdílel váš optimismus, ale buďme teď ještě chvíli realisté. V návrhu dáváte u každého migranta bez šance na azyl státům osm měsíců, aby na dálku zajistili jeho vyhoštění, jinak ho musí přemístit do nějakého svého zařízení a o vyhoštění se pokoušet ze svého území. Dáváte sice státům na výběr, aby si vybrali migranty podle národnosti, u kterých se liší úspěšnost návratů. Realita je ale taková, že v celkovém čísle se zemím Evropské unie v současnosti daří vyhostit jen 40 procent lidí, kterým byl udělen příkaz k návratu. Proč si myslíte, že by se toto číslo mělo změnit?
To je velmi dobrá otázka. Tentokrát ale půjde o něco jiného. Návraty, o kterých teď jednáme, budou výsledkem nového systému. Půjde o holistický soudržný systém. Něco takového dnes neexistuje. Dnes návraty pořádně zajišťovat nemůžeme, protože máme systém, který to neumožňuje. Lépe řečeno žádný systém není. Máme opak systému. Takže pokud se náš návrh stane zákonem, vše se v něm propojí.

Moria byla bohem opuštěné místo. Všichni věděli, že tahle bomba jednou vybuchne, říká polská novinářka

Číst článek

A vy jste se mě stále nezeptal na to první a druhé patro našeho metaforického domu. Pokud budeme mít lepší vztahy se třetími zeměmi - a ty teď nemáme -, povede to ke snížení počtu lidí přicházejících do Evropy. Získáme vyšší šanci zajistit návraty lidí přes readmisní dohody, které nám nyní chybí. A pokud budeme mít dobré screeningové procedury na hranici, které představují druhé patro domu, můžeme velmi rychle rozhodnout, kdo má šanci azyl získat a pokračovat tak k dalším krokům v systému, a kdo by měl být naopak co nejdříve vyhoštěn. Do nového systému takto zabudujeme garance, které nám umožní dělat věci jinak. To je hlavní důvod mého optimismu. Ve srovnání se současností by vše, co navrhujeme, znamenalo pokrok a přelom.

Žádat hotspoty už nemá smysl

Pojďme se tedy více podívat na ta další patra. Už jste zmínil, že pokud jde o migraci, zažíváme klidnou dobu. Loni do zemí Evropské unie dorazil nejnižší počet migrantů od roku 2013, takže jsme na stejné úrovni jako několik let před krizí. Vypadá to, že se důraz na lepší ochranu vnějších hranic vyplácí, proč to podle vás nestačí a stále trváte na tom, že je nutná i reforma azylové politiky?
Nestačí to, protože neexistuje garance, že se tento trend ustálí. Žijeme ve velmi složitých časech, zažíváme nestabilitu v našem bezprostředním sousedství, musíme počítat s dopadem demografických změn v Africe, Turecko pokračuje v cestě, která spolupráci nepomáhá... Máme proto velmi dobré důvody si myslet, že není možné dlouhodobě garantovat pokračování současné situace. Evropa nástroje na řízení azylu a migrace potřebuje ale v každém případě. Pokud je mít nebudeme, povede to k obrovskému tzv. pull faktoru, který táhne lidi do Evropy. Bez těchto nástrojů se pašeráci budou dál pokoušet posílat lidi do Evropy v naději, že jim to projde díky skulinám v našem nedostaveném domě.

Nezletilé migranty z řeckého tábora Moria si rozdělí deset zemí Evropské unie

Číst článek

Země Visegrádské čtyřky to ale vidí přesně opačně. Říkají, že pokud vzniknou povinné relokace v jakékoliv formě, stanou se právě ty oním pull faktorem, který pošle do Evropy více lidí...
Ale žádná povinná relokace nebude a vy byste neměl zase skákat rovnou do třetího patra. Jak jsem řekl, půjde o systematický přístup, který bude zahrnovat velmi efektivní řízení hranic, velmi rychlé procedury v bodech vstupu a robustní systém readmisních dohod pro návraty. V takovémto systému bude pro pašeráka, který vydělává na prodeji cest do Evropy, velmi těžké najít lidi, kteří mu budou ochotní zaplatit za to, že je zachytí integrovaný systém, který je od bodu nula prověří.

Váš návrh počítá s novým pětidenním screeningem, kterým budou muset už na hranicích úplně všichni příchozí projít. Jak by měl fungovat?
Jde o rychlý proces, který nám umožní na hranici provést zdravotní prohlídku, bezpečností prověrku, prověřit otisky prstů v databázi EURODAC a vyhodnotit pravděpodobnost, zda má dotyčná osoba šanci azyl získat nebo ne. Jde o novou proceduru, která nám umožní velmi rychle rozlišit, kdo má právo podrobit se dalším krokům řízení a postoupit tak dále do budovy, a koho je třeba velmi rychle navrátit. Můžete se to odehrávat na vnějších hranicích, ale třeba také na letištích. Totéž se děje, když někdo přijde do Spojených států, do Austrálie nebo na Nový Zéland.

Uprchlický tábor Moria opět zachvátil oheň. Požár se objevil v místech, kterým se v úterý vyhnul

Číst článek

Podle návrhu je cílem tohoto screeningu už na hranicích odhalit například lidi s padělanými doklady, nebo ty, kteří se už v minulosti neúspěšně o vstup na území Evropské unie pokoušeli. Zavádí také nové výrazně kratší lhůty. To vše ale přinese zátěž na hraniční země jako Řecko nebo Itálie, jejichž úřady jsou už teď přetížené. Proč si myslíte, že si s novými povinnostmi budou schopné poradit?
Jsme si vědomí dopadu, který to může na země prvního vstupu mít. Ale opakuju, že screeningová procedura tvoří součást celkového procesu, který bude dávat lidi neustále do pohybu, buďto dále nebo zpět. Nejde o proceduru, která by lidi držela na místě. To je opět naprosto zásadní rozdíl proti situaci, kterou zažíváme teď. Teď se potýkáme se zahlcením a přelidněním míst prvního vstupu, což je důsledkem absence systému. Náš návrh je koncipovaný tak, aby se vše dělo rychle. Samozřejmě, že země vstupu a ostatní, kteří budou muset provádět screening, mohou počítat s podporou našich agentur.

Země Visegrádské čtyřky včetně Česka opakují, že by se podobné procedury neměli dít na hranicích Evropské unie ale mimo ně a mimo evropskou půdu v tzv. hotspotech. Ve vašem návrhu o nich ale vůbec není řeč. Proč?
Má to velmi prostý důvod. Tento mimoteritoriální element, který jsme zvažovali v minulosti jako cestu, jak naše problémy vyvézt za hranice a přenechat práci ostatním, prostě nefunguje. Předseda Evropské rady Donald Tusk, rakouský kancléř Sebastian Kurz, eurokomisař pro migraci Dimitris Avramopulos – ti všichni velmi širokosáhlým způsobem pracovali na tom, aby pro taková zařízení našli místo ve státech v našem sousedství. Výsledek je prostý. Neexistuje jediná země, opravdu jediná země, která by na takové řešení byla ochotná přistoupit. Myslím si proto, že debata o řešeních mimo teritorium Evropské unie jednoduše dosáhla svého limitu. Nastal okamžik, kdy se holt musíme jako Evropané sebrat sami a nepřehazovat problém na jiné, aby jej řešili za nás. To fungovat nebude.

Východ a západ tvoří jedny plíce

Vím, že v Evropské komisi nesmíte reprezentovat zájmy svého domovského státu. Přesto bych se vás jako Řeka na něco rád zeptal. Proč má Řecko pocit, že mu země střední Evropy jako Česká republika nepomáhají a vezou se jako černí pasažéři, přestože Česko do Řecka posílá na pomoc s ochranou hranic peníze nebo policisty?
Nabídnu velmi osobní dopověď, protože nemluvím za Řecko a nemohu tvrdit, že zastupuju své spoluobčany. Rád bych si ale myslel, že rozumím tomu, jak přemýšlí. Tato hořkost, je výsledkem rétoriky. Některá vyjádření politiků kontaminovala ducha, kterým by se vztahy mezi partnery měly řídit. Řekové jsou ze své podstaty velmi pohostinní lidé, je to turistická destinace, hostíme miliony turistů z celého světa a mezi nimi také ty ze střední a východní Evropy. To, co Řekové chápou jako neochotu být solidární, je důsledkem prohlášení politiků typu „na tohle nikdy nepřistoupíme“,„zapomeňte“,„tohle si vyřešte sami“. To jsou slova, která nepomáhají. Proto se musíme pohnout dále, za rétoriku a negativitu minulosti. Potřebujeme nový začátek a toto je unikátní příležitost obrátit list.

Řecko řeší, co s obyvateli z vypáleného tábora Moria. Dvě noci strávili bez přístřešku, jídla i vody

Číst článek

Ona ta hořkost a nepochopení uvnitř Evropské unie jsou ale možné vzájemné. Vzpomínám třeba na rozhovor bývalého předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera pro France24 z roku 2016. Uznal v něm sice, že státům není možní nařizovat kvóty shora, jedním dechem ale dodal, že je jen otázkou času, než si východ Evropy naučí mít myšlenku solidarity rád. Bere Evropská komise připomínky zemí Visegradské čtyřky vážně?
Absolutně, nemáme o tom naprosto žádné pochyby, a to se tady pohybuju už nějakou řádku let. Evropská komise byla vždy stavitelem mostů mezi východem a západem, komise to má zakódováno ve svém DNA, tedy pracovat pro benefit všech. Dokonce bych šel dál a řekl bych, že jsme to dělali i v časech, kdy jsme čelili velmi neférovým útokům. Napadali mě, když jsem tehdy působil jako mluvčí, napadali Jeana-Clauda Junckera i mnohé další. Ale za žádných okolností jsme nikdy nepřestali ani na okamžik Evropu vnímat jako celek. Východ a západ jsou dvě plíce, které dýchají společně. Solidarita není slogan, je to něco, co nás spojuje. A tento návrh, je to vynikající příležitost nás spojit.

Itálie převezme 353 migrantů z humanitární lodi Sea-Watch 4. Přijme je přístav v Palermu

Číst článek

Měl bych pro vás na závěr trochu filosofickou otázku. V Česku můžeme běžně zaslechnout argumenty, že migrace není náš problém, my jsme migrační vlnu nezpůsobili a že reforma azylu pro nás představuje zátěž, ne přínos. Neukazuje to ale mimo jiné také, že se Česko ani po 16 letech svého členství nestalo také mentální součástí Evropské unie?
Zdráhám se zapojit do filosofické analýzy, která se týká jednoho z našich členských států. To není moje práce. Mojí prací je budovat mosty a zajistit, že spolu všichni navzájem vyjdou. Jediný osobní pohled, který mohu nabídnout, je konstatování, že patřím do generace, jejíž politické myšlení a politickou příslušnost tvarovaly události v Československu, jako byla Sametová revoluce. Masové protesty za svobodu a demokracii, volání lidí, kteří chtěli rozbít okovy komunismu a totalitarismu. Jako někdo, kdo byl tímto tvarován, odmítám na Česko pohlížet v negativním světle.

A když se zeptám obecně. Dá se pocit chybějícího spojení napravit?
Všechno se dá napravit, je to jen otázkou času. A migrace možná patří mezi problémy, kde nám čas dal výhodu, která umožní najít nejlepší řešení. Vzájemně si teď mnohem lépe rozumíme.

Viktor Daněk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme