Dohoda EU o úspoře plynu je pojistka proti Rusku. Pomůže v krizi přečkat zimu, vysvětluje velvyslanec
Co všechno zahrnuje dohoda o snížení spotřeby plynu, kterou uzavřeli ministři států Evropské unie? Podaří se snížit spotřebu i přes výjimky, které si některé státy zajistily? A jak těžké bylo pro české předsednictví dospět k všeobecně přijatelnému kompromisu? Tomáš Pancíř se ptal Jaroslava Zajíčka, velvyslance České republiky ve výboru stálých zástupců členských států EU.
Vy jste minulý týden sehrál důležitou roli v tom, co komentátoři označují za první velký úspěch českého předsednictví v Radě EU, tedy v nalezení dohody na plánu snížit spotřebu plynu v členských státech o 15 %. Je výsledný text dohody už hotový, nebo se bude ještě něco měnit?
To, že se k dohodě podařilo dospět za pouhých šest dnů, vejde do historie, vnímá první úspěch českého předsednictví Jaroslav Zajíček
Politická dohoda je hotová. V tuto chvíli probíhá něco, čemu se říká právní toaletáž. Jakmile právníci text očistí, bude spuštěna písemná procedura, ve které se členské státy k tomuto návrhu vyjádří, než to začne platit. Je to tedy otázka několika dní. Jde o standardní proces. Nic zásadního se už měnit nemůže.
Podle toho, jak o dohodě už minulý týden hovořil český ministr průmyslu Jozef Síkela za hnutí STAN, konkrétní opatření vedoucí k úsporám by měla zůstat v kompetenci jednotlivých členských států. Bude v tomto směru opravdu úplná volnost, nebo přece jenom budou doporučena nějaká opatření?
Doporučení ze strany Evropské komise padla celá řada. Klíčové opatření mělo skutečně podobu, že si členské státy jednotlivá národní opatření mohou zvolit dle libosti. Opatření samozřejmě musejí být proporční, neměla by mít dopad na fungování vnitřního trhu.
To jsou základní principy, které platí v zásadě u každé legislativy. Jinak to ale skutečně bude v rukou jednotlivých členských států, jaký způsob si zvolí při dosahování společného cíle.
Prezident Zeman podepsal zákon o úsporném tarifu, vláda na něj vyčlenila 30,6 miliardy korun
Číst článek
Žádné konkrétní nařízení, že by se třeba ve veřejných budovách mělo topit na 19 stupňů nebo že by domácnosti měly snížit teplotu o jeden °C, tedy v dohodě specifikováno nebude?
Ne, právně závazné to určitě není. V řadě zemí včetně České republiky se rozjela osvětová kampaň, jakým způsobem snížit spotřebu plynu. V našem případě skutečně zazněla tato konkrétní doporučení, ale v každém členském státě daný krok může vypadat jinak. Bude to skutečně na nás. V legislativním textu žádné takové konkrétní doporučení nebude.
Co všechno tedy v tomto směru mohou členské státy udělat?
Mohou urychlit přechod k alternativním zdrojům energie, k fotovoltaice nebo tepelným čerpadlům. V každém případě mohou tuto tranzici urychlit. To znamená, čím méně plynu spotřebuji, tím méně budu na Rusku závislý.
‚Dobrovolnost může přejít v povinnost‘
V první fázi mají být úspory plynu v jednotlivých členských státech Evropské unie dobrovolné. Funguje i v první fázi nějaká motivace, aby o to vůbec státy usilovaly?
Motivace je jednoduchá. Zima se kvapem blíží, brzy začne topná sezona a každý členský stát se musí samozřejmě postarat v prvé řadě sám o sebe. Legislativa, tak, jak jsme ji dohodli, byla přidanou hodnotou toho, kdyby kroky na národní úrovni nestačily. To je podle mého dostatečná motivace.
Solidarita, která je v první fázi dobrovolná, může za určitých okolností přejít do solidarity vymahatelné. A to je právě ta hlavní přidaná úroveň tohoto nařízení.
Vy říkáte, že dobrovolnost může přejít v povinnost. Podle dohodnutého nařízení se tak může stát, pokud to odhlasuje kvalifikovaná většina, to znamená minimálně 15 unijních států. Je v tom dohodnutém textu jasně definováno, za jakých okolností k tomu hlasování vůbec dojde?
‚Domácnosti oprášily kotle, co jim zbývá.‘ Lidé se chtějí připravit na zimu a dodavatelé paliv nestíhají
Číst článek
Ano, je to definováno velmi přesně. Na začátku návrh obsahoval spouštěcí mechanismus na straně Evropské komise. Tedy, že Evropská komise vyhodnotí situaci a po konzultaci se všemi relevantními hráči předloží spouštěcí mechanismus. To se ale postupem času, jak jsme návrh projednávali, posunulo. V tuto chvíli jsou v podstatě dvě možnosti, jakým způsobem nouzový mechanismus spustit.
Jednak může Evropskou komisi požádat pět členských států Evropské unie, a ta potom návrh předloží. Jednak může návrh předložit sama Evropská komise, ale musí potom projít schválením kvalifikované většiny členských států, to znamená 15 členských zemí, které reprezentují zhruba 290 milionů obyvatel.
Je nějak dáno, za jakých okolností by se to mělo vyvolat? Jestli třeba bude nutnou podmínkou to, že Rusko opravdu zastaví své dodávky plynu do Evropy?
Ano, vychází se z tohoto předpokladu. Návrh v podstatě vznikl tak, že Evropská komise spočetla, že pokud z Ruska dovážíme nějakých 45 miliard kubíků plynu, úspory by měly činit zhruba 15 %. Procento tedy odpovídá objemu dováženého plynu z Ruska.
To, co konkrétně může vést ke spuštění mechanismu, je samozřejmě otázkou. Může nastat samozřejmě i nějaký jiný vývoj. Ale primárně, proč vůbec tento legislativní návrh vznikl, je, že jsme chtěli mít pojistku, pokud tak Rusko učiní, abychom nadcházející zimu dokázali přečkat.
Závazek členských států Evropské unie snížit o 15 % spotřebu plynu má své výjimky, které platí pro některé státy. Kolik takových výjimek je? Jak složitá byla dohoda s Maďarskem, které jako jediné dohodu nepodpořilo? A jaké bylo obecně zákulisí dohody, v jejíž úspěch věřil málokdo? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.
