Evropská unie v zajetí mýtu? ‚Nestvořily ji moudré národy, ale padlá impéria,‘ píše Timothy Snyder
Evropané platí vysokou cenu za víru ve vlastní mýtus. V rámci debaty o brexitu a budoucnosti Evropské unie jsou její účastníci v zajetí příběhu vlastního stvoření, který má málo společného s historickými fakty, píše na evropské mutaci serveru Politico známý americký historik Timothy Snyder.
Stoupenci i protivníci evropského projektu sjednocení v jeho pohledu věří v bájný výmysl „moudrého národa“. V tomto podání mají evropské národní státy dlouhou a bohatou historii. Zejména se pak má za jisté, že po druhé světové válce tyto celky došly k poznání, že válčit je špatné, což se následně stalo motorem sjednocení v mírové spolupráci.
Příznivci evropského projektu mají tuto pohádku rádi. Vypráví totiž příběh poučení a pokroku. Zároveň potvrzuje myšlenku o nadřazenosti Evropanů nad Američany.
Stavět se do role oběti dává vlivným zemím destruktivní sílu, dělá to Trump i Putin, říká historik Snyder
Číst článek
Celou představu ale mají v oblibě také ti, kteří Evropskou unii rádi nemají, upozorňuje Snyder. V jejich očích totiž dokládá, že národní stát tady byl vždy a že byl aktérem, který rozhoduje. Lidé s takovým pohledem argumentují, že pokud se národní stát rozhodl vstoupit do Evropské unie, může se také rozhodnout odejít. Obě varianty jsou totiž výsledkem svobodného, vědomého a odůvodněného rozhodnutí.
Mýtus o „moudrém národu“ je ale lež, má jasno americký historik. Má totiž za to, že historie národního státu v západní a střední Evropě v podstatě neexistuje. Ve východní Evropě je pak tato historie delší, ale stěží je možné ji označit za slavnou.
Na Balkáně se národní státy staly záminkou pro první světovou válku. Po jejím konci pak ve východní Evropě vzniklo šest nových národních celků. Nicméně všechny zmizely z mapy světa do poloviny druhé světové války.
Nepoučené mocnosti
Ale ani v roce 1945 se evropské mocnosti nepoučily, že válka je špatná, když pokračovaly ve výbojích v rámci koloniálních konfliktů – a to až do doby, než prohrály nebo je náklady na vedení boje příliš vyčerpaly. Vzpomenout je možné třeba na Indočínu, Indonésii, Alžírsko nebo Egypt.
Ve Snyderově pohledu to také nebyly národní státy, kdo odstartoval proces evropské integrace. Tím skutečným hybatelem prý byla impéria v úpadku, vyčerpaná svými koloniálními dobrodružstvími.
Říkalo se jim Ritchie Boys. Někteří Židé proti Hitlerovi bojovali, přibližuje historik Outrata
Číst článek
Ostatně není žádná náhoda, že vedoucí role v procesu evropského sjednocení se ujalo právě Německo. Jednalo se totiž o zemi, jejíž porážka ve druhé světové válce předznamenala konec evropského kolonialismu.
Porážku Hitlerovy Třetí říše britský historik vnímá jako první porážku evropské mocnosti ve válce o kolonie, když poznamenává, že druhá světová válka byla ve své podstatě německým koloniálním bojem o území Ukrajiny. Poválečné Západní Německo se ale následně stalo jedním z hlavních motorů evropské integrace.
Ostatní západní mocnosti brzy následovaly. Když se udržování jejich impérií stalo příliš nákladné, založily evropský společný trh a evropskou identitu. Od čtyřicátých do osmdesátých let 20. století se tak Evropa stahovala z kolonií, aby mohla nalézt sama sebe.
Uvědomění si sebe sama ovšem často znamená zapomenout vše ostatní a Evropa v tom nebyla výjimkou, tvrdí Snyder. Pohádka o moudrém národu tak nahradila imperiální minulost. Výsledkem je, že Němci si dnes už nepamatují druhou světovou válku jako koloniální pokus o získání Ukrajiny.
V tom se Němci podle autora vlastně projevují jako typičtí Evropané. Ostatně v celé střední a západní Evropě byla historie koloniálních zvěrstev nahrazená mnohem lépe znějícím příběhem o následném míru.
Vzestup místo pádu
Snyder na základě svého výkladu Evropskou unii označuje za prostor měkkého přistání pro postimperiální éru. Integrační projekt také podle něj Evropanům umožnil podvést jejich osud.
Historik vyzývá k zamyšlení: společnosti, které vedly dvě světové války a ztratily obrovská impéria, mají v současnosti nejvyšší životní úroveň na světě. Zatímco tak po pádu říší zpravidla následuje kolaps civilizace, Evropa dokázala pravý opak.
Brexit za 90 sekund. Britský ministr vysvětloval japonským školákům, proč chce jeho země z unie
Číst článek
Často se také říká, že evropská integrace umožnila rozšíření a udržení demokracie v Evropě, a Snyder dává takovému názoru za pravdu. Zároveň ale zdůrazňuje, že „demokracie pro každého“ může fungovat ve státě, nikoliv v impériu.
Za správnější interpretaci proto považuje vnímání, že Evropská unie vytvořila rámec, ve kterém evropské státy dokážou existovat. Zatímco moderní evropský stát v minulosti vznikal v podobě jádra tehdejších imperiálních mocností, dnes přežil coby součást integračního procesu.
Timothy Snyder také upozorňuje, že v případě všech států západní Evropy včetně Velké Británie nebyl v historii moment, kdy by národní stát musel přežívat v podmínkách, kdy závisel pouze sám na sobě.
Teď mnozí říkají, že nastane výjimka. Argumentace pro odchod Spojeného království z Evropské unie totiž předpokládá, že existuje britský národní stát, který vyčkává, až se bude moci konečně projevit. Pokud se tak setřese nános evropské integrace, může se prý Britům navrátit předchozí stádium státní „nezávislosti“.
Jenže nic takového nikdy neexistovalo, tvrdí Snyder. Historicky proces ztráty impéria postupoval společně se zdrojem evropské integrace. A dnešní Velká Británie je výsledkem tohoto vývoje.
Britské impérium se už nevrátí
Tvrzení, že v 21. století se na scéně může objevit britský národní stát, tudíž není konzervativní, nýbrž podle historika spíše radikální. Britská společnost teď každopádně stojí před krokem do neznáma.
Byla to Evropa, která zabránila, aby rozpad britského impéria zasáhl i samotné britské ostrovy. Pokud ale nyní dojde k brexitu, Snyder varuje, že už pravděpodobně nebude žádná Británie, protože se odtrhnou Skotsko i Severní Irsko. Vznikne tak spíše jen Anglie. A ta nevystoupí z ničeho. Bude pokračovat v jednání s Evropskou unií, ale spíše z pozice slabosti než síly.
Stoupenci vystoupení z Evropské unie si představují, že Anglie nějakým způsobem oživí britské impérium. A také americký historik vidí jen dvě alternativy: evropskou integraci na straně jedné, impérium na straně druhé. Nicméně problém je, že relevantní impéria už nejsou britská a nejsou k mání.
Evropská unie nyní své občany chrání před impérii současnosti, ať už jde o Čínu, Spojené státy, Rusko, Amazon, Google nebo Facebook. Snyder tvrdí, že pokud k brexitu dojde, jeho dnešní zastánci se další den stanou agenty zahraničního impéria.
Historickou úlohou Evropské unie je teď dát dohromady úlomky zhroucených evropských impérií. A udržet je. Zapomínat na tuto historickou pravdu, jak Evropané a obzvláště Britové činí, je riskovat samotnou podstatu života, kterou na starém kontinentě lidé považují za zaručenou i pro budoucnost, uzavírá historik.
