Evropské listy o barcelonské konferenci věnované AIDS

Barcelonské mezinárodní konferenci o AIDS se věnuje několik evropských deníků. Francouzská levicově-liberální Liberation v této souvislosti poznamenala, že mezi bohatými a chudými zeměmi se otevírá propast v přístupu k lékům proti nemoci nemoci.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Jen 30 tisíc Afričanů se těší z jejich účinků, ačkoliv je na celém kontinentě 28 miliónů nemocných. Tento nepoměr je možné připsat bohatým zemím. K nemocným nakonec nedorazila ani třetina z deseti miliard, které jim státy G-8 vloni nemocným slíbily. Přitom dvě miliardy dolarů, které se OSN podařilo shromáždit, je určeno i na boj proti tuberkulóze a malárii. Zatím ale nebylo nic vyplaceno. Čím déle budeme otálet, tím riskantnější budou nepřehlédnutelné sociální a ekonomické důsledky ubývání obyvatel v některých afrických státech, varuje pařížská Liberation.

Největším přínosem setkání by byla dohoda mezi UNAIDS a farmaceutickými společnostmi, dodává španělský El Mundo. Mělo by být zaručeno, aby byly léky nabízeny rozvojovým zemím za jim dostupné ceny. Oborníci se ovšem rozcházejí v názorech na úspěch takových projektů. Panují oprávněné obavy, že by země tyto léky exportovaly dále, místo aby je daly svým nemocným. Stejně jako další velká mezinárodní setkání se i konference o AIDS zdá plná dobrých úmyslů, od kterých však nelze očekávat žádné radikální změny, dodává španělský El Mundo.

Do třetice komentuje konferenci o AIDS i turínská La Stampa, která napsala: Přiznejme si, že jsme na AIDS zapomněli. Zprávy o moru druhého tisíciletí, které v osmdesátých letech provázely palcové titulky v novinách a které podnítily výzkum, už dnes nemají takovou cenu. Zapomněli jsme na AIDS, stejně jako AIDS zapomněl i na nás na Západě. Mohutná informační kampaň a rozšíření drahých léků v západní Evropě a USA dramaticky snížily riziko. Nikdy jsme nemuseli bojovat jako země třetího světa. Taková geopolitická mutace nemoci, o které se ještě neví vše, která se ale dá zřejmě léčit, nám umožňuje se rozmýšlet. Počet umírajících Afričanů jsou dnes tragickým a oněmujícím symbolem lhostejnosti Západu, uzavírá italská La Stampa.

Zprávy o tom, že Británie vyváží do Spojených států součásti na výrobu stíhaček F-16, které pak USA prodá izraelské armádě, vzbuzuje překvapení, napsal londýnský Independent. Záměrem britské vlády je podle jejích slov dohlížet na vývozy, které by bylo možné vojensky využít, a odmítat vše, co by mohlo posloužit k vnitřní represi nebo vnější agresi. Nezáleží ale na tom, je-li okupace Západního břehu Jordánu považována za vnitřní záležitost izraelského státu nebo nepřátelskou akci proti domnělému palestinskému státu. Británie a Evropská unie daly jasně najevo, že s ničím takovým nesouhlasí. A i když by vyhlášení úplného embarga bylo převážně symbolické, jsou symbolický a morální tlak důležitými nástroji diplomacie. Aby však uspěly, musí morální odsouzení následovat vyjasnění. Dokud nebudeme ochotni se s určitými ztrátami našeho zbrojního průmyslu smířit, bude naše morální pobouření zbytečné, dodává The Independent.

Moc válečníků a vůdců provincií působí jako velká překážka osvobození a demokratizaci Afghánistánu, uvádí německý Tageszeitung. Smrt válečníka hadžiho Kádira by v tomto smyslu mohli cynikové vidět jako vítané zmenšení problémů. Při bližším pohledu ale vychází najevo, že Kádir neproslul ani tak brutalitou, jako spíš vyjímečným smyslem pro prapodivnou válku. Kádir, Paštun z východního Afghánistánu, se účastnil už první, přechodné Karzáího vlády a byl otevřený i další spolupráci s Karzáím. Prezident jej chtěl i do své nové vlády, aby tak mohl Kádir v budoucnu úřadovat v Kábulu a ne ve vysokých horách Džalalabádu. I když byl zavražděný oficiálně členem Talibanu, bojujícího proti Severní alianci, hrál v něm samostatnou hru a sotva kdy se nechal zaplést. A tak je Kádirova smrt pro Karzáího jednoduše katastrofou, dodává německý Tageszeitung.

Brání-li menší zlo politikové, je to smutný obraz stavu politické kultury, a to nejen na Slovensku, ale v celé střední a východní Evropě. Hájí-li ho však i intelektuálové, je to smutný obraz vědomí celé společnosti, poznamenal slovenský deník Sme. Problém "menšího zla" je mnohem větší v demokracii, než v komunismu. Na rozdíl od komunismu, kdy bylo každé rozhodnutí vynucené vnějším tlakem totalitního režimu, je dnešní rozhodování svobodné a není se na co vymlouvat. Proto říká Fedor Gál, že je "třeba volit dobře a ne nejméně špatně." Volit dobře neznamená, že volíme dobro. Volit zlo, i když to nejmenší, ale znamená, že dobro v politice neexistuje. Pro voliče je dnes podstatná možnost svobodné volby - zda a koho volit, uzavírá slovenský deník Sme.

Radka Průšová, Marika Táborská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme