Evropské státy bojují proti neonacismu
Německo na cestě od extremismu k demokratickému státu udělalo zřejmě nejvíce v Evropě. Ultrapravice je na okraji politického spektra a veřejné mínění je ve své většině na straně demokratického tábora. V Maďarsku či Dánsku jsou úřední místa více méně shovívavá, ve Velké Británii laxní.
Přesto se ve Spolkové republice šíří neonacismu a nikdy se ho navíc nepodařilo zcela odbourat. Ultrapravice zasedla dokonce do poválečného Bundestagu, a to v letech 1949 - 1953. NDP se v roce 1968 prosadila v sedmi zemských parlamentech. Neonacistické strany se nyní usadily v Brémách, Braniborsku či Sasku.
Tam v loňských zemských volbách ultrapravice získala přes 9% hlasů, prakticky stejně jako demokratická, etablovaná SPD. Podle poslance tamního Landtagu Uwe Leichsenringa jsou důvody celkem tři: "Především je to silná aktivita naší strany na místě. Byla velice široká volební kampaň. Využili jsme letadla, rozesílali jsme letáky. A třetím momentem je sociální situace, která není v Sasku právě nejlepší."
Podle poslance Leichsenringa je NPD nová politická síla, za níž ovšem stojí třeba i velký kapitál: "NPD je terčem nejrůznějšího ponižování a urážek. Proto se málokdo přizná k tomu, že nás podporuje, protože by to současně znamenalo jeho ekonomickou újmu. V různých formách nás ale podporuje celá řada podnikatelů."
To ostatně potvrzují také celostátní údaje. Spolkový úřad na ochranu ústavy registruje nyní necelých deset tisíc aktivních pravicových extremistů. To je více než dvojnásobek oproti počátku 90. let. Radikálové vyrůstají především v prostředí holých lebek, avšak nová generace skinheadů už tvoří pevné organizační struktury.
V posledních letech ostatně roste v Německu i počet násilných činů, za kterými stojí ultrapravičáci. Uvádí to čerstvě publikovaná zpráva Úřadu nazvaná: "Desetiletí extrémně pravicové politiky". Znepokojivé je to, že extrémní síly nacházejí živnou půdu zejména na chudším, postkomunistickém východě Spolkové republiky. Z jednoho tisíce násilných trestných činů mají Východní extremisté na svědomí celou polovinu, přitom populace bývalé NDR tvoří jen 21% z celkového počtu obyvatel dnešního Německa.
Podle šéfa bavorské konzervativní pravice Stoibera, nese zodpovědnost za nástup NDP současná vláda a její kancléř Schröder. Důvodem je například i politika na trhu pracovních sil. Rekordní poválečná nezaměstnanost inspirovala o víkendu k radikálním úsudkům také další politiky. Podle odborářů by měl, obrazně řečeno, položit hlavu na špalek ministr hospodářství Wolfgang Clement.
Umírnění politici to považují za alegorii z víkendových masopustních karnevalů. Šéfka Unijní opozice Merkelová by uvítala společnou diskusi s vládou a prezident Köhler zase obnovené řízení o zákazu NDP.
"Nacistické úchylky se tady v Německu, zejména na Západě, spojují s hodnocením komunismus," jak potvrzuje i veterán války, který jako válečný zajatec prožil léta v sovětském táboře, Kurt Wagner.
Dnešní NDP se od nacismu oficiálně distancuje, i když poměrně vlažně. Uwe Lechsenring k tomu Českému rozhlasu 1 - Radiožurnálu řekl: "Nacismus je mrtvý. Tato historická epocha se zrodila díky Versailleskému diktátu. V roce 2005 není navíc možné řešit stávající problémy metodami těch dob. Je to historie. Hitler a Stalin jsou navíc mrtví."
Avšak: Už vloni vznikla v Německu nebezpečná ultrapravicová koalice neonacistických politických uskupení NPD a DVU, která usiluje o spojenectví s dalšími extremisty. Volební koalici s Německou lidovou unií (DVU) odhlasovala na sjezdu extremistické Národně-demokratické strany v Durynsku drtivá většina delegátů.
Ti také většinou hlasů poprvé zvolili do předsednictva otevřeného neonacistu Thorstena Heiseho. Podle předsedy DVU Freye je to jasný signál i pro Republikány, aby se přidali do koalice.
