30 let po pádu železné opony: Evropa nejvíc věří Merkelové, Češi před ní upřednostňují Putina
Třicet let po pádu železné opony většina lidí v bývalém východním bloku nelituje změn, které zhroucení totalitních režimů přineslo. S výjimkou Rusů jsou spíše spokojení s hospodářskými i politickými poměry. Vyplývá to z rozsáhlého průzkumu veřejného mínění americké agentury Pew Research Center. Ta se od roku 1991 opakovaně ptá na postoje obyvatel čtrnácti evropských zemí včetně Česka.
Na začátku dekády důvěřovali Německu čtyři z pěti Čechů, nyní jich vidí největšího souseda pozitivně jen 51 procent. „To je prudký pokles za poměrně krátkou dobu,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál spoluautor výzkumu Jacob Pushter.
Jaké je vaše hlavní zjištění o postojích lidí v západní a východní Evropě třicet let po pádu železné opony?
V zemích bývalého východního bloku lidé schvalují přechod od systému jedné strany a centrálně plánového hospodářství k politické pluralitě a tržní ekonomice. Týká se to většiny obyvatel Polska, Česka i bývalého Východního Německa. Tam všude lidé podporují změny, které nastaly. Větší počet lidí, kteří s tím nesouhlasí, žije naopak v Rusku.
Evropské veřejné mínění třicet let po pádu komunismu
Průzkum veřejného mínění třicet let po pádu komunismu Pew Research Center probíhal v květnu a červnu. Vychází z odpovědí bezmála 19 000 lidí ze 14 členských zemí Evropské unie, Ruska, Ukrajiny a USA.
Náměstek ředitele Pew Research Center pro výzkum o celosvětových postojích Jacob Poushter (na snímku) prezentoval výsledky odborníkům v Česku ve spolupráci s neziskovou organizací Aspen Institute Central Europe.
Podíváme-li se na některé přetrvávající rozdíly mezi Východem a Západem, vyplývající z vašeho průzkumu, jedním z nich je odlišný postoj k homosexualitě.
Ano, v otázce přijímání homosexuálů je Evropa rozdělená. Obyvatelé Švédska, Francie, Německa nebo Velké Británie vám v drtivé většině řeknou, že homosexualita by měla být ve společnosti akceptována. Naproti tomu lidé ze střední a východní Evropy se v této otázce častěji staví odmítavě - zejména lidé z Ukrajiny a Ruska, kde s akceptováním homosexuality ve společnosti souhlasí pouze 14 procent lidí. Česká společnost je v této otázce zhruba napůl cesty.
Na jaké další rozdílné postoje jste narazili?
Lidé z východní části Evropy jsou optimističtější ohledně budoucnosti svých dětí. Oproti lidem ze západní Evropy věří, že si další generace finančně polepší. To platí o Rusku, Ukrajině, Litvě nebo Polsku. Ve srovnání s Francouzi nebo Španěly věří v lepší budoucnost svých dětí. Například jen 16 procent oslovených Francouzů si myslí, že jejich děti na tom budou lépe než oni.
Tento výzkum jste v průběhu třiceti let několikrát zopakovali. Co se za tu dobu nejvíc změnilo?
Ve srovnání s průzkumy z roku 1991 a 2009 mají lidé optimističtější pohled na ekonomiku a dosaženou životní úroveň. Zejména v zemích bývalého východního bloku vám víc lidí řekne, že změny, které se staly v letech 1989 či 1991, měly pozitivní dopad na jejich životní úroveň. To je velká změna.
Také narostl počet těch, kteří jsou spokojení se svým životem. Využíváme škálu od nuly do desítky. Skoro ve všech zemích, kde jsme dělali průzkumy, v současnosti lidé uvádějí, že jsou spokojenější oproti roku 1991. Změna je výrazná zejména v případě střední Evropy a zemí jakou jsou Česko, Polsko, Slovensko nebo Maďarsko.
V čem se výsledky České republiky odlišují od ostatních zemí?
Jejich hodnocení Evropské unie není tak kladné, jako v jiných zemích. Pouze 52 procent vidí EU příznivě, zatímco v evropských zemích jsou to v průměru zhruba dva ze tří oslovených. Pouze čtyři z deseti Čechů si také myslí, že členství v unii je dobrá věc.
Ale rád bych dodal, že postoje vůči unii jsou teď kladnější než v době krize eurozóny v letech 2012 a 2013, kdy jsme se ptali naposledy. Takže i když jsou ta čísla v porovnání s jinými zeměmi relativně nízká, za posledních 10 let se zvýšila.
Celkově ale Češi vnímají silněji výhody, které jim přenesla změna režimu?
V souhrnu ano. Ale v otázce, kdo má ze změn největší přínos, se postoje liší. Češi se domnívají, že větší užitek ze změn mají politici a byznysmeni. To uvedlo 9 z 10 oslovených. Nicméně 54 procent lidí si myslí, že i běžní lidé mají z pádu komunismu prospěch.
Z výzkumu také vyplývá, že pro většinu Čechů je velmi důležité spravedlivé soudnictví (82%), zatímco svobodná občanská společnost je takto důležitá jen pro 46 procent respondentů. Jak si to vysvětlujete?
Spravedlivé soudnictví má takto silnou podporu napříč evropskými zeměmi. V Česku ho lidé hodnotí jako velmi důležitou věc vedle svobody projevu nebo pravidelných voleb. Češi naproti tomu nepřikládají takový význam svobodné občanské společnosti, kterou definujeme jako povolenou činnost lidskoprávních organizací. Ale příliš se to neliší od jiných zemí.
Také jste zkoumali, jak se lidé dívají na menšiny ve své zemi – konkrétně na Židy, Romy a muslimy. Jak jsou na tom Češi?
Většina oslovených v Česku hodnotí Židy pozitivně, ale jsou méně nakloněni muslimům a Romům. Podobně se na tyto dvě menšiny dívají lidé ve většině zemí střední a východní Evropy. A v tom se také liší od západoevropských zemí, kde tyto skupiny lidé hodnotí příznivěji.
Tyto rozdíly do jisté míry odráží také obyvatelé bývalého Západního a Východního Německa, které se po pádu komunismu znovu sjednotilo. Jsou odlišné postoje stálé patrné?
Většina Němců je spokojená, že se Německo znovu sjednotilo. Devět z deseti nám řeklo, že to je dobrá věc. Na druhou stranu východní část země stále nedosáhla stejné životní úrovni západních sousedů. Pouze třetina oslovených si myslí, že Němci jsou si po této stránce rovni. Také se liší v otázce spokojenosti se životem.
Ale východ se v těchto otázkách, které klademe od roku 1991, výrazně zlepšil. Tehdy bylo velmi spokojených se svým životem zhruba 15 % východních Němců. Dnes je to až 59 procent, což není o tolik nižší oproti lidem v západní části (64 %).
Také jste se lidí ptali, jak důvěřují vybraným zahraničním lídrům – konkrétně Německa, Francie, Maďarska a Ruska. Jak jsou na tom Češi? Důvěřují spíše západním představitelům, nebo maďarskému premiérovi či ruskému prezidentovi?
Češi, kterých jsme se ptali, příliš nedůvěřují ani jednomu z nich. Pouze jeden ze tři má důvěru v německou kancléřku Angelu Merkelovou, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, ruského prezidenta Vladimira Putina nebo maďarského premiéra Viktora Orbána.
Napříč Evropou lidé přitom více důvěřují Merkelové, potom Macronovi a vůči Putinovi a Orbánovi mají spíše negativní postoje. Obecně se dá říct, že lidé v České republice mají - ve srovnání s většinou evropských zemí - méně příznivý postoj vůči německé kancléřce a francouzskému prezidentovi.
Kromě jednotlivých lídrů jste se také ptali na Německo. Jak lidé pohlížejí na tuto zemi třicet let od pádu železné opony?
Lidé v Česku mají v tomto ohledu obdobný pohled jako v případě EU. Zhruba 51 procent lidí vidí Německo pozitivně. To je ale výrazný pokles oproti stavu v roce 2012 před krizi eurozóny, kdy jsme se na to ptali naposledy. Tehdy hodnotilo Německo kladně zhruba 80 procent lidí. Za poměrně krátkou dobu je to prudký pokles.
Průzkum jste dělali také v USA nebo Rusku. Vidíte nějaké trendy v názorech, které projevují bez ohledu na to, jestli lidé žijí na Západě, nebo Východě?
Ano, lidé v EU a mimo ni jsou si v některých věcech podobní. Většina je například toho názoru, že politici nenaslouchají jejich obavám a že při rozhodování neberou ohledy na běžné občany.
Lidé také upřednostňují demokratická práva a možnost volby. Postoj vůči EU je mezi lidmi z neunijních zemí celkem kladný. Výjimku tvoří Rusko, kde lidé unii nehodnotí příliš pozitivně. Ale více než polovina Američanů ji hodnotí kladně a stejné je to v řadě dalších zemí.
Ukázal podle vás průzkum v některých zemích nějaké varovné signály?
Jsou tam zajímavé věci ve spojitosti s politickou krajinou v Evropě. V každé zemi jsme se ptali na politické strany - celkem na 59 partají. A jen šest z nich příznivě hodnotí více než polovina obyvatelstva daného státu. Takže současné politické strany nejsou hodnoceny příliš kladně, ztrácejí důvěru lidí.
Taky jsme zaznamenali velkou odlišnost názorů u lidí, kteří podporují populistické strany. Zejména to platí o těch, kteří podporují pravicová populistická uskupení jako jsou UKIP v Británii, Národní sdružení ve Francii, AfD v Německu nebo SPD v České republice. Podporovatelé těchto stran jsou méně nakloněni EU, mají zápornější postoj k muslimům a liší se i v dalších postojích, které jsme zkoumali.
Překvapilo vás něco s ohledem na výsledky z předešlých let?
Je zajímavé, že oproti roku 2009 je celoevropsky vidět pozitivnější postoj k Evropské unii.
Z průzkumu také vyplývá, že v řadě otázek jsou mladí lidé optimističtější. Jsou příznivěji nakloněni EU a také očekávají, že jejich děti budou mít lepší budoucnost. To může posloužit jako argument proti tomu, co mnozí říkají o současné mládeži.
Zajímavý je také celkový optimismus, který je vidět mezi lidmi ve střední a východní Evropě, zejména ve srovnání s lidmi ze západní Evropy. Byl patrný i v minulosti a letos se ukázalo, že nepolevuje.
V poslední době jste také zveřejnili průzkum, který zkoumá, jak lidé v desítkách zemí pohlížejí na Čínu. Co data vypovídají o českém postoji?
Při pohledu na souhrnná čísla vidíme vůči Číně různorodé postoje. Zhruba 41 procent lidí z 32 zemí uvádí, že mají k Číně pozitivní vztah, zatímco 37 procent tuto zemi hodnotí negativně.
V Česku je více lidí s negativním postojem. 57 procent lidí hodnotí Čínu nepříznivě, což spíše odpovídá názorům v západní než východní a střední Evropě. Blíží se to negativnímu hodnocení Číny v Nizozemsku (58 %) nebo Německu (56 %). Během posledních let celkově přibylo lidí, kteří mají k Číně nepříznivý vztah, ale v Česku je situace poměrně stabilní.
