Evropský soud pro lidská práva je pro odpojení ochrnutého Francouze od přístrojů
Ochrnutého Francouze Vincenta Lamberta mohou lékaři odpojit od přístrojů, které ho udržují při životě. Rozhodl o tom Evropský soud pro lidská práva s ohledem na přání Lambertovy manželky a šesti jeho sourozenců i na doporučení lékařů. Muž ochrnul před sedmi lety po nehodě na motorce a od té doby je ve vegetativním stavu.
Francouzský zákon z roku 2005 sice zakazuje aktivní eutanazii, za určitých podmínek ale povoluje nechat zemřít lidi, jejichž stav je takzvaně beznadějný.
Případ Vincenta Lamberta řeší francouzská justice už několik let. Na konci června loňského roku souhlasila s odpojením od přístrojů francouzská Státní rada, která je nejvyšší instancí správního soudnictví v zemi.
Ochrnutého Francouze mohou lékaři odpojit od přístrojů, které ho udržují při životě. Rozhodl o tom Evropský soud pro lidská práva
Lambertovi silně věřící rodiče a další dva z jeho sourozenců ale byli zásadně proti a obrátili se na Evropský soud pro lidská práva.
Ten však rozhodnutí francouzské justice podpořil. Vincenta Lamberta tedy podle verdiktu lze odpojit od přístrojů, aniž by to porušovalo jeho lidská práva.
„V celé věci hraje zásadní roli svědectví jeho manželky, která říkala, že on by si nepřál, aby byl udržován při životě umělými postupy,“ myslí si lékařský etik Jaromír Matějek. To je podle něj potřeba respektovat.
Proti verdiktu štrasburského soudu se nelze odvolat, Lambertovi rodiče ale chtějí zpochybnit dosavadní znalecké zprávy francouzských lékařů.
Vincent Lambert, 38letý hasič z Francie, je odkázán na přístroje od nehody v roce 2008. Kvůli poškození míchy v dolní krční oblasti má zcela ochrnuté všechny končetiny i trup. Navíc má vážnou poruchu vědomí a jeho stav se podle lékařů dále zhoršuje.
Kritici soudního rozhodnutí se navíc obávají, že může jít o další krok k legalizaci eutanazie. Podle Tomáše Vymazala, přednosty kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny motolské nemocnice, ale v Lambertově případě nejspíš o eutanazii nejde.
„Je možné o tom rozhodnout tímto způsobem a nechat organismus, aby nějakým relativně přirozeným způsobem sám utlumil svou funkci a aby člověk zemřel. Tak jako se to dělo dřív. Tak jak je to u lidí, kteří si nepřejí být hospitalizovaní a zůstávají doma. Postupně vzhledem k jejich stavu přestávají jíst, pak přestanou pít a tělo se postupně zbaví veškerých energetických rezerv a po čase ti lidé zemřou,“ vysvětluje.
Mezi ukončením terapie a aktivní eutanazií je zásadní rozdíl, upozorňuje Jaromír Matějek, člen etické komise ministerstva zdravotnictví
Není zřejmé, jaké konkrétní přístroje jsou k udržení Lambertových životních funkcí potřebné. Média zmiňují především intravenózní výživu. V podobném případě, který se stal před deseti lety, umírala žena odpojená od přístrojů 13 dní.
Lambertova matka tvrdí, že její syn je „pouze“ postižený. Jeho stav se prý nejeví jako beznadějný, jen by potřeboval intenzivnější péči. Dokládá to například tím, že muž pohnul nohou. Odpojení od životní podpory by podle Lambertové představovalo skrytou eutanazii.
Lékaři ale nevěří, že by se Lambertův stav mohl zlepšit – naopak se podle nich poslední dobou zhoršuje. Zdůrazňují, že pacientův mozek utrpěl nevratná poškození.
Případ ve Francii znovu otevřel diskuzi o asistované smrti. Prezident François Hollande na začátku roku vyzval k přijetí nového zákona, který by nevyléčitelně nemocným lidem umožnil důstojně ukončit život.
Verdikt by mohl rozvířit diskuzi v dalších zemích, myslí si Petr Šustek, odborník na zdravotnické právo z Právnické fakulty UK
Nejnovější rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ale podle lékařského etika Jaromíra Matějka nepředstavuje nijak zvláštní průlom.
„Úvahy o tom, jestli můžeme někomu odejmout terapii nebo výživu nebo tekutiny, abychom nechali jeho nemoci přirozený průběh, tady jsou dlouho. Jsou docela normální součástí lékařského přemýšlení,“ upřesňuje.
Petr Šustek, odborník na zdravotnické právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, upozorňuje, že z právního hlediska je v České republice tato oblast spíše neprobádaná. Podobným případem by se ale teoreticky také zabýval soud.
„Nepochybně by zásadní roli hrál znalecký posudek, popřípadě stanovisko lékařů, a řešila by se míra efektivity léčby,“ uvažuje Šustek.