Evropský tisk o přípravě na společnou měnu

Zahraniční listy také komentují konferenci OSN proti rasismu v jihoafrickém Durbanu, roli palestinského předáka Jásira Arafata v blízkovýchodním procesu a pokračující drama převážně afhánských uprchlíků na norské lodi Tampa.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V souvislosti s veřejnou prezentací společné evropské měny napsala římská La Repubblica, že Evropané tím vstupují na neprobádaný terén.

Historický den, kdy si 300 milionů Evropanů mohlo prohlédnout nové evropské bankovky a mince, které brzy od základu změní jejich život, nastal shodou okolností ve chvíli, kdy došlo k poklesu na mezinárodních burzách, kdy se prohloubila ekonomická krize v USA a finanční trhy zažily zklamání z příliš skromného snížení základních úrokových sazeb. To byl přímo alarmující souběh událostí v jediném okamžiku. Za 120 dní vstoupí občané Evropské měnové unie na dosud neprozkoumanou půdu. Změna měny je trauma spojované většinou s válkami a revolucemi a znamená zároveň i radikální skoncování s minulostí, píše La Repubblica.

Londýnský bulvární The Sun k tématu poznamenal: Teď když jsme viděli nové bankovky, jsme ještě šťastnější než předtím, že se Británie této slabomyslnosti nezúčastní. Bankovky jsou nevýrazné a nudné. Stejně jako celá tato fixní idea "evropského národa" a jednotného evropského státu se stejnými úrokovými a daňovými sazbami pro všechny. Vláda bohudík pochopila, že v Británii proti tomu stojí masivní opozice, která odmítá vyměnit libru za pochybné přednosti eura. A pokud jde o prezidenta Evropské centrální banky, holandský pan Wim připomíná spíše podřadného kouzelníka než šéfa hlavní evropské finanční instituce. Tomu by neměli svěřit ani řízení dětské lodičky ve vaně! uzavírá londýnský The Sun.

K protirasistické konferenci OSN v jihoafrickém Durbanu napsal o roli Evropanů bruselský Le Soir: V otázce někdejšího obchodu s černochy jsou Evropané v defenzívě: 15 členských států Evropské unie je ochotno ke spáchanému bezpráví v minulosti vyjádřit na konferenci politování za otrokářství i za určité aspekty kolonialismu. Odmítají se však omluvit, protože takový pojem by v právním smyslu současně znamenal povinnost odškodnění obětí, resp. jejich potomků. Evropská unie se dále domnívá, že politování má být vyjádřeno kolektivně, aby se přitom nepranýřovaly jednotlivé země, uvádí belgický Le Soir.

Je zřejmě pravda, že Jásir Arafat už nemá kontrolu nad palestinskými akcemi a nemá žádnou strategii s vyjímkou té, jak si zachránit vlastní kůži. Přesto je to on, a ne izraelský premiér Šaron, kdo má v současné konfrontaci navrch, píše dnešní Washington Post. Arafat odmítl před rokem izraelskou nabídku na mír předloženou v Camp Davidu. Ale teď je pod tlakem mezinárodního společenství Izrael které odsuzuje jeho útoky na palestinských územích. Navíc nelze očekávat, že Arafat pomůže zastavit násilí bez ústupků ze strany Izraele.

Na druhou stranu Arafat demonstroval, že stále může ovlivnit stupeň násilí. Pokud bude Izrael vyprovokován k velké vojenské ofenzívě, po čemž volá například bývalý premiér Netanjahu, mezinárodní veřejnost se obrátí jednoznačně proti šaronovi. A palestinský vůdce dosáhne toho, čeho chtěl. Internacionalizace konfliktu a zřejmě také rozmístění amerických a vojenských mírových sborů na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy, uzavírá Washington Post

Evropský tisk vesměs reflektuje drama převážně afghánských uprchlíků na norské lodi Tampa a odmítavý postoj Austrálie k jejich osudu - údajně ze zcela nízkých důvodů. Rakouský Kurier situaci komentuje: Letos se v Austrálii konají parlamentní volby, a tak přichází vhod obava a názor, že před asijskými hordami je nutno se poněkud chránit. Cizinci z Afghánistánu prchající před Talibanem tudíž nemají v Austrálii šanci. Metropoli Sydney nelze údajně takto "přelidňovat". Kdo však předčasně volá "Austrálie Australanům!", měl by se zamyslet, co tím vlastně myslí. Prapůvodní obyvatelé australského kontinentu - tzv. aboriginci - o tom mají své vlastní představy, připomíná rakouský Kurier. - Aféra norské lodi Tampa se čtyřmi stovkami utečenců ukazuje, že Austrálie se stala zcela normální průmyslovou zemí, navazuje tematicky pařížský Le Figaro. Australské přistěhovalecké úřady by namísto chudých azylantů do země radějivpouštěly bohaté japonské důchodce, kteří by trávili zbytek života na australských plážích. Anebo inženýry a programátory, kteří udržují hospodářství v tempu.

Německo přistěhovalce bere, aby čelilo nevyhnutelnému stárnutí svého obyvatelstva. Ovšem i Němci svou pohostinnost váží na určité podmínky: azylanti musí být majetní nebo aspoň kvalifikovaní. Drama ilegálních přistěhovalců se vyostřuje, neboť stále více lidí z třetího světa přitahuje blahobyt v cizině, uvádí Le Figaro.

Jan Šmíd, Marika Táborská, Olga Jeřábková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme