Exkluzivní rozhovor s konzervativním filosofem Rogerem Scrutonem

Roger Scruton je žijící legendou tradiční britské konzervativní filosofie. Pozici tohoto intelektuála i autora dvou oper vystihuje výrok "Věci raději uchovávám než bořím."

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sestava mikrofonů pro mluvené slovo

Dílo šestašedesátiletého myslitele komentuje natolik rozličné oblasti, jakými jsou přistěhovalectví, popová hudba, multikulturalismus, práva zvířat nebo vztah Západu s ostatními civilizacemi. Roger Scruton se hlásí k sociálnímu konzervatismu, který spíš než svobodná ekonomika vystihují pojmy víra, vlajka, rodina.

Názory na homosexualitu nebo hájením tradičního honu na lišku si nadělal mnoho odpůrců. Svérázný filosof, hlasitý obhájce lokálního způsobu života, tráví většinu času na své venkovské usedlosti. Exkluzivní rozhovor pořídil redaktor Jan Prokeš.

V minulosti jste kritizoval britskou Konzervativní stranu za to, že její politika je bez obsahu. Jak hodnotíte dosavadní činnost vlády pod vedením Toryů?

“Myslím že se trochu poučili z doby, když byli v opozici. Politici v opozici mají hodně času na přemýšlení, vlastně to je to, co hlavně dělají. Je evidentní, že Toryové v opozici taky přemýšleli. Ptali se třeba, co to znamená být konzervativní. Pořád jsou v řadě otázek dost nejistí. Myslím si ale, že David Cameron oživil ten základní axiom: konzervativci podporují nezávislost občanské společnosti na státu. Nejde jen o nezávislost ekonomiky, volný trh, ale taky o volbu iniciativ, které chtějí lidé dělat ve vzdělání, komunitním životě a dalších oblastech společenského života. Stát by měl chránit přirozené právo lidí shromažďovat se,” uvedl Roger Scruton.

Přehrát

00:00 / 00:00

Legendu tradiční britské konzervativní filosofie Rogera Scrutona pozval k mikrofonu Českého rozhlasu Jan Prokeš

Je dnešní britská společnost taky víc konzervativní, když konzervativci vyhráli volby?

“Myslím že v Anglii ano, ve Skotsku ale skoro všichni hlasovali pro Labouristy. Kdyby Skotové nehlasovali, byla by dnes v parlamentu silná konzervativní většina. Angličané ale byly vždycky víc konzervativní než Británie jako celek. Současným celoevropským trendem je navíc posun voličské přízně ke středopravicovým stranám. Důvody toho nejsou zcela jasné. Podle všeho to má ale spojitost s problémem přistěhovalectví i s pocitem, že státy získaly příliš velkou moc nad ekonomikou i naší svobodou.”

Patříte mezi obhájce tradičních hodnot jako je rodina nebo náboženství. Zároveň jste se hodně zajímal o střední a východní Evropu v době studené války a podporoval místní disidenty. Jak hodnotíte vývoj těchto zemí po pádu komunismu. Pozorujete v našem regionu úpadek tradičních hodnot?

“Nikdy nevím úplně, jak na tohle odpovědět. Protože náboženství slábne ve všech západních zemích kromě Ameriky. A taky rodina jako základní sociální instituce. Zároveň v době komunismu přeci rodina i náboženství měly svůj význam. Byly to autonomní světy relativní svobody, které lidi vyhledávali, protože byly v určité opozici vůči režimu. V těch kruzích existovala důvěra, narozdíl od státu, který byl založený na nedůvěře. Po pádu komunismu se začaly rodina i víra zdát méně důležité. A proto slábly. Ovšem nejen v zemích postkomunismu. Je to obecný problém celé Evropy. Jak obnovit náležitý sociální řád a politiku bez těch základních institucí, na kterých jsme dřív záviseli. Nevím jak to udělat. Jenom se domnívám, že tohle není trvalý stav. Myslím, že mladým lidem postupně začne vadit duchovní vakuum v jejich životech a začnou hledat cestu zpátky,” míní Roger Scruton.

Vytrvale taky kritizujete Evropskou unii, respektive její byrokracii. Jak soudíte evropskou politiku od přijetí Lisabonské smlouvy. Například reakci sedmadvacítky na řeckou krizi...

“Evropská byrokracie vždy postupovala hodně zvláštně. Přijala velká rozhodnutí, ovšem už bez plánu bé, který by počítal s tím, že se plán á nezdaří. To je výstřední a může za to myslím fakt, že eurokraté nemají faktickou odpovědnost. Neucházejí se o hlasy ve volbách atd. Když přijde krize, tak eurokraté nemají alternativu. Dobrým příkladem je euro. Jeho krize se dala očekávat, vzhledem k tomu, že Itálie, Španělsko a Řecko dlouhé roky přežívaly díky podhodnocení svých měn. Dostaly se mnohokrát blízko bankrotu, aby se následně odrazily ode dna povzbuzením exportu skrze devalvaci. S eurem už to ale nemohly dělat. Plán Bé zase chyběl. Jediným řešením tak zůstalo další zadlužování na úkor budoucnosti. Paní Radičová na Slovensku se tomu vzepřela. Za to má můj obdiv.”

Myslíte že Nobelova cena míru pro čínského disidenta se dá chápat i tak, že to s univerzálními hodnotami prosazovanými Západem není tak zlé?

“Nobelova cena vždycky byla hodně kontroverzní. Třeba její udělení Jásiru Arafatovi nebo Gorbačovovi bylo provokativní. Jako provokativní chápe tu letošní cenu zase čínská vláda. Většina lidí na Západě to ale vidí opačně. Tak, že letošní laureát ceny byl nespravedlivě obviněn, přitom se snažil jenom o zavedení mírumilovnější vlády ve vlastní zemi. To ocenění každopádně přitáhlo pozornost nejen k jeho případu, ale hlavně k situaci jeho spoluobčanů v době, kdy se Peking snaží tvářit, že v Číně nevládne tyranie jedné strany. Čili ten efekt letošního ocenění byl myslím pozitivní. Jinou otázkou je, zda má mít Nobelova cena takovéto poslání...”

Když se bavíme o Číně, existují obavy z její ekonomické expanze. Ale nemáme se spíš obávat expanze jejích hodnot, mezi kterými převažují peníze a materiální úspěch?

“Nejsem expert na Čínu. Přijde mi ale trochu nefér říct, že má jenom materiální hodnoty. Je dobré si uvědomit, že Čína byla hodně chudá země, kde teprve vzniká střední třída. A tihle lidé mají přirozeně aspirace něco vlastnit, auto nebo dům, které si nikdy dřív nemohli dovolit. Číňané jsou ale taky známí velkým respektem vůči rodině. Nikdy by třeba neodložili staré rodiče do ústavu. Starají se o rodinu a berou to jako svatou povinnost. V konfuciánském systému je myšlenka loajality naprosto zásadní. Pokud by Čína měla vyvážet tohle, tak jenom dobře.”

Je radikalismus v islámském světě na vzestupu? Třeba ve světle nedávno odsouzeného teroristy, který se pokusil zabít nevinné lidi na newyorském náměstí Times square. Šlo přitom o vzdělaného, dobře situovaného obyvatele USA... Jaké mohly být jeho motivy?

“Není to jednoduchá otázka. Asi to ale souvisí s tím, že muslimové žijící v nemuslimských zemích, v první řadě v těch západních, s jejich luxusem, konzumem, sexuální otevřeností, často pociťují uraženost. Uráží je okolní svět. Mohou se sice tvářit jako jeho součást, nemohou jí ale fakticky být. Korán staví muslima do přímého vztahu s Bohem. Při modlitbě je věřící "mimo společnost". Pak se těžko může tvářit, že je součástí většinové společnosti během každodenní práce. Vlastní identitu přeci formuje okolí. Zvlášť u mladých muslimů může často docházet k tomu, že se ten mechanismus obrátí v nenávist. Myslím že to ale není integrální součástí islámu, vyplývá to spíš z přirozeného vývoje muslimské minority s její vážně míněnou vírou v konzumním západním světě.”

Jste pořád zastáncem větší regulace přistěhovalectví?

“Ano samozřejmě, zvlášť v Británii, kde máme málo prostoru a neustávající invazi imigrantů.”

Myslíte, že se přístup lidí ke zvířatům během staletí zhoršuje nebo zlepšuje?

“Zhrošuje se, protože lidí je pořád víc. Proto konfiskujeme veškeré zdroje na úkor všech ostatních druhů. Ty kvůli tomu enormně trpí. Sice se je snažíme chránit, ale nemyslím, že dostatečně.”

Váš konzervatismus údajně upevnilo marxistické hnutí v západní Evropě. Jste i dnes striktním stoupencem konzervativních myšlenek, nebo dokážete připustit, že i na ostatních ideových systémech je něco pozitivního?

“Určitě to dokážu. Liberální tradice - hlavně ta v anglosaských zemích - která se odvíjí třeba od Johna Stuarta Milla, nám má v moderním světě pořád co nabídnout. A co se týče marxismu, jeho problém je, že se z něj stal systém uvalený na lidi. Částečně vinou Lenina, částečně Engelse. Má proto špatnou reputaci. Ale marxismus obsahuje řadu důležitých a zajímavých myšlenek! O vztahu mezi třídami, o přechodu z jedné formy ekonomiky na druhou. Nechci ho proto intelektuálně přehlížet. Nicméně myslím že odhaluje pouze malý kus pravdy,” uvedl Roger Scruton v exkluzivním rozhovoru pro Český rozhlas.

Milan Kopp, Jan Prokeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme