Filipínec Rubén Enaje se nechal ukřižovat už popětadvacáté

Velký pátek si svérázným způsobem připomněli katolíci na Filipínách, kde se na dvacet z nich nechalo ukřižovat. Někteří se tímto způsobem snaží zbavit svých hříchů nebo prokazují vděčnost za boží milost. Rekordmanem je v tomto směru padesátiletý Rubén Enaje, který se dobrovolně nechal přibít na kříž už popětadvacáté.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Filipíny-Ukřižování 2011 085 | Foto: Robert Mikoláš

„V pokání bych chtěl ještě aspoň dva roky pokračovat", říká padesátiletý muž s dlouhými vlasy padajícími na ramena, zatímco ze sklenice s alkoholem vytahuje několik asi osmicentimetrových ocelových hřebů. Právě jimi se Rubén Enaje ze San Fernanda nechal ukřižovat. Letos už po pětadvacáté.

Přehrát

00:00 / 00:00

robert Mikoláš mluvil s filipínským rekordmanem

„Když jsem v roce 1985 pracoval na stavbě, došlo k nehodě a já se zřítil z lešení ze třetího patra. Málokdo věřil, že jsem to vůbec přežil. Mně se ale nic nestalo. Neutrpěl jsem žádné zranění a navíc jsem na těle neměl ani škrábnutí. Proto jsem se rozhodl poděkovat bohu a hned následující rok jsem se nechal na Velký pátek ukřižovat,“ vypráví klidným hlasem.

Povídáme si v pokoji v malém přízemním domku ve čtvrti San Pedro, kde bydlí se svou rodinou. Na stěnách visí obrazy s Ježíšem, nechybí krucifix ani Desatero. V jeho tváři se nezračí žádná bolest, rány na rukou už také nejsou příliš viditelné. Ani známky po tom, že ještě před několika hodinami ho přibíjeli na kříž, stejně jako před dvěma tisíci lety Ježíše Krista.

„Krátce před Velikonocemi si najdu nějaké klidné, tiché místo, kde se modlím. Pak jdu zkontrolovat kříže, které jsou na Velký pátek vztyčeny na umělém pahorku. Stejně tak si sám brousím všechny hřeby. Člověk musí být opatrný, aby nedostal nějakou infekci,“ vysvětluje Rubén Enaje.

Modlí se i při samotném ukřižování a také myslí na svou rodinu. Zároveň chce všem přítomným aspoň symbolicky ukázat poslední okamžiky života Ježíše Krista: „Mají možnost si představit, jak Ježíš trpěl, jak se za nás obětoval. A věřím, že se modlí i za mne.“

Řada lidí ho ale označuje za blázna, fanatika či komedianta snažícího se přilákat pozornost. Ukřižování i sebemrskání pak odsuzují i představitelé katolické církve na Filipínách. Rubén Enaje s tím však nesouhlasí.

„Kněží se mne snažili zastavit, ale já v této tradici, která tu vznikla už na přelomu 50. a 60. let minulého století, pokračuji kvůli své víře. Ta je mnohem silnější než nějaké nařízení. A přál bych si, aby mne v tom církev podpořila. Na druhé straně mne od toho neodradí. Lidé přeci mají právo vidět, jak Ježíš zemřel, není to tedy jen má vůle,“ myslí si Rubén Enaje, který doufá, že k sobě lidé budou tolerantnější. Kdy on sám s ukřižováním skončí, neví. Prý až daný okamžik přijde, nějaký vnitřní hlas mu to řekne.

Kromě toho má ale ještě jedno přání: „Chtěl bych na vlastní oči spatřit místo, kde se Ježíš Kristus narodil, tedy Betlém. A stejně tak bych rád viděl i Golgotu, kde byl ukřižován.“

Robert Mikoláš, Michal Šenk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme