Filmová parodie o Hitlerovi vyvolává úsměv i kritiku
Asi v každé zemi světa se slovíčkem tabu rozumí něco odlišného. V sousedním Německu možná právě teď jedno takové, dlouho zakázané téma padlo. Do tamních kin dnes přichází film s názvem Mein Führer. Není to ovšem historický film o vůdci Třetí říše, nýbrž komedie.
Německo přistupuje k tragické kapitole své historie až hyperkorektně a smát se Adolfu Hitlerovi bylo dlouhá léta něčím nepředstavitelným. Švýcarský režisér židovského původu Dani Levy se k tomuto revolučnímu kroku odhodlal. Jeho umělecký počin vcelku pochopitelně vyvolal velkou polemiku.
Myšlenka dělat si filmovou legraci z Hitlera není rozhodně nová. V Německu se ale něco takového dosud považovalo za projev špatného vkusu. Možná i proto vzbuzovala nová komedie už před premiérou smíšené až odmítavé reakce.
Z otázky, jestli jsou Němci 60 let po skončení druhé světové války připravení se Hitlerovi smát, producent snímku Stefan Arndt trochu vyklouzl. "Člověk se nesmí Hitlerovi jenom smát, Hitler není k smíchu. Hitler byl neskutečný parchant, hrozný člověk, ale přece jenom člověk. Nesmíme se tvářit, že se takové hrůzy už nemůžou stát, ale naopak musíme dávat pozor, aby se někdo takový už nikdy neobjevil," říká Stefan Arndt.
Kromě bagatelizace nacismu i samotného Hitlera vyčítají kritici filmu nedostatek taktu a citlivého přístupu. Úspěchy ověnčený režisér Dani Levy to ale v rozhovoru pro Český rozhlas odmítl. "Myslím si, že film je velmi citlivý a taky zodpovědný i tím, jak je zároveň vážný. Je i soucitný a láskyplný ve vztahu k jednotlivým postavám," podotýká Levy.
A právě to se zajídá například některým židovským organizacím. Generální tajemník Ústřední Rady Židů v Německu Stefan Kramer si myslí, že jestli si něco Hitler nezaslouží, pak je to soucit. "Vadí mi, že film vykresluje Hitlera jako směšnou postavičku, že je Hitlerovo těžké dětství přitažené za vlasy, jakoby by se tak měl vůdce více přiblížit divákům. To potom vede k tomu, že lidé mají s tímto člověkem soucit. Někteří diváci dokonce mluví o tom, že je Hitler pomatenec, který zaslouží něco na styl polehčujících okolností."
Americký fotograf Sean, který žije v Berlíně, si myslí, že jakýmsi alibi pro realizaci filmu byla právě osoba židovského režiséra Daniho Levyho. "Nemyslím si, že by někdo v Německu, kdo není židovského původu, směl natočit komedii o Hitlerovi. Kdyby Levy nebyl Žid, nikdy by se film nedostal do distribuce. Odmítla by ho buď produkční firma, nebo distributor," říká Sean.
"Ve filmu se používají slova jako zplynování a vyhlazení. To udělal režisér zcela úmyslně, protože nechtěl, aby to vypadalo, že komedie maskuje podstatu toho, co byl Hitler zač. Nevím, jestli je to vkusné. Nechce se mi věřit, že používáte taková slova a zároveň si děláte legraci," dodává americký fotograf.
Diváci Mein Führera se rozhodně nesmějí od začátku až do konce, přesto vesměs vycházejí z kina s úsměvem na rtech. "V každém případě je to velmi veselý film, hodně jsem se bavila. Myslím si, že za to může i skutečnost, že poslední dobou viděli Němci v kinech i v televizi spoustu vážných filmů o Hitlerovi. Mám pocit, že Mein Führer trochu paroduje i tuto módu, onu blízkost k vůdci. V tomhle filmu se jde ještě blíž, takže jste s Hitlerem v posteli, s Hitlerem ve vaně nebo s Hitlerem na slečně Braunové, a to je velmi vtipné," popisuje své dojmy z promítání mladá divačka.
